(12.10 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Připadá mi to, že v každé zemi dnes je pravděpodobně mimořádně důležité, jakou má ve svém čele vládu a jestli ta vláda je schopna skutečně obnovovat důvěru a vytvářet důvěru v zemi. Myslím si, že právě z hlediska té situace, ve které se nacházíme, dokonce nejen kvůli předsednictví v Evropské unii, ale i díky té situaci, které budeme muset čelit, je velmi důležité mluvit o důvěře, kterou má vláda České republiky v této chvíli.
Pan premiér Topolánek řekl, že to, co řekl poslanec Jiří Paroubek, už slyšel, že mu to něco připomíná. Pravděpodobně mu to připomíná, nebo pravděpodobně má dojem, že když jsme tady v této Sněmovně mluvili opakovaně o důvěře této vlády, že to bylo zbytečné, že jsme si to mohli ušetřit, protože jsme v minulosti ta hlasování prohráli. Já bych chtěl panu premiérovi říci, že s těmi našimi hlasováními o důvěře vlády to bylo stejné jako s tím klasickým rabínem, kterého se jednou přišli zeptat, jak to, když tolikrát předpovídal, že bude konec světa, tak říkali: pokud si vzpomínáme, tak on ten konec světa nikdy nenastal, když jste ho předpověděl, tak není to s těmi vašimi předpověďmi nějak šejdrem? A ten rabín na to řekl. No, naprosto ne, to byla vždycky pravda. Ten svět se skutečně vždycky, když jsem to předpovídal, blížil katastrofě. Já jsem to správně předpověděl a on to v poslední chvíli vybral.
A já si myslím, že i když bychom tady mluvili o důvěře, když jsme říkali, že ta vláda nemá důvěru, když se tady hlasovalo a poslanci nakonec rozhodli, víte, tak to neznamenalo, že ta vláda měla důvěru u české veřejnosti. Ten výsledek voleb, o kterém tady mluvil poslanec Rath, ten vlastně ukázal, že my jsme tady varovali správně, když jsme říkali: mluvme o tom, jestli ta vláda má důvěru, protože tahle země potřebuje, a dokonce stále více potřebuje vládu, která má důvěru občanů. Jestli v této chvíli, pár týdnů před českým předsednictvím, před časy, které asi nebudou jednoduché pro tuto zemi, nemáme vládu vybavenou důvěrou, tak máme velký hendikep v této zemi. Rozumíte, to je otázka, jestli jsme vybaveni na to, abychom zvládli to, co je před námi.
Já si myslím, že těch sedm bodů, jak je tady přečetl pan premiér Topolánek, to se dá vyhlásit. Vy můžete, pane premiére, klidně říci, že vy jste příkladem toho, jak lze programové spory řešit debatou. To můžete samozřejmě v šestém bodu klidně říci. Ale nezlobte se, to, co jsem viděl tady třeba při tom projednávání včerejšího rozpočtu, to byla klasická metoda, jak ve skutečnosti ta vláda vládne.
Co chtěla opozice v té včerejší debatě? My jsme jenom reagovali na to, že v tomhle světě je dnes obrovské téma, které se valí ze všech novin, dokonce tak, že Newsweek a Time vycházejí monotematické a nemluví o ničem jiném, možná s výjimkou volby amerického prezidenta. Chtěli jsme, abyste vzali dokonce v potaz předpověď České národní banky, která se týká ekonomického růstu, která má dneska zřejmě nejvíce informací. Nic víc, nic míň. A víte, kde ta debata skončila? Tahle debata, která přece byla věcná a poměrně přesná? Ona včera skončila jednak v tom, že jsme se tady dozvěděli, že opozice selhala, pak že nedokážeme dbát na zájmy této země, a pak se to nakonec zvrhlo v typickou debatu nad jednacím řádem. No ale nakonec skutečné vyvrcholení byl pan poslanec Tluchoř, který tady běžel přes celou sněmovnu za panem poslancem Wolfem a připomněl mu, jak má hlasovat. Rozumíte, to byla podoba té debaty. Ale tenhle formát je charakteristický. To znamená vy můžete klidně říct, že jste příkladem toho, jak vést debatu a řešit problémy, ale my to vidíme každý den, jak je vedete.
Podívejte se, další velký problém je problém radaru. Vy jste se dokonce možná pokusili o debatu, tak nějak po svém. Vy jste vytvořili pana Radara Klvaňu, dali jste mu pár milionů, aby ty lidi přesvědčil nějakou kampaní. Ono se to nezdařilo, tak jste pana Klvaňu odvolali, ale v podstatě jste tu debatu nechali úplně plavat. Přestali jste vůbec věřit tomu, že platí.
