(14.20 hodin)
Poslanec Jiří Paroubek: Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážený pane předsedo vlády, vážené paní ministryně, vážení páni ministři, vážené kolegyně a kolegové, období posledních tří měsíců, kdy jsme vyslovili nedůvěru vládě Mirka Topolánka, uzavřeli politickou dohodu o vytvoření překlenovací vlády, schválili ústavní zákon o zkrácení volebního období v obou komorách Parlamentu a absolvovali náročné volby do Evropského parlamentu, poznamenané dosud neznámými jevy radikalismu spojeného s násilím, bylo velmi náročné. A i nyní prakticky bez minuty odpočinku přistupujeme k projednání programového prohlášení nové vlády Jana Fischera. Její ustavení přirozeně vítáme. Kdyby v ničem jiném, pak v tom, že bude jako administrátor státu přispívat ke zklidnění situace. Zklidnění o to významnější, že nás čeká další předvolební kampaň do Poslanecké sněmovny a my se můžeme jen dohadovat, s čím náš soupeř po Kubiceho zprávě a vajíčkových útocích přijde. Zklidňující charakter vlády odborníků je tím nejlepším možným řešením.
Chtěl bych v úvodu vysoce ocenit přístup vlády, která se uchází o naši důvěru, všech jejích ministrů a jmenovitě jejího předsedy Jana Fischera. Jan Fischer velmi intenzivně komunikoval se sociální demokracií a z médií vím, že i s ostatními politickými stranami. Tento postup byl velmi užitečný a mnohé formulace či body vládního prohlášení, které byly svým obsahem politicky výbušné a představovaly zásadní střet mezi ODS a námi či jinými politickými stranami, se podařilo postavit do neutrální polohy či odstranit.
Oceňujeme zejména základní filozofii přístupu, ke které se vláda hlásí. Filozofii kvalitní, nestranné a maximálně politicky neutrální správy země do předčasných parlamentních voleb spojené s příslibem neotevírat politicky sporná a vyhraněná témata a příslib dialogu a spolupráce napříč politickým spektrem. Takový přístup má naši plnou podporu. Ztotožňujeme se i se základními prioritami vlády, které jsou obsaženy v programovém prohlášení, kterými jsou důstojné a profesionální dokončení českého předsednictví Rady Evropské unie, kroky k oživení tuzemské ekonomiky zasažené globální ekonomickou krizí a bojem s rostoucí nezaměstnaností, příprava realistického a odborně podloženého rozpočtu na rok 2010, zlepšení a zrychlení čerpání prostředků z fondů Evropské unie.
Pro nás, sociální demokraty, a věřím, že i pro převážnou část našich spoluobčanů, je mimořádně významným závazek, že vláda v kapitole Základní východiska položila na první místo nutnost zachování sociálního smíru. Tento závazek vláda pak rozvíjí například v kapitole Sociální oblast a zdravotnictví příslibem valorizace důchodů, preventivních opatření proti poklesu příjmů a tak dále. Vážíme si tohoto závazku vlády a nezastírám, že jej vládě budeme po celou dobu jejího mandátu v případě nutnosti znovu a znovu připomínat.
Vnímáme rovněž pozitivně, že vláda zdůrazňuje boj proti změně klimatu a připravovanou Kodaňskou dohodu o ochraně klimatu.
Nic nenamítáme proti tomu, že vláda hodlá na expertní a analytické úrovni pokračovat v pracích na problémech důchodové a zdravotní reformy. Je ovšem jasné, že konečné řešení s dopadem na desetiletí dopředu může přijmout jen silná politická vláda se silným politickým mandátem, a to na základě širokého politického konsensu.
Vážené kolegyně a kolegové, vážená vládo, jsou ovšem některé sporné momenty, o kterých bych se rád zmínil.
