(17.20 hodin)
(pokračuje Exner)
Já do toho, na jaké straně válčíme, přestože příslušným zemím nebyla vyslovena žádná válka a nic podobného, ještě započtu tu zprávu o bombardování americkými helikoptérami syrského území, kde, jak pravděpodobně víte, bylo také zabito 8 lidí a několik zraněno.
A poslední údaj, který uvedu, se týká konce měsíce, 27. října. 253 zahraničních vojáků zemřelo v Afghánistánu do tohoto data. Do dnešního data je to už více než 300. Většina z nich v roce 2007 a 2008. V květnu byly měsíční ztráty větší než v Iráku v době napadení Iráku. V září to bylo 37 zahraničních vojáků v Afghánistánu, v Iráku to bylo jenom 25. Jenom... V srpnu - to byl nejkrvavější měsíc do této doby a zabito bylo 46 vojáků. Počet měsíčních obětí v Afghánistánu, konstatuje se, trvale roste od roku 2003.
Myslím si, že je plně oprávněné, abychom si položili otázku, jestli chceme být na straně těch, kteří vedou takovouto politiku. Pan poslanec Novotný posměšně mluvil o apoštolech míru. Vážení, ti, kteří tam posílají naše vojáky, jsou apoštoly války. Ve svém vystoupení pan místopředseda Zaorálek řekl: nestahovat, nenavyšovat. Musím říct za sebe a doufám, že za mnoho dalších poslanců v Poslanecké sněmovně: stáhnout a neposílat!
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byl pan poslanec Václav Exner. Nyní je přihlášen do rozpravy pan kolega Zdeněk Jičínský, poté pan poslanec Petr Wolf.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, kolegové, kolegyně, chci jenom pár poznámek na to, co tu bylo v diskusi řečeno.
Pan ministr Svoboda hovořil o tom, že jsme členy aliance, převzali jsme určité závazky, že tyto závazky musíme plnit. To já uznávám. Jsem-li členem určitého společenství a jsem-li účasten určité akce, kterou toto společenství realizuje, nemohu z toho bez dalšího vystoupit. Ale to neznamená, že si nemohu klást otázky, jaký smysl tato mise - a nemyslím jenom misi českou, ale mise NATO v Afghánistánu - má a zda původní záměry mohou být splněny, nebo nikoliv.
Paní ministryně hovořila o tom, že v Afghánistánu jde o záležitost světodějnou, že tam je v sázce, řekl bych - pokud ji necituji přesně, tak se jí omlouvám - možná katastrofa naší civilizace. Já myslím, že to jsou přehnané soudy a neodpovídají skutečnosti.
Kolega Zaorálek i Jiří Paroubek tady už podrobně o těch věcech hovořili. Já jenom chci říct jednu věc. Měli bychom - a to je i na adresu kolegy Novotného. Samozřejmě tyto věci mají citové zabarvení nebo citový podtext, ale měli bychom maximálně k nim přistupovat se snahou o určitou objektivitu a možnou racionalitu nebo věcnost.
Já myslím, že dneska je zřejmé, že určité věci, které byly i v rámci NATO a v rámci politiky USA podniknuty pod tím šokem 11. září 2001 a které byly následovány touto akcí NATO v Afghánistánu, potřebují určitou revizi. Jsem si vědom, že česká politika má i v rámci NATO jistou roli. Není tím, kdo rozhoduje, protože NATO bylo konstruováno jako prostředek, jako obranný pakt, ale s rozhodující rolí s USA a ta rozhodující role USA v něm samozřejmě zůstává. Ale nemyslím si, že bychom neměli uplatnit svůj vlastní hlas, zejména hovoříme-li o tom, že děláme sebevědomou politiku. A tady opravdu je oprávněná kritika na adresu vlády, že nemá přejímat závazky, které nemůže vlastními silami, to je silami vlastních koaličních stran, zajistit, že není odpovědná, že zahraniční politika předpokládá opravdu širší konsensus, a to je bohužel vada, kterou se tato vláda, její politika vyznačuje.
Kolegům bych chtěl z pravé strany doporučit článek bývalého německého kancléře, který se letos dožívá v prosinci 90 let, Helmuta Schmidta, což je jeden z nejuznávanějších německých politiků. A ten měl v liberálním týdeníku Zeit číslo 45... (Z ministerských lavic zaznívá hlasitý hovor.) Poprosil bych pana náměstka předsedy vlády, kdyby mě svým hlasem nerušil. Možná že říká něco zajímavého, ale nejsem s to soustředit se na vlastní slova a ještě ho poslouchat, abych na ně mohl případně reagovat.
Helmut Schmidt napsal článek, který má tento název: Was uns wirklich angeht - und was nicht. Tedy Co se nás skutečně týká a co nikoliv. A hovoří tam velmi podrobně a se znalostí věci, protože byl nejenom ministrem obrany Německé spolkové republiky, ale byl také po dvě volební období kancléřem a řešil situace velmi významné a těžké. Takže to není žádný pacifista, který uvažuje jednoduchým způsobem. On právě říká, že NATO bylo koncipováno jako pakt obranný. V tomto smyslu mise NATO v Afghánistánu je překročením původního zaměření NATO. Možná že si kolegové, kteří byli, když se o tom rozhodovalo, tady, vzpomínají, že zejména mise Trvalá svoboda byla problematická právě proto, že nemá mandát Rady bezpečnosti. A je to první mise, která je mimo rámec působení NATO, tak jak je ve statutu NATO formulováno.
Takže to jsou skutečnosti, které je třeba nepochybně brát v úvahu, včetně toho, nakolik lze to, co Bush svého času vyhlásil jako válku proti teroru, úspěšně vést. A myslím, že se ukazuje jasně, že to byl slogan, který reálný obsah nemá, protože proti teroru nelze vést válku. S terorem a s terorismem lze samozřejmě, ale nejenom lze, ale je nutno bojovat, ale není to válka, protože všichni dobře víme, že zdroje terorismu a působení terorismu jsou jiného druhu, než když se proti někomu vede válka.
A připomínám tady to, o čem jsem mluvil už i v posledním jednání, které jsme tu měli, že Afghánistán je země, která nikdy nebyla centrálně spravována. Pokud tam byl král Záhir Šáh, tak prostě to byla jaksi špička nad těmi kmenovými společenstvími, ale nikdy to nebyl stát ve smyslu, co rozumíme státem v našem pojetí. Vždycky to byla různá kmenová společenství, kde ovládali kmenová společenství jejich místní vládci. A to se nezměnilo. Je to v podstatě stále středověká země. Čili představy, že tam NATO a jeho síly vnesou demokracii, jsou naivní a ukázaly se zcela iluzorní. To myslím dneska nikdo nebere v pochybnost.
***