(12.30 hodin)
(pokračuje J. Dolejš)
Vláda zjevně není schopna řešit rozpor mezi svým zájmem snižovat veřejné dluhy, to je pochopitelné, ale zároveň udržet nezbytný sociální smír a upevnit sociální jistoty. Místo efektivního státu zkrátka přichází jeho redukce, místo aktivní hospodářské politiky přichází útěk od odpovědnosti.
Praxe nepotvrdila, že co nejnižší daň znamená nejnižší daňové úniky a vyšší hospodářská výkonnost. Nevím, proč neustále znovu a znovu odmítáte sebemenší myšlenku na daňovou progresi, která není pokutou za výkonnost. Jde o projev solidarity, jde o projev rovnosti nerovných ekonomických subjektů, rovnosti šancí. Proč by jinak ministr německé vlády, ministr Steinbrück, který je tedy za stranu sociálně demokratickou, ale je ve velké koalici, jak je tomu v Německu, byl proti dalšímu snižování příjmových daní? Německo je politicky v podmínkách oné heterogenní debaty, o které vy neustále mluvíte, ale nakonec v podstatě jedna strana, a to ODS, válcuje své koaliční partnery, tedy zelené a lidovce, a se zbytkem politického spektra se zkrátka o daňové filozofii, která se nedělá na čtyři roky, která se dělá na delší období, tak na to v podstatě kašlete.
Další projev vašich - v uvozovkách - veleúspěšných reforem. Zbavujete se v podstatě břemene veřejných služeb privatizací, místo aby vláda měla odpovědnost za komplexní produktivnost lidského kapitálu, aby zkrátka v tom koncertu různých forem podpory lidského kapitálu hrála prim. Vaše motivace k práci se bohužel orientuje na zvyšování rezervní armády nezaměstnaných. To, že v současné době klesla nezaměstnanost, tak to už je bohužel vzpomínka na minulost, protože se znovu odrážíme ode dna a nezaměstnanost bude prudce růst. Motivací určitě není ani rušení a redukování nezbytné sociální sítě. Tou nejlepší motivací pro to, aby lidi pracovali, aby usilovali být zodpovědní za vlastní osudy, je spravedlivé odměňování, nabídka pracovních míst a růst čisté odměny za práci.
Důsledkem vašich reforem je nezvládnutý růst životních nákladů širokého okruhu domácností. To souvisí s absurdní deregulací v oblasti bydlení, kdy to nevyřeší ani to, že zbytek deregulací rozložíte v čase tak, abyste se bez úhony dostali přes minimálně jedny nebo dvoje volby. Zcela nezvládnutý je i monopol v oblasti energií, což se promítá do koncové ceny energie pro uživatele, a toto všechno dohromady se promítá do zhoršené životní úrovně domácnosti a je to sledovatelné i na vývoj maloobchodního obratu. Jak je možné, že nám stále takto rostou ceny energií, když jeden z klíčových, dalo by se říci monopolních hráčů v této oblasti ČEZ za letošní rok má dosáhnout zisku 50 miliard a vcelku suverénně se očekává, že v dalším období poptávka neklesne a že i nadále jeho zisk bude dosahovat temp dvojciferných?
Čili to je vizitka za vaše reformy, či jak odboráři myslím právem říkají, spíše deformy.
Druhou výhradou v oblasti hospodářské politiky je vaše koncepční práce, schopnost anticipovat přicházející změny, být připraveni na to, je efektivně řešit. Mám na mysli především vaši nepřipravenost na krizi, kdy spíše než abyste tyto problémy řešili, tak to osladíte nikoliv Evropě, ale vlastním občanům. Pokud ve světové ekonomice vládne určitá turbulence, tak této turbulenci nebudete asi účinně čelit tím, že nejlepší je nic nedělat, protože to by znamenalo spoléhat na to, že trh to jaksi vyčistí sám - ale za jakou cenu? Za bolestivé ztráty na ekonomice i na lidech. Čili nespoléhejte se pouze na takovéto mechanismy, protože vedle selhání vlády, a připusťme, že přílišná administrace nefunguje efektivně, tak existují i selhání tržní. A to, jestli tohle nevnímáte, tak opravdu startujete závody kdo dřív dosáhne dna.
