(pokračuje Opálka)
Zatímco v roce 2007 se průměrné výdaje na bydlení meziročně zvyšovaly zhruba o 5 %, samotné nájemné o 7 %, letos je tomu jinak. Podle indexu spotřebitelských cen za říjen 2008 podle Českého statistického úřadu nastal prudký růst cen v oddíle bydlení, kde vzrostly ceny proti říjnu roku 2007 - zemního plynu o 33,9 %, elektřiny o 9,5 %, tepla a teplé vody o 12,6 %, tuhých paliv o 16 %, čisté nájemné vzrostlo v bytech s regulovaným nájemným o 22,3 % a v bytech s tržním nájemným o 3,1 %.
Pro některé domácnosti jsou výdaje na bydlení a případné splácení hypoték či úvěrů na bydlení zátěží. Pětina domácností má tyto výdaje za velkou finanční zátěž. Dvě třetiny domácností je vnímají jako určitou zátěž. Pouze 12 % domácností výdaje za bydlení jako zátěž vůbec nepociťují. Velkou zátěží jsou tyto výdaje pro domácnosti nezaměstnaných - z 58 %, pro domácnosti s nejnižšími příjmy - z 45 %, tak jak to deklarují, ale také například pro neúplné rodiny s nezaopatřenými dětmi - 40 %. Tyto domácnosti vynakládají na bydlení téměř 1/3 svého čistého ročního příjmu, a to jde přímo o údaje jen za rok 2007. Za rok 2009 by byly údaje výrazně jiné.
Lidé se ztráty bytu bojí. Domácnosti si proto berou stále častěji úvěry na běžná vydání, snaží se i úvěrem řešit pořízení vlastního bytu, například od obce, takže pouze hypotéky na bydlení dosahují dnes více než 600 miliard korun. Stále více je těch, kteří nejsou schopni dluhy splácet. V minulém roce bylo již 428 tisíc exekucí, v jejichž rámci rostl počet neplatičů úvěrů a nájemného. Vážení, to je varující počet, neboť trend je stále vzrůstající.
Náklady na bydlení, hlavní sociální problém, jsou největší výdajovou položkou domácností. V domácnostech s dětmi, důchodců a jednotlivců tvoří někdy až 50 % a více. Podle analýzy vývoje stavebnictví ve 3. kvartálu minulého roku dle Českého statistického úřadu byla průměrná podlahová plocha bytu u nové bytové výstavby 126,8 metru čtverečního s orientační hodnotou 20,7 tisíce korun za metr čtvereční. V tom byl i velmi slušný zisk cirka 15 % stavebních firem.
Kdybychom tedy připustili spekulaci majitelů domů, že obvyklé nájemné činí kolem 5 % ročně z nákladů vynaložených na výstavbu domu, pak by jeho výše neměla překročit 80 korun měsíčně z metru čtverečního. Reálné kalkulace ukazují, že při výše uvedených dnešních stavebních nákladech na výstavbu bytů by měsíční nájemné z metru čtverečního včetně vybavení u staršího bytu mělo činit maximálně kolem 40 korun. Navíc tam už nejsou ani odpisy. To odpovídá nákladům bytových družstev, přináší zisk pronajímateli a zohledňuje i náklady na zařizovací předměty a jejich údržbu, pokud ji podle nařízení vlády číslo 258 z roku 1995 hradí pronajímatel. Obce by pak měly hospodařit s ohledem na příjmy rodin a na svou specifickou roli s nájemným na nákladové úrovni. Odkázal bych vás například na poslední analýzu nájemního bydlení seniorů v hlavním městě v Praze z roku 2008, kde jsou velmi seriózní a konkrétní údaje.
Chci ještě zmínit působení příspěvku na bydlení. Ten byl stanoven podle zákona 112/2006 Sb. tak, že pro vlastnické a družstevní bydlení zavedl jednotnou sazbu pro celou Českou republiku, samozřejmě podle počtu osob v domácnosti. Pro bydlení nájemní pak sazbu odstupňoval podle velikosti sídla. Tím vlastně definoval zisk z nájemného pro majitele domů. Šlo o 8 až 42 korun z metru čtverečního měsíčně. Podle výsledků šetření, které jsme provedli v polovině roku 2005 jako klub KSČM téměř ve 4 tisících družstevních bytů a bytech ve vlastnictví ve 42 městech České republiky, činily náklady na správu domu z metru čtverečního měsíčně průměrně 25 korun. Domácnostem v přiměřeném bytě tehdy zbývaly prostředky, které byly vyhrazeny jako zisk pro pronajímatele. Této skutečnosti si byly vědomy i energetické společnosti a růstem cen tyto rezervy rychle odčerpaly.
Pravdou je, že Ministerstvo pro místní rozvoj v posledním období velmi vážnou situaci na poli bydlení konstatuje, ale vláda dle mého mínění zatím nemá základní koncepci řešení bytového problému v uvedeném komplexním pojetí, pokud se příchodem nového ministra něco nezměnilo. Je to tedy jeden z hlavních úkolů opozice. Návrhem zákona, který předkládáme, tomu chceme napomoci.
A ještě jeden příklad na závěr ze života. Volala mi nedávno paní doktorka Nováková, vysokoškolská učitelka, laborantka z Prahy 4. Hned v úvodu mi sdělila, že v žádném případě není voličem KSČM, že mimo jiné přebírala nedávno od paní ministryně Parkanové vyznamenání in memoriam pro svoji maminku za protikomunistický odboj. I tato žena se bojí, že nebude mít na nájemné, protože bydlí v bytě soukromého vlastníka, který využívá maximálních temp zvyšování nájmu podle platného zákona, a přitom neplní ani své povinnosti. Bydlí sama v bytě 1+1, tedy v bytě přiměřeném. Platí dnes 88 korun za metr čtvereční měsíčně, za byt u dálnice, to znamená ve zhoršeném prostředí. Výše jejího platu je kolem 16 tisíc.
To chceme, aby i tito lidé žádali o příspěvek na bydlení? Aby se státní peníze takto přesouvaly prostřednictvím ohrožených osob k často nenasytným vlastníkům? Myslím že ne. Musím však konstatovat, že tak jak z tohoto příkladu plyne, nájemné není problém politický či ideologický, ale problém sociální a vláda České republiky podle svého stanoviska tak postupuje nejen proti části levicových, ale i proti části pravicových voličů, pravda ne majitelů domů, ale nájemníků.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Dále do rozpravy je přihlášen pan poslanec Bratský Petr. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Další přihlášky nemám.
Poslanec Petr Bratský: Děkuji, pane předsedo. Dnes jsme již hlasovali o jednom podobném návrhu, který se dostal už do dalších čtení. Já jsem nebyl ani z té diskuse k němu a z jejích závěrů úplně nadšený, a přesto jsem to chápal jako jistý kompromis a jako určitou cestu, jak možná některým sociálně slabším vrstvám v tom delším časovém rozkladu umožnit když ne do budoucna platbu nájemného ve výši, které dosáhne, tak aspoň třeba dva tři roky na to, aby si mohli hledat třeba jiný byt nebo byt v jiné obci, aby mohli hledat byt třeba v obci, kam půjdou pracovat, kde seženou lepší práci, prostě že získají nějaký čas na řešení své situace, což je správné a děje se to všude ve světě. Oproti tomu tisk, kterým se nyní zabýváme, nejenom že neřeší situaci v oblasti nájemního bydlení, ale dokonce podle mého názoru chce úplně vrátit tuto složitou problematiku o léta zpět, do dob přitvrzování regulace nájmu, opakovaně kritizované a již odsouzené Ústavním soudem. ***