(10.10 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Martin Říman na konci měsíce října loňského roku řekl: "Něco na tom je. Prostě opravdu ten globální růst trval bezprecedentně dlouho, bez zakolísání, české ekonomice se výjimečně dařilo a teď se vracíme do takových normálních časů, kdy občas je na trati i nějaký kámen nebo výmol, a musíme si na to zvyknout." To znamená 30. října loňského roku označil ministr průmyslu a obchodu stávající hospodářskou situaci za normální časy, za kámen nebo výmol na cestě.
Shrnuto a podtrženo, vláda v září a v říjnu špatně odhadla probíhající ekonomické trendy a až do počátku ledna letošního roku na ně nereagovala s tím, že se jedná o normální časy, na něž si musíme zvyknout a v nichž se bude ale nadále bohatnout. To byl výrok ministra financí Kalouska, který jsem zde již v minulých dnech připomenul.
V duchu této teze ještě v prosinci prosadila vláda návrh státního rozpočtu, který pro rok 2009 počítal s růstem české ekonomiky o 4,8 %. Zatímco vlády ve všech okolních zemích už od podzimu schvalovaly první generace stimulačních a protikrizových balíčků, ministr financí Kalousek na jednání ECOFINu káral tyto země za panikářské utrácení. Sám proti krizi nedělal celý podzim vůbec nic, stejně jako celá vláda. I díky této nečinnosti a pasivitě vlády přišlo v lednu o práci skoro 50 tisíc lidí.
Toto osudové zpoždění už není možné dohnat. Vládní kroky již vývoj v letošním roce příliš neovlivní. Vláda opakuje chybu, které se již jednou dopustila s návrhem zákona o státním rozpočtu na letošní rok. Staví totiž takzvaný národní protikrizový plán na příliš optimistickém výhledu vývoje našeho hospodářství. Makroekonomický rámec národního protikrizového plánu počítá pro rok 2009 s růstem ekonomiky o 1,4 %. V souvislosti s tímto optimismem vláda také podceňuje nárůst registrované nezaměstnanosti, když tvrdí, že během letošního roku nepřesáhne 6,3 %.
Nerealistickým očekáváním v oblasti ekonomického vývoje pak odpovídají i navržená opatření. Opatření vlády jsou mělká a nedostatečná. Na posílení podpory exportu a záruky pro úvěry tuzemským firmám jsou vyčleněny pouze symbolické rozpočtové prostředky, které ovšem nebudou stačit. Zásadní chybou vládních opatření je jejich výlučná orientace pouze na pomoc finančnímu a podnikovému sektoru, která odpovídá programovému klišé vlády i složení vybraných lobbistických expertů v rámci tzv. NERVu. Nulová, nebo dokonce záporná pozornost je věnována dopadu krize na občana. Sociální systém nejenže není posílen v rámci vládních návrhů, ale fakticky je dále zdrojově seškrtáván.
Takzvaný národní protikrizový plán navíc z velké části obsahuje jen výčet toho, co vláda v každém případě musela a musí realizovat v rámci své standardní politiky, aniž by přesněji cílil na protikrizové aktivity. Plán zcela mlčí o jednom z nejdůležitějších makroekonomických a politických opatření - stanovení termínu přijetí společné evropské měny. Ale bez jasného postoje vlády a České národní banky k rychlému přijetí eura přitom není možné krizi ani s ní spojenou nejistotu v domácí ekonomice překonat.
Zdá se, že Mirek Topolánek a vláda mají k euru stále iracionální ideologický odpor, který zatím nedokázali překonat. Jak jinak si vysvětlit výroky Martina Římana ve stylu: Podle našeho názoru i podle názoru České národní banky, podle toho, jaké signály vysílají, tak ta světová krize nebo zpomalení je spíše důvodem pro ještě větší obezřetnost než pro nějaké hurá nápady přijmout euro co nejrychleji. Ministr průmyslu a obchodu Martin Říman pokládá úvahy o přijetí eura za hurá nápady, které mohou počkat. Já myslím, že to je dobré si také uvědomit, jaký přístup má tato vláda k fixaci základního makroekonomického parametru, se kterým prostě musí počítat všechny české podnikatelské subjekty.