K hrozící krizi. Já považuji za chybu, a bylo to slyšet už na včerejší debatě, si záměrně zužovat manévrovací prostor. To je otázka aktivnější rozpočtové politiky, lepšího nastavení daní, přehodnocení reforem v oblasti veřejných služeb. Tato otázka musí být znovu otevřena, a čím dříve se nastartuje debata, bude lépe. Koneckonců i z vašeho vlastního tábora občas slyšíme hlasy, a nejsou to jenom hlasy kolegy Tlustého, například v poslední době úvahu o tom, že reformy zejména ve zdravotnictví by měly být revidovány, jsem slyšel od kolegy Šťastného a dalších.
Včera v rozpočtové rozpravě se pan ministr Kalousek úpěnlivě bránil jakýmsi prorůstovým opatřením, prorůstovým impulsům, s tím, že nejsou kapacity. Já si myslím, že na nabídkové straně by se dalo o disponibilních kapacitách samozřejmě diskutovat, ale v úvahu také přichází prorůstový impuls na straně poptávkové. Například ve Spojených státech to vypadá, že občané, kteří jsou nejvíce zasaženi finanční krizí, tak že jim bude přispěno přímo do rozpočtu jejich domácností.
Čili toto je vizitka vaší připravenosti na krizi. Je to vizitka vaší vládní struktury, je to vizitka struktury a funkčnosti i vašich stran.
Mně nepřijde jako podstatné diskutovat nyní, zda největší šibalové jsou ti končící hejtmani, anebo současní ministři, protože toto, o čem hovořím, je důsledek faktického mocenského monopolu, a když se dívám tady přímo před sebe, tak ani duopol není nejlepší řešení, kdy se zakonzervuje určitý přístup, vede to ke sterilitě myšlení. Když si vzpomenu na místo, které se nachází kousek výš nad námi, tak nepomůže ani hra na českou výjimečnost. My musíme i vnímat diskusi v širším mezinárodním měřítku a být připraveni naše přístupy v tomto smyslu koordinovat a inspirovat se jimi.
Důsledek krize bude v každém případě restrukturalizace ekonomiky. Pokud se k tomu budeme stavět pasivně, bude to restrukturalizace negativní. Proto se musíme zamyslet nad řešeními kapitálově náročných odvětví. Mám na mysli především dopravu a energetiku. Musíme se zamyslet nad funkčností a vlivem oné automobilové monokultury, která pokud bude zasažena, tak to bude mít doslova smrtící dopad přes subdodavatelské vztahy do celé ekonomiky až po teritoriální strukturu zahraničního obchodu, kde bychom měli posilovat zahraniční obchod do destinací, které nejsou tak silně finanční krizi zasaženy a mají ještě vysoký hospodářský růst.
Připomínám, že například Čína zpomalila svůj růst, ale zpomalila ho v číslech, která jsou pro nás nepředstavitelná: z 12 % snížila své prognózy na příští rok na 9 %.
K automobilovému průmyslu. Aktuálně například pan německý ministr hospodářství Glos, podobně jako z Francie zaznívá hlas od Sarkozyho, zvažuje přímou podporu automobilového průmyslu. A není divu. Například dnes vyhlásil takový významný koncern, jako je Diesel, problémy a propouštění. Až se dotkne Volkswagenu a dalších automobilek, bude pozdě.
Skončím poslední oblastí, která je možná aktuálně nejvíc sledovaná. Je to takzvané horké téma, a to je fakt, že zdrojem všech krizových jevů je dnes především finanční sektor. A špatná je ta vláda, která tabuizuje zásahy v této oblasti, nereaguje včas na nálady veřejnosti, protože i sebezdravější banka má problémy, pokud vznikne panika střadatelů, a nestačí věřit na trh, nestačí věřit na dobrovolnou samoregulaci, ale je třeba přijmout, prodiskutovat efektivní opatření, která by pasovala na české podmínky.
V každém případě si myslím, že bychom se měli zaměřit na restrikci spekulativních obchodů jak s cennými papíry, tak s měnou.
Za druhé. Lepší kontrola, a to nejenom ratingových agentur a těch institucí, které obchodují se speciálními deriváty. Ukazuje se, že sotva jsme začali přecházet na normu Basel 2, tak už je ten vývoj mnohem dál.
***