(10.30 hodin)
(pokračuje Rath)
Taktéž máme problémy, protože řada lidí, kteří pracují - typickým příkladem jsou opět zdravotní sestry, které by si chtěly a potřebují doplnit vysokoškolské vzdělání a pracují třeba v nemocnici v Mladé Boleslavi, v Příbrami nebo v Benešově, tak nemají prakticky v rámci kraje vůbec šanci. A ono se skutečně velmi těžko skloubí studium při zaměstnání, pokud škola není aspoň trochu místně blízká.
Takže další věcí, kterou bychom chtěli realizovat, byť je to plán velmi ambiciózní, je vznik například farmaceutické fakulty, protože, dámy a pánové, možná nevíte, že je extrémní nedostatek lékárníků, skutečně extrémní. Zkuste dnes najít na trhu lékárníka! To je horší než se zubařem. Prostě nenajdete. Nenajdou ho lékárny, nenajdou ho farmaceutické firmy. Klasický příklad z praxe - my jsme zrušili, resp. hradíme poplatky, teď už nehradíme, když nám to zakázal soud, nicméně v době, kdy jsme hradili poplatek za položku na léku, došlo k enormnímu nárůstu pacientů v těchto lékárnách. Snažili jsme se posílit personál lékáren o další lékárníky. Naprosto nemožné! Prostě lékárníka neseženete, byť mu nabízíte padesát šedesát tisíc, protože v českých zemích je pouze jediná farmaceutická fakulta, a to v Hradci, na Moravě je v Brně. Je prostě chybou, že ČR nemá ještě aspoň jednu farmaceutickou fakultu, zvlášť v situaci, kdy máme takto enormní nedostatek lékárníků na trhu pracovních sil. Prostě je to díra na trhu, kterou nikdo neřeší! Všichni před ní zavírají oči a my jsme si dali prostě určitou ambici tuto díru na trhu zaplnit, byť výchova a vybudování farmaceutické fakulty není vůbec nic laciného a vůbec nic snadného. Je to skutečně velmi, bych řekl, ambiciózní a drahý plán, ale my jsme ochotni do něj jít, jsme ochotni zdroje hledat a jsme ochotni na tom pracovat. Už jsme některé kroky v tomto začali podnikat. Máme konzultace s příslušnými lidmi, dáváme dohromady příslušný tým a máme dokonce i možnost materiálního zabezpečení. Například se k tomu hodí areál v Příbrami bývalého ZÚNZu, tedy závodní nemocnice, která je velmi zajímavá, velmi rozsáhlá a není pro podstatnou část tohoto areálu vůbec žádné využití.
Čili dámy a pánové, ve středních Čechách máme řadu škol - středních škol a vyšších škol, které dnes už získávají akreditace k výuce v bakalářském programu. Krásným příkladem je třeba škola v Mělníce. Je to Zahradnická škola v Mělníce, velmi kvalitní, a už patří Středočeskému kraji, má velmi kvalitní areál, téměř odpovídající vysokoškolskému kampusu. Má dokonce i ubytovny a rozbíhá program, který je akreditován. Je škoda, že tento program nemůže působit pod hlavičkou Středočeské univerzity, protože tato střední škola patří Středočeskému kraji, platí to Středočeský kraj a přitom tato škola funguje v režimu, že spolupracuje s některou z pražských vysokých škol. Takto můžu vyjmenovat několik dalších středočeských vyšších odborných škol, které mají možnosti, mají personál, mají technické zabezpečení a buď mají už akreditaci, nebo mohou získat akreditaci a mohou začít fungovat. Samozřejmě nefungují v tomto případě centralizovaně, to znamená pod jedním rektorátem, pod jedním vedením v rámci středních Čech. A naráží to na celou řadu dalších problémů, takovéto řekněme roztříštěné působení některých vysokých škol v rámci středních Čech.
