(16.50 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Další bod je zákon o rovném zacházení... To ne, tam je přerušená rozprava až do 3. 6. A další je návrh zákona, kterým se zmírňují majetkové křivdy občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území Podkarpatské Rusi v souvislosti... Je to sněmovní tisk 453/4, tedy tisk, který byl vrácen Senátem. (Námitky v sále, že na řadě je jiný bod.) Omlouvám se, to jsem špatně přečetl. Jsem tady správně upozorněn, že ještě předtím máme v programu
4.
Zákon o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany
před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon)
/sněmovní tisk 253/5/ - vrácený prezidentem republiky
My jsme se tímto tiskem zabývali v úterý 3. června na 32. schůzi, kdy jsme přerušili rozpravu. Probíhá rozprava. Mám tady možnost vystoupení ministryně spravedlnosti, pokud se hlásí o slovo. (Ano.) Prosím. A hlásí se také ministr Kocáb.
Ministryně spravedlnosti vlády ČR Daniela Kovářová Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, já bych chtěla požádat Sněmovnu, aby podpořila antidiskriminační zákon. Vzhledem k vašemu času jej nebudu věcně odůvodňovat, vzhledem k tomu, že Sněmovna jej zná. Jde o zákon, který přijala a schválila 24. dubna 2008 a který potom pan prezident, využiv svého práva daného ústavou, 16. května 2008 vrátil Sněmovně.
Důvody, pro které prosím Sněmovnu, aby zákon podpořila, jsou zejména tyto: Pan prezident své veto odůvodnil dvěma skutečnostmi nebo dvěma právními argumentacemi, s nimiž Ministerstvo spravedlnosti nesouhlasí. První argumentace říká, že zákon není potřeba a že by postačovalo, kdybychom novelizovali každý jednotlivý zákon jednotlivým ustanovením. Ministerstvo spravedlnosti se domnívá, že tímto způsobem - odhlédněme od toho, že by to bylo velmi složité a problematické - bychom nedostáli úmluvám a předpisům EU v první řadě, neboť jde o zákon, který bychom měli přijmout na základě našeho příslušenství k EU. A druhý argument, který pan prezident uvádí, totiž že antidiskriminační zákon zavádí nový právní institut přenesení důkazního břemene, tak právní argumentace Ministerstva spravedlnosti je taková, že nejde o nový právní institut, ale o institut sdíleného věcného břemene, které náš právní řád zná už po dobu asi sedmi let. Připomínám například v souvislosti s předpisy a se spory pracovního práva.
Já jenom na doplnění bych chtěla uvést, že v současné době proti ČR už je vydáno několik rozsudků, které České republice ukládají povinnost a zavazují ji, nebo stanoví velké finanční sankce v případě, že tento zákon v nejbližší době nepřijmeme. Ministerstvo spravedlnosti spočítalo, že finanční sankce při nepřijetí zákona by mohly dosahovat až výše 1 585 000 eur, což je přepočteno na koruny 41 miliard eur v případě, pokud bychom tento zákon nepřijali. (Z pléna: Milionů korun.) Korun. Děkuji, pane poslanče, za opravu.
Chci jenom říct, že pokud by Sněmovna přehlasovala veto pana prezidenta, tak samozřejmě řízení bude proti ČR zaplaceno (zastaveno?) a žádné finanční sankce nám v tomto případě nehrozí. Prosím tedy pány poslance, paní poslankyně, aby své slovo dali tomuto předpisu znovu. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, děkuji paní ministryni za toto uvedení. A nyní požádám přihlásivšího se ministra Michaela Kocába. Prosím, máte slovo.
Ministr vlády ČR pro lidská práva a menšiny Michael Kocáb Vážený pane předsedající, vážené ministryně, ministři, poslankyně, poslanci, dámy a pánové, Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR má v tomto týdnu, nebo dnes, možnost prolomit prezidentovo veto a konečně po roce schválit antidiskriminační zákon. ČR je řádným členem EU již pátým rokem. Její občané ale nemají dodnes ucelený nástroj na domáhání se spravedlnosti v případech, kdy se domnívají, že je jim upírána.
