(17.00 hodin)
(pokračuje Filip)
Za prvé, v samotném odůvodnění se píše, že o zrušení rozhodnutí prezidenta republiky o vyhlášení voleb pan poslanec Melčák nežádá - a to už jsem tady připomínal. Ve druhé věci si Ústavní soud pro to předběžné rozhodnutí o odložení nevyžádal od odpovědných orgánů státu, tedy od státní volební komise, resp. minimálně od ministra vnitra, který je to za to odpovědný, skutečné náklady, které byly vynaloženy na zahájení voleb. Protože jak prezident republiky, tak ministr vnitra uposlechli příkazu zákona, ústavního zákona o zkrácení volebního období, a začali realizovat to rozhodnutí, což je jednak v jejich kompetenci a také je to v jejich povinnostech. V tomto ohledu odůvodnění, kde se píše, že náklady ještě nebyly vynaloženy, svědčí o tom, že Ústavní soud rozhodoval na základě neúplných dokladů pro své rozhodnutí, a i toto předběžné rozhodnutí o odložení průběhu voleb vykazuje tedy základní vadu každého soudního rozhodnutí, tj. že nebyl zjištěn správně stav věci.
V tomto ohledu mi dovolte na závěr jedno malé srovnání. V roce 1998 pro návrh zákona o zkrácení volebního období, který byl v tisku 351, bylo přítomno v Poslanecké sněmovně 183 poslanců. Návrh zákona v té době podávala opoziční sociální demokracie zastoupená panem poslancem Grossem, panem poslancem Milošem Zemanem a dalšími. V letošním roce to předkládal pan kolega Tluchoř a ostatní. Ze 180 přítomných bylo pro 130, čili jenom 10 lidí nad ústavní potřebnou většinu. V letošním roce ze 189 připomínám 172. Proti v roce 1998 bylo 43, letos 9. Zdrželo se hlasování 10, letos 8. Nepřítomno bylo 17, letos 11. Zajímavé je srovnání i Senátu. Žel, nemám individualizované hlasování, protože to není na veřejných otevřených zdrojích Senátu zjistitelné, nevím proč, protože v roce 1998 i otevřené zdroje by měly ukazovat na hlasování jednotlivých senátorů. Ale ze 72 přítomných senátorů bylo pro 54, proti 17, 1 se zdržel a nepřítomno bylo 9. V letošním roce z přítomných 71 pro 56, proti 8, zdrželo se 7 a nepřítomno bylo 10.
Čili v obou případech jsme si ověřili, že individuální zákon je hlasován v letošním roce mnohem větším kvorem, než je potřeba. A samozřejmě předpokládám, že ti, kteří hlasovali pro takový ústavní zákon, byli vedeni snahou o to, aby se neprohlubovala krize. Totiž samotné rozpuštění Poslanecké sněmovny je výsledkem krize a neschopnosti politické reprezentace se dohodnout. Jestliže jsme v období ekonomické krize a nechceme krizi ani ekonomickou, ani politickou prohlubovat, tak je možné a výhodné, aby politická reprezentace byla schopna dosáhnout právě takového konsensu, kterého jsme dosáhli při projednávání ústavního zákona č. 195/2009 Sb. Jsem přesvědčen o tom, že pro občany České republiky, pro veřejný zájem je důležité, abychom neprohlubovali ani ekonomickou krizi, kterou samozřejmě hluboce prohloubíme tím, že budeme v rozpočtovém provizoriu, ale abychom neprohlubovali v rámci volební kampaně ani krizi politickou, tzn. abychom byli schopni se dohodnout na tom, že ústavní zákon může zkrátit volební období, protože shodně s Mirkem Topolánkem, s Jiřím Paroubkem a s dalšími tvrdím, že čtyřleté volební období není podstatnou náležitostí právního státu v České republice, protože sama Ústava předpokládá, že ty čtyři roky nemusí být dokončeny vzhledem k tomu, že v článku 35 je mnoho případů, jakým způsobem se volební období zkracuje.
