(16.30 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
To znamená to byla opravdu debata, která podle mě vylučuje to, abychom se bavili takovým způsobem, že se tady budeme teď navzájem napadat a urážet. Já opakuji, je to nevhodné. Já bych si přál, aby tohle se tady nedělo, aby ta debata se odehrávala ve věcnějším a klidnějším duchu, než ji zahájil premiér.
Já se obávám, že i leccos z toho, co tady bylo řečeno, bylo velmi mlhavé stejně jako ten národní krizový plán, který když je tady předkládaný, tak v předkládací zprávě se říká, že není populistický, že je preventivní, že je sociálně citlivý, že je spravedlivý. Říká se dokonce, že je chytrý, to znamená silný a zodpovědný. Já nevím, proč tolik slov. Několik stran, kde se jenom popisuje, jak je ten plán dobrý. Jako dneska ve skutečnosti, co si budeme povídat.
Pravděpodobně sestavit spolehlivě balíček, který nás vytáhne z té krize, je prakticky nemožné. Měli jsme vytvořit spíš atmosféru, ve které bychom se bavili o tom, co je možné udělat. Možné udělat teď, v tomto čase.
Já si myslím, že tady nejsou podmínky a atmosféra na to, abychom se takto klidně, věcně bavili. Místo planých slov jsme si měli raději ujasnit situaci, ve které se nacházíme, a říci, jak postupovat kupředu. Mně připadá, že zásadní je, že v té naší zemi by se měla vytvořit atmosféra určitého sociálního dialogu. To je přece první předpoklad. Přece udělala v tomhle vláda podstatné kroky? Já si myslím, že ne. Zeptejte se odborů, zeptejte se tripartity, jakým způsobem se námitky nebo připomínky těchto lidí zapracovaly do tohoto plánu. Byla opravdu atmosféra sociálního dialogu? Evropský plán obnovy, který byl ukončen v listopadu 2008, byl představen, a který říkáme, že respektujeme, mluví na prvním místě o sociálním dialogu, který je podmínkou toho, aby v těch jednotlivých národních ekonomikách jsme hledali cestu z toho ven. Já si myslím, že ani tohle prostředí se tady nepodařilo vytvořit.
To sdružení, jak se mu říká NERV, bylo vybráno velice voluntaristicky. Je nereprezentativní. Je to skupina lidí z určitých oblastí, kteří samozřejmě mají určité zájmy. Ale nepodařilo se vytvořit skupinu, která by skutečně sine ira et studio a relativně objektivně se snažila najít nějaký průsečík, na kterém by byla dohoda. To, co předkládáte, není výsledkem takovéto debaty, není výsledkem takovéhoto dialogu.
A co mi připadá taky zvlášť mrzuté, je, že Česká republika jako předsednická země v této věci měla postupovat o to rychleji a o to velkoryseji už daleko dříve. Od 1. ledna se měla koordinovat práce mezi jednotlivými státy a mezi jednotlivými balíčky.
Pan ministr Kalousek tady před chvílí velmi emocionálně mluvil o tom, jak vytváření bariér je cesta do pekla. To slyším neustále. Dokonce i jste to opakovali neustále v Bruselu. Vy jste pravděpodobně neposlouchali tu debatu, která tam probíhala. Ale tam přece zaznívalo taky něco jiného. Že to vytváření bariér mezi státy, protekcionismus, je důsledek toho, že Evropa nejedná a nekoná. Že jestliže Evropa není schopna skutečně nějakých efektivních účinných kroků, jestliže se ukazuje být, že nemá na to, aby dala dohromady nějaký plán, který by dával garance těm státům, tak to je to, co vhání ty státy do vytváření ochran, vytváření bariér.
To znamená my jako předsednická země nemáme jenom pořád volat, že je to cesta do pekla, ale máme něco dělat. Když se mluví o eurobondech, tak vy tady vykřikujete s panem premiérem: pryč s tím, nesmysl, právně nemožné! To znamená, když jde o to, učinit zásadní krok, tak vy tvrdíte, že je to vyloučeno. Ale co tedy nabízíte? Co jsme jako Česká republika v Evropě prosazovali? Jsou tady jenom národní balíčky. My jsme se měli snažit je koordinovat podle mě už od toho 1. ledna, protože ta krize je tady opravdu už několik měsíců. My jsme v tomhle neměli spát a měli jsme něco dělat. Byl to i náš zájem, rozumíte? I my jsme přece měli v tom obrovskou šanci být těmi, kdo o sobě v téhle věci dávají vědět, kdo přicházejí s nějakými nápady a kdo především také hlídají to, jak se celý ten proces v Evropě vyvíjí. Jestli náhodou se neobrací proti menším státům a podobně. Tady bylo obrovské pole možností, které jsme někdy v minulosti neměli a možná jen tak ani mít nebudeme.
