(pokračuje Nečas)
Jestliže v roce 2006 šlo do celého systému sociálních služeb ze státního rozpočtu 13 mld. korun v rozdělení zhruba 7 mld. korun na dotace, 6 mld. na sociální mandatorní výdaje, i když podle tehdejší legislativy to byly jiné mandatorní výdaje v podobě příspěvku na péči o osobu blízkou a příplatku za bezmocnost, tak v loňském roce šlo již do systému sociálních služeb 25 mld. korun. Tedy během pouhých dvou let státní rozpočet zdvojnásobil své výdaje do systému sociálních služeb. Tím hlavním důvodem byl jasný exponenciální prudký nárůst mandatorních výdajů v této oblasti. To znamená po vstoupení do účinnosti zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách a zavedení systému příspěvku na péči, nám sociální mandatorní výdaje v této oblasti vzrostly během dvou let na trojnásobek. Na trojnásobek - z 6 mld. na 18 mld. - v loňském roce. Čili je naprosto logické z tohoto vývoje, že hlavním a dominantním kanálem, kterým je financován systém sociálních služeb ze státního rozpočtu, se stal příspěvek na péči a dotace získaly pouze doplňkový, přechodný charakter. Z této logiky vycházela většina vlády, kdy naprosto logicky řekla, že jestliže v roce 2007 šlo na příspěvek na péči 14 mld. korun a v roce 2008 18 mld. korun, tedy že do systému na mandatorních výdajích jde o 4 mld. více, není nezbytné dávat 6,8 mld. korun, ale stačí pouze 4,7 mld. korun. I tak celkový objem v roce 2009 by byl vyšší než v roce 2008 - o 4 mld. více v mandatorních výdajích a snížení výdajů v dotacích pouze o 2 mld., čili pořád je to přebytek plus 2 mld. Tím opět chci, pokud chceme vést korektní a seriózní diskusi, tady na tom dokumentovat, že se nejednalo o žádný asociální krok vlády, a věřím, že této číselné úvaze pan poslanec Ohlídal rozumí, protože toto je korektní údaj.
Přesto mně bylo jasné, že není možné vystačit s částkou pouze 4,7 mld. Já jsem již při projednávání rozpočtu ve výboru pro sociální politiku - a jsou tady poslanci a poslankyně, kteří byli tomuto projednávání přítomni - řekl, že podniknu všechny kroky, abych v průběhu rozpočtového roku 2009 navýšil tyto dotace o 1,5 mld. korun, ze 4,7 mld. na 6,2 mld. korun. My jsme vycházeli z toho, že se nám díky reformním krokům vlády velmi dobře vyvíjely dávkové systémy v loňském roce, že tam docházelo k poměrně značným úsporám, a rozhodli jsme se tyto úspory, když to řeknu zjednodušeně, nevracet panu ministrovi Kalouskovi, ale pustit je do sociálního systému, což je myslím krok logický, který by na mém místě udělal každý ministr práce a sociálních věcí. Čili my jsme z rezerv, které jsme získali úsporami v dávkových systémech díky reformním krokům, půl miliardy dali do sociálních služeb ještě v loňském roce a 1,5 mld., které jsme ušetřili, dali z úspor v letošním roce. V současné době běží dotační řízení, 25. března zasedala dotační komise a vlastně rozděluje těch dalších 1,5 mld., které do systému jdou.
Co se týče úlohy krajů. Musím otevřeně říci, a kdyby tady byl můj ministerský kolega Petr Bendl, který byl hejtman, tak ví, že jsem v této věci měl střet s vlastními hejtmany, že jsem je upozorňoval na to - a dělám to bez ohledu na stranickou příslušnost - že není možné pokračovat ve stavu, kdy státní rozpočet lije další a další peníze do sociálních služeb a kraje nejsou ochotny spolufinancovat dokonce ani své vlastní zařízení, zařízení, jichž jsou zřizovatelem a majitelem. Jsou kraje, které do vlastních zařízení, kterých jsou majitelem, nedají dokonce ani prostředky v hodnotě odpisů - odpisů na jejich vlastní majetek. A já jsem v tomto měl dlouhodobý, chcete-li názorový nesoulad s hejtmany a mám ho bez ohledu na jejich stranickou příslušnost. A já myslím, že tento můj postoj je korektní, a znovu opakuji, že by ho sdílel jakýkoli ministr práce a sociálních věcí z jakékoli politické strany ve vztahu k hejtmanům z jakékoli politické strany, vlastní či jiné. Čili situace je taková, že zatímco stát od roku 2006 dává dnes do sociálních služeb prakticky dvakrát tolik, tzn. místo 13 mld. 25 mld., tak kraje dávají do svých vlastních zařízení pouze 60 % toho, co dávaly v letech 2005 a 2006. Takto prudce snížily objem dotací do svých vlastních zařízení. Znovu opakuji, že po nich nechceme, aby financovaly sociální služby, které jsou zřizovány někým jiným, my teď mluvíme čistě o jejich vlastních zařízeních.