Na úplný závěr mi dovolte sdělit, že na konstrukci, která je obsažena v článku 2 odst. 2., tzn. že ústavní zákon stanoví, kdy lid vykonává svou státní moc přímo, budu reagovat tím, že předložím ve druhém čtení v podrobné rozpravě stejnou konstrukci, kdy do článku 16, který stanoví, že Poslanecká sněmovna má 200 poslanců, kteří jsou voleni na čtyři roky, vložím odstavec 2, kdy současný odstavec 2, který mluví o Senátu, by byl přečíslován na odstavec 3, ve znění, že ústavní zákon může stanovit, kdy doba čtyř let, na kterou jsou poslanci voleni, se zkracuje. Považuji takové znění Ústavy de lege ferenda jako jasný vzkaz Ústavnímu soudu, že se opatření, které bylo přijato v roce 1998, rozhodnutí ústavním zákonem v roce 2009 pro Českou republiku ukázalo jako vhodnější než řešit věc sporem a rozpouštěním Sněmovny, protože to minimum slušného chování by mělo platit nad zájmy jednotlivých politických stran.
Děkuji vám. (Potlesk v levé části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Tak to byl místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip. Nyní má slovo pan kolega Zdeněk Jičínský, po něm je zatím posledním přihlášeným pan poslanec Marek Benda.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní místopředsedkyně, kolegové, kolegyně, nebudu už mluvit tak dlouho, protože si myslím, že mnohé tu bylo řečeno, ale přesto tady bylo řečeno něco, na co nezbytné reagovat je. Samozřejmě byl bych radši, kdyby předvolební atmosféra, která je pochopitelná, se v této věci projevila způsobem vztahujícím se k vlastnímu předmětu jednání, ale už se stalo, máme to za sebou, teď snad můžeme mluvit k věci.
Chtěl bych říci, že pan kolega Liška mě velmi pobavil, když říkal, že přece nemůžeme nerespektovat Ústavní soud - tzn. že Ústava tu neplatí, my nemáme Ústavu, platí jen to, co řekne Ústavní soud. Jsem nerad, jestliže bych měl polemizovat s takovými absurdnostmi. Tady je přece jen třeba vycházet z elementárních věcí, které jsou stanoveny v Ústavě. A protože Ústava jako každý takovýto obecný předpis je formulována způsobem, který v té nebo oné věci nebo v tom nebo onom ustanovení nemůže být úplně jednoznačná, umožňuje různé výklady, proto vznikají samozřejmě i mezi právníky, mezi politiky různé výkladové spory, ze kterých zejména v posledních letech těží Ústavní soud, který si osobuje roli nad rámec platné Ústavy obecně vykládat, co je materiální obsah Ústavy, který vykládá po mém soudu velmi jednostranně, omezuje ho na procedurální záležitosti, ačkoliv já si myslím, že materiálním obsahem Ústavy je to, o čem jedná náš zákon o zkrácení volebního období, totiž aby mohla působit politická demokracie v tom smyslu, že lid je zdrojem veškeré moci, že lid volí své zástupce a za jistých okolností může rozhodnout o tom, že se budou konat jiné volby, aby se vyřešila politická krize, a že v tomto směru Ústavní soud má roli arbitra v ústavních otázkách tam, kde to Ústava předpokládá. To jsme už tady uváděli, teď v posledním vystoupení to podrobně rozebíral kolega Filip. Takže nedělejme z Ústavního soudu někoho, kým podle Ústavy není!
Pokud máme za to, že tedy určité tendence ústavních soudců považujeme za oprávněné, že chceme, aby politické procesy, které svou povahou jsou velmi proměnlivé, byly tedy více seškatulkovány, chceme-li tedy větší judicializaci politických procesů, prosím, já proti tomu nic nemám, bude-li taková většina, nechť se tak stane. ***