(15.10 hodin)
(pokračuje Orgoníková)
Časovou hranici roku 1945 již prolomil zákon č. 172/2000 Sb., o odškodnění osob odvlečených do Sovětského svazu nebo do táborů, které Sovětský svaz zřídil v jiných státech. Tento zákon byl přitom v praxi aplikován a rozhodně o něm nelze říci, že by jej bylo zneužito jako precedentu pro návrhy na odškodňování či restituce před rok 1945. A dále navrhovaný zákon samozřejmě má ambici zmírnit majetkové újmy za nemovitý majetek, o který čeští občané přišli na Podkarpatské Rusi již vlivem událostí let 1938 a 1939. Dekretem prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. byl však veškerý takto pozbytý majetek těmto lidem ke dni 23. května 1945 navrácen. Důvod, proč se musíme odkazovat na předválečné děje, je ten, že tito lidé se objektivně nedokázali v průběhu několika zbylých květnových dnů roku 1945 a v červnu téhož roku na Podkarpatskou Rus vrátit a nemovitý majetek si znovu převzít nebo na něj uplatnit své právo. Na konci června jej pak pozbyli znovu z důvodu postoupení území Podkarpatské Rusi Svazu sovětských socialistických republik. Na základě této argumentace jsou si autoři návrhu jisti, že v tomto případě neprolamují hranici roku 1945.
Po zvážení předkladatelé nevyloučili z vypořádání oprávněné osoby, které byly jakkoli odškodněny podle předpisů ze 40.-50. let. Chápeme to jako smysl návrhu zákona - umožnit přiznat řádnou náhradu i těm, kterým byla v časech komunistického režimu vyplacena naprosto neadekvátní finanční náhrada za jejich majetek.
Tolik ode mě stručně. A poněvadž jsme se tímto zákonem opravdu velmi pečlivě zabývali, prosím o jeho podporu.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, vážená paní poslankyně. Předložený návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání rozpočtovému výboru a ústavněprávnímu výboru. Usnesení ústavněprávního výboru vám bylo rozdáno jako sněmovní tisk 453/2. Rozpočtový výbor předložil zprávu o projednání, která vám byla rozdána jako sněmovní tisk 453/Z. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj rozpočtového výboru pan poslanec Pavel Hrnčíř. Vážený pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Hrnčíř: Vážená paní místopředsedkyně, paní poslankyně, páni poslanci, rozpočtový výbor návrh zákona o zmírnění majetkových křivd československých občanů na území Zakarpatské Ukrajiny podle sněmovního tisku 453 projednal a k tomuto tisku nepřijal žádné usnesení. Podávám tuto zprávu přesně, jak jsem byl instruován, podle sněmovního tisku 453/Z. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já děkuji. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj ústavněprávního výboru pan poslanec Zdeněk Prosek. Vážený pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Prosek: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, milé dámy, vážení pánové, vzhledem k tomu, že se nalézáme ve druhém čtení, dovolte mi omezit se suše na usnesení ústavněprávního výboru, které 14. ledna po velmi podrobné a obecné rozpravě doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby schválila návrh, ovšem ve znění, které jste obdrželi ve sněmovním tisku 453/2. Zdůrazňuji, že se jedná o natolik komplexní pozměňovací návrh, že v zásadě mění v mnoha podstatných bodech ten původní poslanecký návrh, a proto navrhuji, aby se stal základem projednávání ve třetím čtení, kde vystoupím s podrobnějším odůvodněním. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, vážený pane zpravodaji. Navrhujete tedy, aby se základem k projednávání ve druhém čtení, tedy k tomu tisku, ke kterému budou podávány eventuální pozměňovací návrhy, stalo usnesení ústavněprávního výboru, tedy komplexní pozměňovací návrh, o kterém hovořila paní předkladatelka Orgoníková. Je tomu tak. Je.
O tomto rozhodneme hlasováním. Já toto hlasování avizuji. Mezitím se paní předkladatelka i pan zpravodaj vybaví svými hlasovacími kartami. Těm z vás, kteří přicházejí v tento moment, opakuji, že budeme rozhodovat o tom, aby se základem pro podrobnou rozpravu ve druhém čtení stalo usnesení ústavněprávního výboru, tedy komplexní pozměňovací návrh obsažený v tomto usnesení.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 88 a táži se, kdo souhlasí s tím, abychom za základ vzali komplexní pozměňovací návrh ústavněprávního výboru. Kdo je proti? Děkuji vám.
Z přítomných 184 poslankyň a poslanců pro návrh 161, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.
Otevírám rozpravu obecnou. Do této rozpravy nemám žádnou písemnou přihlášku. Vidím, že z místa se hlásí jedna z předkladatelek, paní poslankyně Dundáčková. Vážená paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Eva Dundáčková: Děkuji vám, paní místopředsedkyně. Děkuji také paní kolegyni Orgoníkové za uvedení návrhu. Myslím, že její zpráva byla zcela vyčerpávající. Proto se zaměřím pouze na některá data a některé skutečnosti, které se změnily od původního návrhu, okamžiku, kdy byl podán.
Paní předkladatelka jako zástupkyně předkladatelů tady zmínila, že návrh prošel poměrně obsáhlými změnami a nakonec na něm našli shodu nejen předkladatelé, ale i ústavněprávní výbor, a dlužno říci, že napříč politickým spektrem. Já za to všem členům ústavněprávního výboru děkuji, že se té problematice takto podrobně věnovali.
Já myslím, že nejdůležitější nebo možná nejzajímavější pro vás, kteří jste nebyli účastni tohoto projednávání, bude vymezení oprávněné osoby pomocí dat, která v historii Podkarpatské Rusi mají význam a která poukazují na to, proč vlastně předkladatelé přistoupili - nebo se domnívají, že lidé, dnes občané České republiky, kdysi českoslovenští občané žijící tehdy na Podkarpatské Rusi, si zaslouží majetkové vyrovnání.
Pozměňovací návrh vymezuje naprosto jednoznačně kategorii oprávněných osob jako osoby fyzické, které jsou k datu podání občany České republiky. Není tedy již možné, aby žádal kdokoli z cizinců, a to buď jako žadatel přímý, nebo jako žadatel v druhé řadě, to znamená jako potomek osoby, která by byla oprávněná ze zákona v první řadě. To je vypořádání se s první námitkou, a oprávněnou, ze strany jak vlády, tak Poslanecké sněmovny.
Oprávněnými osobami podle tohoto návrhu jsou v zásadě dvě skupiny lidí. A to první ti, kteří byli vyhnáni či se rozhodli odejít z Podkarpatské Rusi v důsledku událostí let 1938 a 1939. Já jenom připomenu, že to jsou termíny, které se vztahují k 5. listopadu 1938, kdy po arbitrážím jednání o československo-maďarské hranici byla ve dnech 5. až 10. listopadu 1938 odstoupena část jižního Slovenska a jih Podkarpatské Rusi Maďarsku a dny 5. listopadu 1938 a následující byly určeny pro to, aby českoslovenští občané byli z této jižní části Podkarpatské Rusi evakuováni. Dne 18. března 1939, navzdory tomuto odstoupení, přesto jednotky maďarské armády obsadily zbylou část území Podkarpatské Rusi a území opustili poslední českoslovenští občané, kteří buď chtěli, nebo ve více případech byli nuceni z Podkarpatské Rusi odejít. To je tedy první skupina lidí. Zařazujeme ji do odškodnění vztahujícího se k rozdělení Podkarpatské Rusi v roce 1945 proto, že tito lidé se již z historických důvodů nemohli ke svému majetku nikdy přihlásit a nemohli se také na území vrátit.
***