(Jednání pokračovalo ve 14.33 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji odpolední část přerušené 40. schůze. Prosím, abyste se všichni přihlásili identifikačními kartami, eventuálně mi nahlásili, jestli si někdo přeje hlasovat kartou náhradní. Není tomu tak. Budeme tedy pokračovat v přerušené rozpravě, do které máme zatím jedenáct přihlášených.
Poprosím pana poslance Zdeňka Maršíčka, aby se ujal slova, a vás všechny, vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci, abyste mu k tomuto vytvořili důstojnou atmosféru. Děkuji vám.
Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Maršíček: Vážená paní místopředsedkyně, členové vlády, dámy a pánové, když jsem vystupoval v lednu minulého roku při projednávání programového prohlášení této vlády a vyslovení důvěry, na mnoha argumentech jsem dokumentoval, proč se nevyslovím pro důvěru této vládě. Od té doby uplynuly téměř dva roky, již počtvrté hlasujeme o nedůvěře vlády, protože nespokojenost lidí se situací v české společnosti se zvyšuje a další kroky připravované touto vládou rozhodně nevzbuzují žádný optimismus.
Přezíravost k řešení problémů stále větší skupiny občanů, arogance vlády k projevům jejich nespokojenosti, fašizující se pravice, narůstání vnitřních problémů téměř ve všech oblastech života společnosti naznačují horizont nutných společenských změn ve prospěch racionálnějšího přístupu k civilizačním výzvám 21. století. Vážné nebezpečí vidím v konkrétní praktické politice současné vládní koalice a především v její neschopnosti hájit české národní zájmy a posléze i zájmy většiny občanů. Občané to koneckonců v těchto krajských volbách vyjádřili naprosto zjevně.
Jako poslanec výboru pro bezpečnost jsem pozorně po celou dobu analyzoval zejména soulad programového prohlášení vlády s každodenní realitou v oblasti vnitřní bezpečnosti státu, v boji proti kriminalitě a organizovanému zločinu a potažmo stavem české policie. Proto se ve svém vystoupení soustředím pouze na tuto problematiku. Říkám to zejména proto, že otázky bezpečnosti státu a občanů jsou i prioritami volebního programu Komunistické strany Čech a Moravy.
V tomto smyslu chci poukázat na rozpor, který podle mne spočívá v tom, že zatímco vláda ve svých dokumentech a prohlášeních doslova plýtvá slovy reforma a systémovost, tak její činy nejsou po celé období - a dá se předpokládat, že nebudou ani nadále - s obsahem těchto pojmů v souladu. Jestliže si vyhodnotíme její dosavadní kroky, pak už na první pohled je zřejmé, že provedené změny nesměřují k zajištění celkové bezpečnosti občanů.
I když vláda a samotné Ministerstvo vnitra na jedné straně jako by vytvářela prostor pro diskusi o další koncepci práce bezpečnostních složek a reformních kroků, pak na druhé straně dopustila se zejména v personálních otázkách řady naprosto kontraproduktivních kroků, které mají negativní vliv na práci bezpečnostních složek. Jde v pravém slova smyslu například o personální čistky, které stále pokračují a které jsou motivované více politickými než odbornými důvody. Během roku se kompletně obměnilo vedení policie, odešlo nebo bylo odejito mnoho lidí na různých úrovních řízení. S plným vědomím zodpovědných pracovníků byli tak na jejich místa dosazováni noví funkcionáři, z nichž mnozí přeskočili zákonný postup nebo vzbuzují jiné pochybnosti o způsobu dosazení do svých funkcí či o své odborné způsobilosti. Stále jsme svědky nejen neodůvodněných personálních změn, ale i přijímaných opatření, kdy vznikají a zase zanikají různé útvary, dokonce i ty, které měly úspěch v boji s kriminalitou a zločinem, a to bez jakýchkoliv odborných analýz a ujasněných koncepcí. Problémy, které u nás existují například s ochranou utajovaných informací jsou především důsledkem těchto permanentních reorganizací.
To se pochopitelně, i přes naše neustálé upozorňování a varování, velmi rychle projevilo na stavu celého policejního aparátu. V Česku se nedostává policejních sil o více než desetinu plného stavu. Není koho postavit do služby. Dopravní policie není schopna zajistit stále bezpečný provoz na silnicích České republiky. Kriminální policie není schopna zastavit růst té nejvážnější kriminality. Služební podmínky neodpovídají nárokům služby. Tak bylo možno vyhodnotit situaci v oblasti lidských zdrojů začátkem roku 2008 a situace se nelepší.
Odchody policistů paradoxně nejsou považovány ze strany zodpovědných činitelů Ministerstva vnitra a policie za nějakou chybu, ale plánovanou generační výměnu. Nepomohla ani bombastická náborová kampaň. Policie přijala od začátku tohoto roku do května zhruba 1400 nováčků, 1571 policistů ale ve stejném období odešlo. Navíc nováčci nastupují nedostatečně připraveni jak teoreticky, tak prakticky a vzhledem k nedostatku starších policistů je nemá kdo v praktické službě zaškolit. Podstatně se totiž zkrátila základní odborná příprava nováčků a nekoncepčnost v personální práci se tak přenáší i do oblasti vzdělávání.
Další jev české společnosti, který vláda a příslušná ministerstva tolerují a je nutné ho zmínit při této příležitosti, kdy máme rozhodnout o tom, zda vládě vyslovit nedůvěru, je stále vzrůstající neonacismus. Mnohokrát na tento extremismus naše strana poukazovala. Já osobně jsem na to ve svých tiskových prohlášeních, v interpelacích upozorňoval zejména v souvislosti s aktivizací Nacionalistické národní strany a se založením její polovojenské Národní gardy a dalších vznikajících subjektů extrémně pravicového zaměření na naší politické scéně.
Vláda České republiky ale místo toho, aby konala, pouze proklamuje, že řadí problematiku extremismu mezi priority bezpečnostní politiky a že Ministerstvo vnitra, policie a zpravodajské služby, ale i další orgány státní správy věnují této problematice stálou pozornost v rámci protiextremistické politiky. Tento problém je podle vlády pouhým virtuálním projektem a nepředstavuje žádné výraznější bezpečnostní riziko. Poslední aktivity Národní gardy v Karlových Varech a zejména ty nejčerstvější události v Janově ukazují, že tyto strany a jejich gardy ale nemíní zůstat pouhým virtuálním projektem a že jejich činnost může zapůsobit jako fouknutí do doutnajícího popela budoucího ohně rasové nenávisti s dalšími nepředvídatelnými důsledky. I to souvisí s bezpečnostní situací v naší republice.
Jak se tedy ukazuje, zatímco celkový vývoj v evropském prostoru směřuje k větší represi vůči nacionalistických a neonacistickým aktivitám, vláda a odpovědné orgány České republiky se tváří, že se jich to netýká.
***