Vy jste řekl, že na argumentech už tady nezáleží. Ano, přesně jak jste to, pane premiére řekl, na argumentech vám v téhle věci zcela přestalo záležet. Že je 70 procent lidí proti, jak stále cituji výrok pana Alexandra Vondry, na tom nezáleží. Chápete, tohle pohrdání veřejností, to je to, co tady vidíme daleko častěji než to, co jste tvrdil, že je jeden ze sedmi základních pilířů této vlády. A nakonec u toho radaru, když to nepůjde jinak, pan Tluchoř poběží přes tuhle sněmovnu, najde nějakého přeběhlíka, který zapomněl na to, jak má hlasovat, a připomene mu, co má dělat, a takhle ten radar vyřešíme. Včera jsme to všichni viděli, jak to hodláte dělat. Chápete, můžete říci cokoliv, ale my to vidíme každý den skoro v té sněmovně, jak ta vláda funguje.
A to se netýká jenom radaru. Vy jste přece stejný kapitál důvěry dnes vybudovali i v těch státech Evropské unie, se kterými máte spolupracovat. Já jsem při minulém hlasování o důvěře vládě mluvil o tom textu, kterým jsem tady mával a citoval jsem vám z něho, co se píše o českém premiérovi. Dneska jsem si tady žádné noviny nevzal, ale ujišťuji vás, pane premiére, že bych mohl vzít Le Figaro tohoto týdne, kde se mluví o českém předsednictví se smutkem, kde se mluví o tom, že je velká škoda, že nemůže pokračovat pan Sarkozy (smích v sále). Rozumíte, tady jde o to…
Vy se smějete, ale to je také charakteristické. Vám to připadá - no, můžu citovat El País. Po vystoupení vrcholného českého představitele komentář říká, že nic racionálního v tomto komentáři, dialogu nečekejme, protože je to výplod, jak tam říká, zatemněné mysli.
Ale podstata je v tom, že vy v tom, jak nejste schopni vést debatu s evropskými partnery, podstata toho je, že ve skutečnosti vy dáváte prostor tomu, aby v Evropské unii stále více fungoval režim mezivládních schůzek, aby se prosazovali ti silní lídři, protože vy vlastně popíráte roli evropských institucí a de facto oslabujete malé evropské státy. Chápete, to je neštěstí. Že vaše neuznávání institucí v Bruselu, které dávají největší prostor pro názory malých, vedou k tomu, že se budou stále více v Evropě rozhodovat věci mezi těmi nejsilnějšími státy. To je důsledek vaší politiky. Neschopnosti připravit se na předsednictví je, že se píše o tom, že české předsednictví bude vést triumvirát Braun, Sarkozy a paní Merkelová. Tohle se dneska říká. To je výsledek vaší politiky. Vy pořád mluvíte o tom, jak hájíte nějaké zájmy v Bruselu. Přete se, aniž byste byli schopni se s někým dohodnout nad tím, co zvedáte, a výsledek je, že stále více se prosazují ti silní vůdcové v Evropě. Toto je důsledek české politiky. Já vám prostě říkám, že kdyby vy jste měli vládnout, tak to české předsednictví bude pod kuratelou několika patronů, kteří to vezmou za vás. To je to, co nám hrozí.
Já si myslím, že nejde jenom o důvěru, kterou jste ztratili před českou veřejností. Jde o to, že tato vláda si nedokázala vybudovat kapitál mezi partnery v Evropské unii. A to jsem řekl na začátku, je dneska ten nejvzácnější kapitál. Všude je nejvzácnější, na finančních trzích, v jakékoliv politice. Když chcete dělat politiku, tak prostě musíte někoho přesvědčit, tady ve sněmovně, venku na ulici, dokonce při řízení firmy, při řízení jakékoliv společnosti; ta efektivita toho řízení záleží na tom, do jaké míry budujete důvěru v té společnosti. A vaše vláda je historií ztráty té důvěry.
Já si nedovedu představit, že vláda, která má tu úroveň důvěry tak nízkou jako vy, by měla téhle zemi vládnout s tím, co nás čeká od 1. ledna příštího roku. Nedovedu si představit, že by tahle vláda měla řešit důsledky těch pohybů a událostí, které se dějí ve finančním světě a ve světové ekonomice. Připadá mi, že na to jste naprosto nevybaveni, naprosto nepřipraveni, že vůbec nevíte nic o solidaritě, kterou tahle společnost potřebuje, že nevíte nic o tom, že dnes, právě dnes je třeba táhnout za jeden provaz. A to dokonce nejenom v české společnosti, ale dokonce i v Evropě. O tom táhnutí za jeden provaz v Evropě, to je něco, co pro vás je naprosto cizí. Proto jsem přesvědčen, že česká vláda v čele s premiérem Topolánkem není schopna vykonávat evropské předsednictví v zájmu této země a v zájmu Evropy a měla by být nahrazena.
***