(11.50 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Dokážete si představit, že by francouzský prezident Sarkozy nebo Angela Merkelová poslali svého poradce na schůzku s novinářem a tento jejich poradce, jak se posléze zjistilo a vyšlo napovrch, nabízel kompromitující materiály na opoziční představitele? Dokážete si představit, jak by na toto reagovala Angela Merkelová, Sarkozy nebo Gordon Brown? Co by jim zbylo v jejich politické kultuře a v jejich politickém systému? Nikdo z nás nepochybuje, že pokud by se něco takového stalo, tak by Merkelová, Sarkozy i Brown museli odejít z politiky. Museli by rezignovat. Vzdali by svůj mandát, odešli by z veřejného života, protože takové jednání je nepřípustné, ve vyspělé demokratické společnosti je takové jednání unfair. A jestliže chceme udržet určité principy, jestliže chceme udržet důvěru občanů v demokratický politický systém, pak je nutno na takovéto aféry reagovat jediným způsobem. Ten, kdo za ně nese politickou odpovědnost, musí z veřejného života odejít.
Vzpomeňte si na kauzu Čunek, vzpomeňte si na to, co neústupnost vicepremiéra znamenala pro devastaci systému státního zastupitelství. Dodnes jsme se z té devastace nevzpamatovali, dodnes vidíme těžké následky, které snahy o ovlivnění kauzy Čunek zanechaly na systému státního zastupitelství. Ten, kdo nese politickou odpovědnost, je premiér Mirek Topolánek.
Já když ocituji z dnešního tisku vyjádření reportéra České televize, říká: "Mohu potvrdit, že mi Marek Dalík nabízel nějaké materiály. Já jsem je odmítl," řekl. Také premiérův přítel včera v rádiu Impuls potvrdil, že nabízel Bártkovi informace. Na přímou otázku, zda se týkaly Paroubka a jeho blízkých, odpověděl vyhýbavě: "Ano, vedli jsme rozhovor o tom, že jsou tu důležitější kauzy, než je ta Wolfova." Jak je tedy možné, že blízký premiérův přítel, jeho člověk, který ho doprovází celou jeho politickou kariéru, se schází s novinářem a nabízí mu kompromitující materiály či jakési důležitější aféry na představitele opoziční strany? To já myslím, že je velmi vážný příklad toho, kam až se dostala garnitura vlády Mirka Topolánka při své snaze obhájit svoji další politickou existenci, zajistit holé politické přežití.
Ale já bych chtěl mluvit ještě o jedné věci. My jsme tady v Poslanecké sněmovně zvoleni za politické strany na základě poměrného volebního systému. Vedeme zde debaty, hlasujeme rozdílným způsobem, ale hlasujeme v souladu s programy a politickými principy, za které jsme do této Sněmovny byli zvoleni. A sedí mezi námi poslanci, kteří z ničeho nic, bez jasného důvodu, toto změnili. Sedí mezi námi poslanci Snítilý, Wolf a Melčák, kteří odešli postupně z poslaneckého klubu sociální demokracie a začali hlasovat s vládní koalicí. Já bych se nedivil, kdyby sociální demokracie mezitím změnila svůj program tak, že by to pro tyto poslance bylo nepřijatelné, ale sociální demokracie svůj politický program nikterak nezměnila. Já bych se nedivil, kdyby to byli nováčci, kteří předtím nebyli politicky aktivní, ale tito lidé byli dlouholetými členy sociální demokracie. To, co je velmi zvláštní, je, že tito lidé dnes hlasují s vládní koalicí, a to mnohem disciplinovaněji než řada členů vládních koaličních stran. Jsou v podstatě nejvíce disciplinovanými členy vládního hlasovacího tábora v této Poslanecké sněmovně. A my tady s tím žijeme, my to tady v Poslanecké sněmovně akceptujeme a možná se někteří z nás raději neptají, proč se to stalo. Co poslance Wolfa, Melčáka a Snítilého vede k tomu, že odešli z politické strany, za kterou byli zvoleni, hlasují v naprostém rozporu s principy, za které do Poslanecké sněmovny opakovaně v minulých volbách kandidovali. Tak to prostě je. A objevují se signály, které říkají a naznačují, jaká je podstata přeběhlictví v naší Poslanecké sněmovně.