Dámy a pánové, dokonce máme vedle toho, že tedy máme materiální, technické zabezpečení, zabezpečení budovami, máme i velmi zajímavý objekt pro sídlo rektorátu a další velice zajímavé vysoké školy, a tím je Jezuitská kolej v Kutné Hoře. Je to zcela jedinečný objekt. Já vás zvu na návštěvu tohoto objektu 23. května na den otevřených dveří, protože to skutečně stojí za to vidět. Jsou to jakési Hradčany Kutné Hory a tento objekt je natolik rozsáhlý, že tam skutečně může vzniknout a vedle sebe působit Muzeum výtvarných umění spolu s fakultou, která je zaměřena uměleckým směrem, tedy na kunsthistorii, restaurátorství, možná i třeba moderní malbu. O tom všem se dneska už jedná. Na tyto programy už existují týmy lidí, kteří na tom pracují, přemýšlí, jak to uchopit. A současně v rámci tohoto areálu může existovat a fungovat i rektorát univerzity. Je to obrovská ambice i radnice v Kutné Hoře, protože nutno říci, že Kutná Hora je v podstatě z historického pohledu nejcennějším městem ve středních Čechách. Po Praze, Českém Krumlovu je Kutná Hora další skvost ČR a tomuto městu by určitě rektorát a fakulta zaměřená na dějiny umění, kunsthistorii, restaurátorství velmi slušela.
Středočeský kraj v tomto chce být velmi velkorysý. Na rozdíl od vlády, která příliš nechce investovat do vysokého školství, my do vysokého školství prostě investovat chceme. Chceme do toho dávat peníze. Nyní do Jezuitské koleje od našich předchůdců jen v letošním roce posíláme 60 mil. na dokončení dostavby právě už s cílem budovat tam tuto fakultu a budovat tam případný rektorát. Byl by to skutečně jeden z mála rektorátů a fakult v ČR, kde by vznikl historický kampus se vším všudy, tedy i s vysokoškolskou kolejí pro vysokoškolské studenty.
Dámy a pánové, samozřejmě se najde spousta kritických hlasů a rozumbradů, kteří budou říkat: vysokoškolské studium určitě, ale proč hned univerzita? Prostě proto, protože když si kladete malé cíle, dosahujete malých výsledků. S touto logikou by nikdy nevznikla žádná univerzita, protože vždycky bychom si říkali: je lépe začít s málem, než udělat něco velkého. S takovýmto přístupem by ani Karel IV. u nás nikdy nezaložil univerzitu, protože proč by se v Čechách měla zakládat univerzita, když všude v okolí byly univerzity, na tehdejší dobu bylo dost vzdělaných lidí, tak proč mít další? A konečně Karel IV. se také potýkal s tím, že vlastně když zakládal univerzitu, tak neměl vysokoškolské učitele a musel je odněkud přetáhnout. Také v tehdejší době, kdyby byla nějaká Poslanecká sněmovna, tak by se určitě našli rozumbradové, kteří by mu to rozmlouvali a říkali, proč s takovou hloupostí vůbec do Čech chodí, vždyť se může chodit studovat jinam, navíc tady nemá jediného habilitovaného učitele.
Prostě každá věc, která v dané době vzniká, je problematická, komplikovaná, ale jde o to, jaké cíle si klademe, jestli si klademe cíle malé, nebo cíle velké. V tomto případě, protože má vzniknout veřejnoprávní vysoká škola, tak by to měla být univerzita. Univerzita, která samozřejmě spolupracuje s ostatními univerzitami. Samozřejmě univerzita, která bude mít nabíhací křivku třeba deset patnáct let. Těchto deset patnáct let bude tato škola mít gros, těžiště, v bakalářském studiu a prostě podstatná část z bakalářského studia bude pak pokračovat v Praze či na jiných vysokých školách v magisterském studiu. To je prostě normální, přirozený vývoj. Nikdo nečeká, že příští rok se brány školy otevřou a ve všech programech budeme schopni vychovávat magistry. Určitě ne!
Dámy a pánové, navíc do čeho jiného dneska, v době hospodářské krize, investovat než do znalostí, vzdělávání, znalostní ekonomiky, vysokoškolských učitelů? Výhoda nově vzniklé univerzity v blízkosti Prahy bude znamenat do budoucna tak trochu i konkurenci pro naši nejstarší a nejlepší univerzitu, tedy Karlovu univerzitu. (Hlasitý smích některých poslanců ODS.) ***