(17.40 hodin)
Ministr práce a sociálních věcí vlády ČR Petr Šimerka Druhým důvodem je skutečnost, že náběh nového systému by byl spojen také s neúměrným organizačním zatížením České správy sociálního zabezpečení nejenom po stránce personální, kdy by bylo potřeba přijmout několik stovek nových zaměstnanců, ale i zejména z hlediska zabezpečení technického, pokud jde o programy a některé další. Samozřejmě s mimořádnými finančními dopady.
Třetí důvod je také zejména ten, že není ještě dostatečně jasná situace, pokud jde o názory na tuto úpravu. Probíhala a probíhá diskuse o nejvhodnějších řešeních a tento časový prostor, který zatím uběhl od přijetí této úpravy až do současné doby, nedává šanci na jisté konsensuální řešení, které v tomto případě je nepochybně podmínkou úspěšné realizace.
Z důvodu časové naléhavosti současně navrhuji, aby s návrhem zákona vyjádřila Poslanecká sněmovna souhlas již v prvním čtení. Obsahově se jedná o velmi jednoduchou právní úpravu, jen se posouvají o tři roky příslušná data. Je to tedy úprava malého, zcela jednoznačného rozsahu, která neobsahuje žádné věcné změny. Na základě výše uvedených skutečností a argumentů žádám tedy Sněmovnu o schválení předkládaného návrhu tak, jak jsem ho přednesl. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu ministrovi práce a sociálních věcí a prosím o slovo zpravodaje pro prvé čtení pana poslance Miroslava Opálku.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, zabezpečení úrazového pojištění vychází z pracovního práva, řeší pracovní úrazy či nemoci z povolání a chrání poškozené zaměstnance a jeho zaměstnavatele. Dovolte mi malou rekapitulaci historie procedury a účinnosti tohoto zákona.
Vládní návrh zákona o úrazovém pojištění se připravoval od roku 2003 a Poslanecká sněmovna jej projednala v minulém volebním období jako sněmovní tisk 1156 od října 2005 a zákon byl vyhlášen 7. června 2006 s účinností od 1. ledna 2008. Některé části však již dnem vyhlášení. Druhá koaliční vláda Mirka Topolánka předložila do Poslanecké sněmovny novelu tohoto zákona, resp. posun účinnosti jako sněmovní tisk 190 v dubnu 2007 a protlačila odložení účinnosti tohoto zákona o dva roky. Hlavní záměr, který nebyl veřejně deklarován, byl a je připravit celý nový, systémově jiný návrh zákona, a to na komerčním základě. Vzhledem k tomu, že nový návrh není dosud připraven, předložila tato vláda novou novelu na posun účinnosti, tentokrát o další tři roky. Sečteno: jde tedy celkem o odložení účinnosti schváleného zákona o pět let. Nevím, zda stejný osud potká některý jiný zákon.
Přitom se nabízí řada témat, co se dá novelou řešit k vylepšení tohoto zákona, a to od nové klasifikace nemocí z povolání přes kumulace financí pro pracujících v těžkých či zdraví poškozujících provozech pro jejich dřívější odchod do tzv. klouzavých důchodů, vyřešení stávajících nároků na renty atd., atd.
Ministerstvo práce a sociálních věcí, resp. vláda vedená Českou stranou sociálně demokratickou předložila původní návrh zákona, jak jsem již poznamenal, v roce 2005 s cílem dosáhnout systémové změny převedením úrazového pojištění spravovaného dosud Českou pojišťovnou a Kooperativou do systému veřejného sociálního zabezpečení spravovaného státem prostřednictvím České správy sociálního zabezpečení, a to původně s účinností od 1. 1. 2006. Mělo se tak vyřešit ukončení provizorního řešení zavedeného již v roce 1993 i kritika monopolizace správy úrazového pojištění ze strany Evropské komise.
Pominu-li některé legislativní problémy, hlavní atak proti této koncepci byl a je od dotčených pojišťoven, ale i od zaměstnavatelů a pravicového politického spektra. Zaměstnavatelé si často neuvědomují, že nový systém bude pro ně dražší, neboť nebude v něm tolik solidarity a efekt bude stejný jako u zvyšování pojištění za motorová vozidla.
Poslední informace ukazují na to, že Ministerstvo práce a sociálních věcí se hodlá zbavit kompetence v této oblasti převedením úrazového pojištění ze sociálního zabezpečení na Ministerstvo financí, to znamená do komerční sféry, obdobně jako penzijní připojištění či spoření. Nový návrh zákona však exministři Nečas a Kalousek nestihli připravit. Dva roky jim k tomu nestačily. Asi také proto, že bude třeba cca 3,4 miliardy korun uvolňovat ročně ze státního rozpočtu na výplatu rent, které přejdou na nového nositele pojištění, plus náklady na administraci. Proto je předložena tato novela zákona, jejíž schválení by zatím zajistilo trvání monopolu dvou pojišťoven, a to s finanční zárukou státu za jejich provize. Přetrvávala by tak dále výtka Evropské komise i značná nepřehlednost v evidenci pojištěných zaměstnanců, neboť pojištěn je zaměstnavatel na přiznaný počet zaměstnanců. Současný správce totiž nemá o kmenových stavech zaměstnanců potřebné přehledy jako Česká správa sociálního zabezpečení. Neřešily by se stálé preventivní programy, bonusy, malusy a jiné.
Pravdou je, a to nepopírám, že Česká správa sociálního zabezpečení není zatím na tuto změnu připravena. To je však důsledek organizačního a finančního řízení České správy sociálního zabezpečení ministerstvem, lépe řečeno exministrem Nečasem. Úmyslně nebylo zabezpečeno personální, technické, prostorové ani finanční zajištění pro dodržení účinnosti schváleného zákona.
Vážení, úmyslně a beztrestně byl bojkotován zákon. Ministr má prostě takovou sílu, že nekoná, a pak postaví před hotovou věc celý Parlament České republiky. Nevím, zda je to jinde vůbec možné. Jde o programově vynucenou novou debatu o připravované změně v pojetí úrazového pojištění zaměstnanců. Jde vlastně - natvrdo řečeno - o vydírání. Buďto schválíme odložení účinnosti zákona, nebo se systém zhroutí. Nejde tedy o pouhou technickou novelu spočívající jen v posunutí účinnosti zákona. Jsou tu dále i ekonomické zájmy České pojišťovny, Kooperativy spravující systém za 14 % z vybrané částky. Například v roce 2007 za 0,8 miliardy korun. Přitom ČSSZ spotřebovává na svou režii jen necelá 2 %. Proto by nový systém spravovaný ČSSZ byl po prvotní investici - v původním zákoně bylo odhadováno 340 milionů - v dalším období podstatně levnější, což by mohlo posílit příjmy státního rozpočtu anebo zlevnit pojistné, uplatnit malusy, bonusy, preventivní programy a jiné, a byla by jistota, že všichni zaměstnavatelé platí za všechny zaměstnance.
Navrhuji tedy nepodpořit projednání vládního návrhu podle § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb. a předložím v rozpravě návrh na zamítnutí této předlohy.***