Chtěl bych připomenout kauzu poslance Moravy. Poslanec Morava z ODS hovořil o tom, že se používá tzv. pozitivní či negativní motivace. Pozitivní a negativní motivace. Když si to přeneseme do možných variant uplatnění nátlaku v Poslanecké sněmovně na takzvané přeběhlíky, tak je to buď vyhrožování či vydírání, nebo je to korupce. Jaké metody jsou ve skutečnosti používány vůči přeběhlíkům, kteří dnes drží vládu Mirka Topolánka? Kdo tyto metody organizuje? Jak je možné, že jsou takovýmto způsobem úspěšné?
Já myslím, že kauza Wolf je jenom symptomem rakoviny, která začala požírat náš politický systém v situaci, kdy zde vznikla vláda, která se neopírá o koaliční dohodu, která by získala většinu v Poslanecké sněmovně. Je tady vláda, která se opírá o poslance, kteří ze záhadných a temných důvodů opustili politickou stranu, za kterou byli zvoleni, a dnes hlasují s vládní koalicí. Jak je to možné, co k tomu vedlo, jak je možné, že v Poslanecké sněmovně před našima očima každý den dochází k tomuto jevu?
Já vím, že vládní koalici a premiérovi Topolánkovi je tato aféra Wolf nepříjemná, že by ji rádi zametli pod koberec, že by o ní rádi nemluvili, ale já myslím, že je úlohou každé demokratické politické strany, sociální demokracie zvlášť, aby na tyto jevy poukázala a jasně upozornila na rizika, která do budoucna vytváří pro fungování celého našeho demokratického systému. Není prostě možné, aby kterýkoliv premiér, ani premiér Topolánek, pro zajištění svého politického přežití manipuloval médii, aby premiér Topolánek pro zajištění svého politického přežití ovlivňoval systém, nezávislý systém státního zastupitelství, aby premiér Topolánek pro zajištění své holé poltické existence vyvíjel tlaky na soudní a policejní systém. To přece ohrožuje základy české demokracie. To je přece věc, kterou každý poslanec, který respektuje slib, který dal této Poslanecké sněmovně, nemůže připustit bez ohledu na to, za kterou politickou stranu byl zvolen.
Já jsem přesvědčen o tom, že premiér Topolánek nemá co dělat na místě předsedy vlády a že jediným skutečným řešením by byl jeho odchod z této významné ústavní funkce. Jestliže chceme v naší zemi dbát principů politické kultury, jestliže chceme respektovat nezávislost policie, státního zastupitelství, soudu, jestliže chceme dbát svobody médií, není možné, aby v čele země stáli lidé, které tam dnes máme. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Sobotkovi. Nyní vystoupí pan poslanec Paroubek, připraví se pan poslanec Jičínský.
Poslanec Jiří Paroubek: Dámy a pánové, je mi líto, že tady není pan premiér Topolánek, určitě to ale někde v nějaké své místnosti sleduje, aspoň doufám.
Já bych chtěl říci, že to jeho vystoupení mě znova ubezpečilo o tom, že rozhodnutí poslaneckého klubu sociální demokracie usilovat o vyslovení nedůvěry této vládě je správným rozhodnutím, protože takováto vystoupení předsedy vlády České republiky by prostě být neměla. Myslím, že předseda vlády by měl umět zachovat to, čemu se říká dekorum, pokud ovšem ví, co to je. Považuji to vystoupení za nedůstojné a chci říci, že se nebudu snižovat k podobným osobním invektivám, protože to nemám zapotřebí. Chtěl bych jenom pana premiéra upozornit, že ta jeho slova i ten způsob vyjadřování, styl, sleduje celá Evropská unie, kdy on je v tuto chvíli hlavou Rady Evropské unie. To není to, že to tady slyší jen dalších 199 poslanců, ale má to mnohem širší rozměr.
***