Takže já tvrdím, nejde jenom o to zpoždění z hlediska české ekonomiky. Naším zájmem bylo tohoto se od začátku účastnit naplno a hledat tu cestu k té koordinaci. Dneska opakovaně jsme slyšeli v Bruselu, že ty balíčky národních ekonomik jsou nedostatečné a že nejsou koordinované.
Takže já tvrdím, že jestliže se nepodaří v Evropě vytvořit nějaký společný postup, který bude dostatečně silný - to je ten silný leadership, který Evropa dnes potřebuje - tak prostě dojde k tomu, no tak tohle vytvoří ty bariéry mezi státy, protože se každý bude snažit pomoci si sám. Tak. Takže já vás prosím, abyste neustále nevykřikovali, jak odmítáte bariéry mezi státy Evropy, ale něco dělali pro to, aby nevznikaly.
A co se týče toho plánu, který předkládáte, který představuje něco zhruba přes těch 40 miliard, dovolte mi několik poznámek, proč si myslím - (Z lavic vlády reaguje premiér, upřesňuje částku.)
Těch 180 miliard, pane premiére, to je sen ve vaší hlavě jako. Já budu mluvit o těch přes čtyřicet miliardách, které předkládáte v tom materiálu, který tady mám, a vyjádřím se k tomu, proč si myslím, že je problém pro mě osobně se strukturou toho, jak s těmi prostředky zacházíte.
Já samozřejmě tam najdu něco, co bych pokládal za velmi dobré. To jsou například ty prostředky, které dáváte do zateplení domů, které dáváte do dopravy, zhruba tuším na úrovni devíti miliard. Ano, tady toto posilování výdajů, investic ve veřejné sféře, to si myslím, že je věc nesmírně žádoucí. Ale tři čtvrtiny v podstatě těch peněz, které vy tady dáváte, jsou pouze daňové škrty. Nic víc než daňové škrty. A mně se zdají být velmi problematické.
Největší suma, kterou tam dáváte, nejpodstatnější, to je těch 18 miliard té slevy na práci. Jako proč je to pro mě tak problematické? Protože mi připadá, že vy si tady realizujete ten svůj sen, první krok penzijní daňové reformy. To není protikrizové opatření. Ono to navazuje vlastně už na ten krok, který tady byl udělán, ve kterém už jste vlastně jednou snížili odvody pojištění sociálního, takže už to teď dohromady s touto sumou bude 36 miliard. A takto pomaličku osekáváte ten sociální systém a hlavně to děláte podle mě velmi neefektivně v tomto kroku, protože vy říkáte sami, že se to týká 80 % zaměstnanců, těch 18 miliard. To opatření je plošné, to je tuším až do mzdy někdy zhruba 27 tisíc, asi na tuhle úroveň do výše mzdy -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane místopředsedo, promiňte, já vás na malinký moment přeruším.
Paní poslankyně, páni poslanci, na galerii přišel předseda vlády Svobodného státu Sasko. My ho vítáme při jednání Poslanecké sněmovny. (Potlesk.)
Ještě jednou se omlouvám, pane místopředsedo. Pokračujte.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane místopředsedo. Takže... (Poznámka premiéra z místa.)
Tak to zkuste ještě jednou, pane premiére. Těch 18 miliard, vy je uplatníte plošně nejenom pro podniky postižené krizí, ale i pro nejrůznější instituce, jako je například tato Poslanecká sněmovna. Ta může zřejmě uplatnit také tuto slevu. Máte pocit, že ta Sněmovna to potřebuje? Že tahle Sněmovna může být postižena krizí a potřebuje zachránit? Jak je to efektivní opatření? Celá řada institucí takto bude využívat tady této slevy, kterou vy zavádíte v tom osmnáctimiliardovém balíku. Je to, jako kdybyste poprášili bábovku. Ono to padne všude, třeba na ty, kteří to nepotřebují. Nebo někteří, kteří by opravdu potřebovali cílenou pomoc, protože mají zakázky, ten podnik by se mohl rozjet, ale vy mu poskytnete tady tento poprašek, který ho nezachrání - neuškodí, ani nepomůže. Vy rozpustíte 18 miliard způsobem, který podle mě nepovede k tomu, že byste někomu opravdu pomohli. Takže tu největší sumu, kterou máte v tom balíku, uplatníte způsobem, kde se vlastně rozpráší na spoustu i nepotřebných institucí, kterých se krize netýká.
Takže já jsem přesvědčen, že to je problém tohoto klíčového opatření. Ono vlastně nemá vysokou efektivitu, především ale realizuje něco z toho, o čem jste psali ve své modré knize - to neplatí pro pana Kalouska, ale pro pana Topolánka - kde jste vlastně chtěli vytvořit prostor, protože lidé, kteří takto, když ubíráte v tom systému sociálního pojištění, zjistí, že to pojištění je naprosto nedostatečné, a budou se muset obracet k soukromým penzijním fondům. Takže tady se realizuje spíš vaše reforma než reakce na krizi.
***