(15.20 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Jsem velmi nerad, že nás do této frašky zatáhl Ústavní soud. Byl bych rád, kdybyste se podívali na článek Ústavy 87, který říká, co může dělat Ústavní soud - že posuzuje ústavnost zákonů a podzákonných předpisů. Z ničeho neplyne, že by Ústavní soud mohl posuzovat zákony ústavní. (Poslanci stále hlučí.)
Podívejte se také na to, co to znamená, že posuzuje ústavní stížnost - ústavní stížnost proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci. Cožpak zvláštní ústavní zákon, kterým jsme dobrovolně, suverénně zkrátili volební období, je ono pravomocné rozhodnutí úřední moci, které se dotýká základních práv občanů? Cožpak právo pana poslance Melčáka, aby setrval do konce volebního období, je podle Ústavy jeho základní právo? Samozřejmě že není!
Pane předsedo, znovu vás...
Předseda PSP Miloslav Vlček: Pane poslanče, já poprosím poslankyně a poslance, aby se ztišili. Pokud tato výzva nebude akceptována, tak do třetice přeruším jednání této schůze.
Tak prosím, pokračujte.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Byl jsem u zrodu Ústavního soudu v době Federálního shromáždění a tu základní koncepci, kterou jsem teď stručně uváděl, tu převzala i Ústava, pokud jde o Ústavní soud České republiky. Stejně tak i prováděcí zákon k ustanovením o Ústavním soudu byl připraven a přijat za Federálního shromáždění a ten, který byl přijat za České republiky, se od onoho příliš neliší, i jeho základní autor se shoduje. Nikdy tehdy nebyla pochybnost o tom, že Ústavní soud nemůže přezkoumávat ústavní zákony. Pokud si osobuje, což už učinil tím předběžným opatřením, tak vybočil z moci svých prerogativ a jednal proti Ústavě. Proto jsem napsal včera, že Poslanecká sněmovna i Senát měly přijmout usnesení, že ústavní zákon o zkrácení volebního období a vyhlášení voleb prezidentem republiky na jeho základě je platné a takto se mělo postupovat nadále, jako by usnesení Ústavního soudu nebylo, protože je z hlediska právní teorie o platnosti právních úkonů nicotné. Tolik úvodem.
A teď ještě některé další skutečnosti. Pan kolega Svoboda se staví do pozice zásadního obhájce ústavnosti. Já bych tady připomněl některé skutečnosti, které se týkají i předsedy Ústavního soudu. V roce 1998 - myslím, že si více nebo méně všichni tu situaci pamatujete - jako východisko z krizové politické situace se našlo řešení a byl přijat onen zvláštní ústavní zákon o zkrácení volebního období, na jehož základě asi půl roku fungovala vláda Josefa Tošovského. V létě byly potom normální volby do Poslanecké sněmovny, které změnily i poslanecké složení, a od listopadu poprvé se k moci dostala sociální demokracie, a to na základě zvláštní politické dohody s Občanskou demokratickou stranou, která se nazývala "smlouva o stabilním politickém prostředí v České republice". Novináři, myslím, jí potom dali onen neoficiální a běžně užívaný název "opoziční smlouva".
V rámci této smlouvy - jen pro zajímavost připomínám, že jeden ze soudců Ústavního soudu nynějšího, tehdejší poslanec Výborný, chtěl napadnout tuto politickou dohodu jako protiústavní u Ústavního soudu. Výborný od toho ustoupil, udělal to někdo jiný a Ústavní soud to musel samozřejmě odmítnout, protože politická dohoda nemůže být předmětem jednání Ústavního soudu. Ale to je jenom na okraj.
Samozřejmě, když byl přijat ten zvláštní ústavní zákon, tak byl předmětem velkých sporů. A ty diskuse, které probíhají letos, byly mnohem menší než tehdejší a bylo tehdy řečeno, že to je východisko z nouze, nikdo to nepovažoval za žádné ideální řešení. Nikdo nepochyboval o tom, že to ústavní je. Samozřejmě, byli i kritici, to nemohu upřít, pan poslanec Svoboda to neuznával, měl tehdy proti tomu své výhrady. Ale na základě oné smlouvy o stabilním politickém prostředí byl připraven poměrně rozsáhlý návrh změny Ústavy, který se týkal celé řady otázek, včetně toho, jak se má jednat po volbách, pokud jde o jmenování prezidenta republiky, protože tehdy byly určité kritické reakce na příliš volné zacházení s Ústavou ze strany tehdejšího prezidenta Václava Havla. To jsem samozřejmě netušil, jak s Ústavou bude zacházet Václav Klaus, ale to je jiná věc, to není to nejpodstatnější.
Součástí toho bylo, že v čl. 17 bylo ustanovení - přečtu vám je, schválně: článek 17 se doplňuje odstavci 3 a 4, které znějí: Usnese-li se Poslanecká sněmovna třípětinovou většinou všech poslanců na předčasném ukončení svého volebního období, konají se volby do 60 dnů. Odstavec 4: Poslanecká sněmovna se může usnést o předčasném ukončení svého volebního období nejpozději 3 měsíce před jeho skončením.
To bylo správné obecné ustanovení, které bylo opravdu systémové, protože za prvé bylo součástí Ústavy, nebyl to zvláštní ústavní zákon, a za druhé, a to je ještě podstatnější po mém soudu, vzhledem k těm velmi zmateným diskusím, které teď probíhají, bylo toto ustanovení součástí celé řady dalších návazných změn včetně změn těch ustanovení o právu prezidenta rozpustit Poslaneckou sněmovnu, protože tak, jak je to upraveno tam, že ve všech případech může, tak je to absurdní. Představte si onu situaci prezidenta Václava Klause, že by samozřejmě takovou frašku, aby jmenoval po sobě tři vlády, že by to nikdy neudělal, ale to je jiná věc. Ale i kdyby se to stalo, tak v závěrečné fázi prezident opět bude řešit otázku, zda má, či nemá. No to vám přijde normální?
Říkám to jenom proto, že ta změna, kterou jsem vám četl, byla součástí promyšleného konceptu širších změn Ústavy. Tato předloha v Poslanecké sněmovně vysokou ústavní většinou prošla, ale neprošla v Senátu, protože čtyřkoalice tam tehdy měla poměrně silné zastoupení a o dva hlasy tam neprošla. To mohu chápat, protože čtyřkoalice byla tehdy proti oné smlouvě zvané opoziční a jako opoziční strana měla právo samozřejmě návrhy přicházející z této strany odmítnout. To je z tohoto hlediska v pořádku
Je třeba se též zamyslet nad obsahem. Jestliže to ustanovení, respektive takto: jestliže tedy ten jednorázový zákon o zkrácení volebního období měl pro čtyřkoalici a pro nynějšího pana poslance Svobodu tak principiální význam, tak se klade otázka, proč tedy, když odmítli tuto celou koncepci, celou změnu Ústavy, proč nedali pozměňovací návrh, aby byl přijat jenom tento článek. Nebo proč, když byla ta změna odmítnuta v Senátu, proč nedali Poslanecké sněmovně návrh separátní na tuto jednotlivou změnu Ústavy, která by všechny pochybnosti odstranila. ***