Obracím se proto na vás s důvěrou, že uvedete v život normu, která dá větší pocit jistoty lidem a skupinám lidí, kteří se stále cítí diskriminací ohroženi. Jedná se o tělesně postižené, kteří volají po větší ochraně a po vyrovnávacích opatřeních pro zlepšení jejich života. Schválením zákona pomůžeme více než jednomu milionu lidí s různými zdravotními hendikepy. Zákaz diskriminace a definice diskriminace z důvodu tělesného postižení v oblastech poskytování zdravotní péče, pracovního práva a částečně vzdělávání v právním řádu dnes chybí. Jedná se také o starší a staré lidi. Řada z nich trpí špatným zacházením v pečovatelských a jiných zařízeních, včetně zdravotnických lůžkových zařízení. Starší lidé trpí ageismem, tedy diskriminací kvůli věku. Její definici náš právní řád a ústavní pořádek dosud zcela postrádá. Podle odborných studií přitom 19 % seniorů zažilo a zažívá diskriminaci. Zákoník práce obsahuje § 16 o zákazu diskriminace, který odkazuje na zvláštní předpis. Ano, na prezidentem odmítnutý antidiskriminační zákon. Již dva roky žijeme v nedokonalém právním zajištění rovného zacházení na pracovišti nejen pro seniory, ale pro všechny. Přijetím zákona pomůžeme starším lidem.
Diskriminace se týká také žen, resp. rovného zacházení s muži a ženami. Žen je ve společnosti 51 %, v jejich případě se tedy jedná dokonce o diskriminaci mírné většiny. Navrhovaný antidiskriminační zákon výslovně zakotvuje zásadu rovného zacházení pro ženy a muže a ochranu před diskriminací v souvislosti s pohlavím. V nedávné době jsme se na evropském poli zviditelnili, protože byl vydán rozsudek Evropského soudního dvora pro nedostatečnou ochranu před diskriminací v systémech sociálního zabezpečení, zaměstnání a podnikání. Tuto ochranu vetovaný zákon zajišťuje v plné míře. ČR nezaručuje podle evropských institucí ani rovné zacházení v oblasti zaměstnaneckých benefitů, v přístupu ke zboží a službám nebo rodičovské dovolené. Ženy a muži nepožívají standardní zajištění rovného zacházení na trhu práce.
Jak jsem již zmínil, zákoník práce odkazuje v paragrafu o zákazu diskriminace na dosud nepřijatý antidiskriminační zákon.
V životě nastávají občas situace, kdy člověk musí čelit problémům, jež si samozřejmě nemusel způsobit sám. Antidiskriminační zákon nevyzývá lidi, aby se šli houfně soudit o svá domnělá či skutečná práva. Je pojistkou proti případnému nevybíravému jednání lidí vůči sobě. Je prevencí vůči zlému a nepromyšlenému jednání jednotlivců a organizací. Je zárukou, že v případě, kdy opravdu dojde k diskriminaci, bude mít diskriminovaný kde požádat o právní výklad a o pomoc. Domníváme se, že přijetí antidiskriminačního zákona bude i jasným signálem do společnosti, že se ČR nejen otevřeně hlásí k ideám rovnosti a spravedlnosti, ale že diskriminační jednání je v naší zemi netolerovatelné.
Zákon má v prvé řadě posílit postavení jednotlivce. Má mu umožnit, aby se mohl u soudu účinně bránit, pokud se cítí být diskriminován. Při úřadu ombudsmana vznikne antidiskriminační orgán složený z 15 špičkových právníků. Na ně se budou moci oběti diskriminace obracet se žádostí o pomoc. Antidiskriminační přesně vymezí, v jakých situacích, komu a jakým způsobem bude ochrana před diskriminací poskytována. Antidiskriminační zákon zakáže nerovný přístup z důvodu pohlaví, věku, zdravotního postižení, rasy, etnického původu, národnosti, sexuální orientace, náboženského vyznání či víry a světového názoru. ***