Položení důrazu na zachování sociálního smíru, které jsem ocenil, by logicky mělo najít svůj výraz i při financování dávek uživatelů sociálních služeb a vědu a výzkum. Jsem si jasně vědom toho, že v právě proběhlé volební kampani docházelo velmi často k prezentování radikálního ultraliberálního pohledu některých mladých voličů, který velmi vstřícně česká média přebírala, navozujíce dojem, že sociální demokracie chce populisticky prosazovat zájmy seniorů - prý na úrok mladých. Nemohu se z časových důvodů problému postavení seniorů ve společnosti v komplexnosti zabývat. Jedno je ovšem jasné. Jde o zásadní výzvu, před kterou stojí naší společnost stejně jako většina zemí Evropy. Diskriminačními formulkami o doplácení mladých na staré problémy nevyřešíme. Půjde o zásadní, téměř revoluční změnu strategie provázející jev stárnutí celé české populace a vyžadující zásadní aktivizaci státu, nestátních orgánů a organizací, ale i zásadní změnu přístupu seniorů samých.
V jednom si ale musíme nalít čistého vína. Situace seniorů se stále zhoršuje a naši senioři právem nechtějí nic víc a nic méně, než aby žili stejně důstojně, jako žijí důchodci v ostatních zemích Evropské unie, a to jak v takzvaných starých, tak takzvaných nových. Nůžky mezi průměrnou hrubou mzdou a výší průměrného starobního důchodu se totiž stále zvětšují a ostudně zaostáváme proti většině evropských zemí. Takzvaný obecný náhradový poměr daný poměrem starobního důchodu k průměrné hrubé mzdě, který činil u nás 39,8 procenta v roce 2008, je výrazně nižší nejen oproti starším demokraciím, například Rakousku, Francii - obě země po 55 procentech - ale i zemím s obdobným společensko-politickým vývojem. Například v Polsku činí 45 procent a na Slovensku, se kterým jsme sdíleli společnou minulost, dokonce 47 procent. My jsme si přirozeně vědomi složitosti doby, ale zároveň konstatuji, že vědí-li ve Francii, Rakousku, Polsku či na Slovensku, co to je mezigenerační soudržnost a obyčejná lidská slušnost, nevidím jediný důvod, proč bychom to neměli uznávat my.
Zmínil jsem se o zákonité potřebě posilování spotřeby v době dramatického poklesu exportu. Nemohu nezdůraznit potřebu výrazných prorůstových impulsů v podobě budování dopravní infrastruktury. Budeme-li sice šetřit a čekat na zázrak, tak nás přirozeně může minout a mine nás. Nikdo z nás si nepřeje předluženou společnost. Ale pouhým zjednodušeným fiskálním restriktivismem nemůže obrat z krize k oživení nastat. To je elementární empirická poučka. I na toto téma bychom rádi slyšeli odpověď.
Jisté pochybnosti vzbuzuje i pasáž věnovaná přípravě privatizace podniků. Prohlášení chybí jasný příslib, že výjimku bude představovat prodej Letiště Praha. Konstatuji, že Letiště Praha, původně zmiňované jako cíl privatizace, bylo z konečné verze vládního prohlášení vypuštěno. Doufám, že to chápu správně, že se s uzavřením této privatizace za této vlády již nepočítá.
Rád bych, a jistě nejen já, vyslechl v průběhu rozpravy i další zdůvodnění. V jistém smyslu totéž platí o tom, že vláda jednoznačně nedeklaruje, že nezruší územní ekologické limity na Dole Československé armády a nebude podnikat žádné kroky k obnově těžby uranu v oblasti Stráže nad Ralskem. I to může znamenat dvojí. I to, že je nezruší, i to, že je zruší. Totéž platí o obnově těžby uranu. Myslím, že i toto téma by si zasloužilo v rozpravě bližší vysvětlení.
Dodatečné vysvětlení by si jistě žádala informace o našich vojenských misích. V tomto ohledu bych chtěl poukázat na to, že sociální demokracie, naši poslanci ani já osobně, nemá mnoho možností na výběr. V naší vnitrostranické diskusi před několika týdny, chcete-li v naší anketě vnitrostranické nebo referendu, naprosto drtivě převážil názor na stažení naší mise z Afghánistánu a v krajním případě na snížení počtu vojáků našeho kontingentu. Chtěli bychom předejít možným konfliktům v této citlivé otázce. Rádi bychom uslyšeli slova, která nám umožní obhájit naše závazky k našim voličům.***