Já jsem přesvědčen o tom, že je to úplně naopak, než to vidí ministr Říman a než to vidí vláda. Nikdo si nepřeje mít korunu na houpačce kurzových výkyvů, jaké zažíváme v těchto měsících a v těchto dnech. Takzvané výhody samostatné měny jsou v podobných turbulentních časech skutečně velmi relativní. Vláda by měla jednat. Už tak pokazila, co mohla. V roce 2006 a v roce 2007 Česká republika plnila podmínky pro přijetí eura. Topolánkova vláda ho tehdy odložila, a to čistě jen z ideologických důvodů. Jako naprostá neomalenost pak v této situaci působí některé nápady, ke kterým se tuším přihlásil i ministr Nečas, na přenesení kurzového rizika na nejslabší článek řetězu, zaměstnance. Mám na mysli ty nápady, aby vláda plošně umožnila vyplácet zaměstnance v eurech. Já myslím, že takovýto nápad skutečně stojí za zapamatování.
Chtěl bych také říci, že sociální demokracie ve vládním plánu zcela postrádá kroky vedoucí ke zvýšení domácí poptávky a také starost o občany, kteří jsou postiženi krizí. Vládní plán neobsahuje jediné sociální opatření, jediný nový krok v aktivní politice zaměstnanosti. Vláda se vůbec nestará o dopady krize na domácnosti. Ve druhé polovině roku přitom možná budeme čelit mnohem vyšší nezaměstnanosti a nezaměstnanost postihne také významnou část střední třídy. Lidé nebudou mít prostředky na nájmy, nebudou mít prostředky na splácení hypoték, budou chybět peníze na splácení leasingů. Ohroženi budou lidé, kterým rodiny dosud připlácely na pobyt v zařízeních sociální péče. Možnost přivýdělku a praxe ztratí také velké množství studentů. Celá řada mladých rodin bude vystavena existenciálním zkouškám. A vláda přitom na tyto obavy a reálná rizika ve svém plánu nijak nereaguje. Vláda ve svém plánu rezignuje na to, pomoci občanům, kteří budou v letošním roce krizí přímo postiženi.
Chtěl bych také jasně říci, že sociální demokracie nesouhlasí s návrhem na snížení odvodů sociálního pojištění v rozsahu 18 miliard korun. Takový výpadek vážným způsobem naruší rovnováhu sociálního systému. Tento návrh, který je plošným opatřením, nepovede k vyšší zaměstnanosti, protože tlak na snižování počtu volných pracovních míst je dán především prudkým poklesem vnější a domácí poptávky. Nikoli vysokou či málo konkurenceschopnou cenou české práce. Spolu s autonomním výpadkem může pokles příjmů v oblasti sociálního pojištění v letošním roce dosáhnout až 36 miliard korun. To opravdu není žádná rozpočtová obezřetnost ze strany vlády, to je rozpočtové harakiri.
V mnoha základních rysech vládní plán opakuje dříve zesměšňované návrhy sociální demokracie. Tyto návrhy jsou k dispozici už čtyři měsíce. Mám na mysli například zrychlení odpisů, to je návrh, který předložila sociální demokracie už v listopadu loňského roku. Mám na mysli také aktuální úvahy o tom, že by vláda část dluhopisů emitovala v nižších nominálních hodnotách a nabídla je přímo občanům. To je také návrh, který předložila sociální demokracie už v listopadu loňského roku.
Chtěl bych jasně říci, že tyto návrhy, které jsou i našimi návrhy, pokud vláda zvolí rozumný přístup k legislativnímu procesu, tak sociální demokracie podpoří. Tyto návrhy jsou rozumné. Nebudeme podporovat návrhy, které nebudou efektivní a pouze podlomí stabilitu našich veřejných rozpočtů, tj. návrh na plošné snížení sociálního pojištění.
***