(16.40 hodin)
(pokračuje Liška)
Hrajeme tady o dny. Říkáme, jak strašně chceme všichni předčasné volby. Ale ti, kdo vědí, v jaké se dnes ocitli situaci, a chápou i tu rovinu pod povrchem, tak vědí, že často z těchto slov mnohem více čiší obava o stranické pokladny a také obava z toho, že bychom museli projednávat státní rozpočet ještě před volbami, a tak veřejnosti skutečně přiznat, v jaké situaci se naše ekonomika ve skutečnosti nachází. A proto je velmi chabý argument, že musíme podřídit úplně vše co nejrychlejšímu tempu.
Jestli tady je nějaký veřejný zájem, pak bych definoval dva. Prvním je co nejčistší ústavně konformní postup, jak se dostat k předčasným volbám, a za b), co nejdříve projednat a shodnout se na státním rozpočtu pro příští rok, který bude kritický. A už víme dnes, že jakýkoliv odklad předčasných voleb znamená rozpočtové provizorium minimálně v lednu, ale také víme, že k brutálním krokům, k velmi těžkým krokům na straně výdajů státního rozpočtu, bude muset někdo přikročit, kdokoliv už to nakonec bude. A proto si myslím, že by bylo mnohem rozumnější začít paralelně jednat o tom, jak se shodnout na základních parametrech, jak má vypadat státní rozpočet příští rok, a dodržet zároveň veškeré principy ústavně čisté při přechodu k předčasným volbám. A ta cesta tady je, nevyžaduje žádné kličky, nevyžaduje žádné projednávání a vracení do druhého čtení, načítání nových návrhů, hledání různých zkracování lhůt a vystavování se riziku, že náš postup bude opět napaden.
Ta cesta je poměrně jednoduchá: Už v květnu, kdy proběhlo druhé čtení k tomuto tisku č. 16, byly načteny pozměňovací návrhy, které umožňují řešení této situace, a mj. také pozměňovací návrh, který načetl klub Strany zelených, načetla jej zde moje kolegyně Kateřina Jacques, přináší řešení, které je nosné, které dokonce se do značné míry podobá a blíží řešení, které zde bylo diskutováno jako varianta jedna, totiž řešení, že Sněmovna se bude moci usnést třípětinovou většinou o svém rozpuštění a prezident bude moci, nebude mít nutně povinnost, ale bude mít možnost vyhlásit předčasné volby. Zároveň tento pozměňovací návrh znamená, že by do příští Sněmovny bylo voleno 199 poslanců a poslankyň. A právě tento pozměňovací návrh, pokud by byl schválen v již načteném třetím čtení, tak by nám umožňoval dostat se čistě a bez obezliček a bez účelových změn a hledání různých serpentin k předčasným volbám někdy ve třetím týdnu listopadu tohoto roku, někdy 27.-28. listopadu. Jaká by byla cena za toto několikatýdenní zdržení? Cena by byla, že žádný z pozměňovacích návrhů, které plánujete načíst v druhém čtení, kam chcete vrátit tento senátní tisk, by nemohl být obviněn z toho, že je účelový, že je tady kvůli nějaké skryté agendě, nějakým zájmům, které nechceme nebo nechcete vyslovit na plná ústa. A proto si myslíme a budeme to navrhovat, aby projednávání tohoto bodu bylo přerušeno minimálně do doby, než Ústavní soud přijde a zveřejní svůj nález včetně zdůvodnění, my jej budeme moci zohlednit, budeme si jej moci všichni prostudovat a budeme moci teprve s plnou odpovědností říci, v jaké situaci vzhledem k Ústavě jsme se ocitli, a ne tak, abychom se tady ocitali v nějakém ústavním kutilství, které nepřinese nic dobrého. Práce kvapná málo platná! Opakuji, jestli je tady veřejný zájem, tak je to budoucnost, která bude nezpochybnitelná, to znamená postup, který nepřinese žádná rizika a právní nejistotu.
Proto navrhuji za klub zelených, abychom hlasovali o přerušení jednání o tomto bodu a přerušili jej do doby, než Ústavní soud zveřejní svůj nález včetně zdůvodnění. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Pane kolego, promiňte, navrhujete, abychom o tom hlasovali neprodleně, anebo po skončení rozpravy, která probíhá? (Po skončení.) Po skončení rozpravy. Děkuji vám za toto upřesnění.
Nyní bude mít slovo místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip, po něm je přihlášen pan kolega Jičínský.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, premiéra nevidím, paní a pánové, dovolte mi říct na začátek svého vystoupení dvě poznámky.
První poznámka je o tom že jsem zvažoval, zda vystoupím až v opakovaném druhém čtení, nebo jestli mám vystoupit již nyní ve třetím čtení. Zvažoval jsem to a nakonec jsem se rozhodl, že vystoupím ještě nyní ve třetím čtení, abych odůvodnil Poslanecké sněmovně, proč vůbec jsem pro to, aby bylo opakováno druhé čtení tohoto tisku. Myslím si, že některá vystoupení, která tady zazněla, jsou důkazem toho, že je to nutné, abychom takto postupovali. Protože samotné opakování druhého čtení v podstatě může pro někoho znamenat, že jsme rezignovali na vlastní rozhodnutí. Nejsem ochoten plivnout na práci tohoto zákonodárného sboru a vysmát se oněm 172 poslancům, kteří hlasovali pro přijetí ústavního zákona č. 195/2009 Sb., a nemám ani v úmyslu se vysmívat 56 senátorům, kteří pro takový ústavní zákon hlasovali.
Dovolte mi, abych připomněl některá fakta, která souvisejí s projednávaným textem, který je v tisku č. 16. Jde o to, kdo vyvolal tento spor. Pan kolega Cyril Svoboda říkal, že to vyvolali ti, kteří hlasovali o vyslovení nedůvěry vládě. Nejsem toho názoru, takový názor zcela odmítám. Někdo říká, že to způsobilo samotné hlasování Sněmovny, že jsme zvolili jednorázové řešení. I takové argumenty odmítám. Jsem na straně těch, kteří říkají, že onen spor vyvolal Ústavní soud sám. Důvody, které k tomu měl, neznám a nehodlám je zkoumat. Dovolte mi, abych pouze odcitoval Ústavu České republiky, a to v čl. 85 odst. 2. Omlouvám se všem, kteří nemají rádi citáty, ale tentokrát musím.
Jde o slib soudce Ústavního soudu, který zní: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana, řídit se ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranně." To "řídit se ústavními zákony" je slibem ústavního soudce. Soudce, který poruší slib a nebude se řídit ústavním zákonem, by měl říct, jestli si za svým slovem stojí, anebo je mu slib, kterým se stal ústavním soudcem, lhostejný. Cituji čl. 85 odst. 2 záměrně, abych připomněl všem těm, kteří tady mluví o tom, že nemáme my vyostřovat spor s Ústavním soudem, abychom si uvědomili, že zákon, Ústava ČR, stanoví přesně v čl. 87, o čem může a nemůže rozhodovat Ústavní soud - o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem. Ano, nikoliv pouze s ústavním zákonem, ale s ústavním pořádkem. Ústavním pořádkem jsou samozřejmě dvě, resp. tři jednotlivé změny Ústavy České republiky, které projednala Poslanecká sněmovna a Senát a Parlament ČR je schválil jako ústavní zákony, ale také mezinárodní smlouvy, kterými je ČR vázána. ***