Proto musím říci, že s postojem Ministerstva práce a sociálních věcí v této odborné otázce, nikoliv politické, se shoduje celá odborná veřejnost v ČR. Já bych tady chtěl připomenout stanovisko Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR, která reprezentuje 75 % lůžkové kapacity klientů sociálních služeb ČR, čili je to dominantní zájmová organizace, která jednoznačně ve svém jednomyslném usnesení svého prezidia říká, že vyzývá kraje, aby se podílely na dotacích u jejich vlastních zařízeních alespoň 30 % - alespoň 30 %. To znamená nadále se stát nezříká toho, že to má dotovat, že tam dokonce má dávat většinu dotací, do krajských zařízení, ale i tato Asociace poskytovatelů sociálních služeb - mimochodem, většina z lůžkových zařízení jsou zřizována kraji - říká, že kraje mají dávat alespoň 30 % dotací a 70 % ať dává stát.
Za další. Rada hospodářské a sociální dohody čili tripartita, když jednala na toto téma, tak přijala jednoznačně usnesení a vyzvala kraje, aby vrátily svůj objem financí alespoň na úroveň let 2005 a 2006 do svých vlastních zařízení, tzn. zhruba na úroveň 1,2 mld. korun, kterou dávaly v roce 2005. Kdo zná složení tripartity, ví, že tam nejsou zrovna idylické vztahy např. se zástupci Českomoravské konfederace odborových svazů. Pro toto usnesení hlasovala celá tripartita, čili nejen zástupci vlády a zástupci zaměstnavatelů, ale i zástupci odborů včetně zástupců Českomoravské konfederace odborových svazů v čele s místopředsedou Senátu za ČSSD panem senátorem Štěchem. Čili jednoznačně tripartita jako odborný orgán v této oblasti vyzvala kraje, aby zvýšily svůj podíl financování jejich vlastních zařízení na objem z roku 2005. Jinými slovy, když to řeknu velmi zjednodušeně, kdyby to kraje udělaly, tak dokonce dnes proti loňskému roku jsou poskytovatelé sociálních služeb v přebytku proti penězům, které měly v loňském roce, protože by dodaly kraje tuto půlmiliardu, která tam zhruba chybí.
Čili my se problém snažíme řešit věcně, je to problém, který, jak jsem již řekl, je dlouhodobějšího charakteru. Já nejsem dvakrát šťastný z toho, že tady je tento názorový nesoulad, a považuji za mimořádně nešťastné pro fungování celého systému, že mu někteří politici dávají stranické zabarvení. Znovu opakuji - nám jde o nalezení dlouhodobého systému financování. V této zemi se budou měnit vlády, budou se měnit ministři práce a sociálních věcí, budou se měnit hejtmani, ale pořád tady budou statisíce potřebných, kterým bude nezbytné poskytnout sociální služby. A my bychom měli naleznout širší politický konsensus nad dlouhodobým systémem financování těchto sociálních služeb. Ale jak jsem již řekl, není možné pokračovat v situaci - a teď říkám stejnou větu, kterou jsem např. říkal i vlastním hejtmanům - aby stát zdvojnásobil své výdaje do sociálních služeb z 13 mld. na 25 mld. a kraje šly přitom na polovinu nebo na 60 % toho, co dávaly před dvěma nebo před třemi lety. I odborná veřejnost, jak jsem již řekl - v podobě Asociace poskytovatelů sociálních služeb, v podobě České asociace pečovatelské služby jako další odborné společnosti, tripartita jako celek - má jednoznačně stejný názor: kraje musí zvýšit svůj podíl spolufinancování na dotacích do jimi zřizovaných zařízení. Čili jak jsem již řekl, my jsme nalezli tuto 1,5 mld., rozdělíme ji ještě teď v březnu.
***