(Schůze pokračovala v 11.40 hodin.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové, je 11.40 hodin, takže vás všechny zvu k jednání. Budeme pokračovat v přerušené 40. schůzi Poslanecké sněmovny, kterou jsme na návrh poslanců přerušili do doby, než bude projednán státní rozpočet.
Prosím, abyste se všichni přihlásili svými hlasovacími kartami. Náhradní karty platí z předešlého ohlášení pana předsedy v rámci této schůze.
Přistoupíme k projednávání jediného bodu schůze, a tím je
1.
Návrh na vyslovení nedůvěry vládě České republiky
Skupina 70 poslanců využila svého práva a podle § 84 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, podala návrh na vyslovení nedůvěry vládě. Nyní prosím, aby se za skupinu navrhovatelů ujal slova pan poslanec Jiří Paroubek.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo vlády, vážení páni poslanci a poslankyně, dámy a pánové. Přistupujeme k projednání bodu vyslovení nedůvěry vládě v době, kdy se svět, Evropa i celá naše země nacházejí na křižovatce, kde nás čekají zřejmě největší výzvy za období od roku 1989. Nejsou to ovšem výzvy nijak pozitivní, ale naopak výzvy, které vyžadují zcela nové pohledy, které se starými instrumenty ideologických a politických představ minulých dvaceti let zcela zjevně nevyřešíme. Svět se dostává do nejhlubší hospodářské krize vyvolané naivními či bezskrupulózními a ve svých důsledcích nebezpečnými představami pickwickovského neoliberálního kapitalismu. Celý svět ví a cítí, že bohužel je to jen začátek, ovšem s výjimkou české vlády - tedy alespoň do sobotního uzavření volebních místností - která ústy Mirka Topolánka i Miroslava Kalouska přijala v těch předchozích týdnech absurdní tezi, že vše je v zásadě v pořádku a nic vážného nehrozí.
Dámy a pánové, dostal jsem před několika dny dopis od pana Ing. Jiřího Kaňáka, který se sám pokládá za pravicového ekonoma. Pana inženýra Kaňáka jsem poznal jako člena ODS v době, kdy jsem se stal náměstkem pražského primátora a kdy on působil na pražské radnici. Dopis je natolik instruktivní a výstižný, že jsem se rozhodl přečíst zde jeho podstatnou část. Zájemce pak odkazuji na web sociální demokracie, kde jej najdou v úplnosti. Zejména předseda vlády a ministr financí by si jej měli přečíst za domácí úkol ještě dnes večer a pak možná často. Že nemají důvěru středních a příjmově slabých vrstev, už jistě oba pánové chápou, ale měli by také pochopit, proč jim už nevěří ani podnikatelé, tedy stále významnější část podnikatelů.
Pan inženýr Kaňák píše:
"Vážený pane předsedo, dovoluji si v příloze zaslat krátký komentář k současné finanční krizi, neb prohlášení našich čelných ekonomických představitelů již nemohu slyšet a upřímně se jim divím.
Přeji vám i sociální demokracii úspěch ve volbách, což mi věřte, že jako pravicově myslícímu jedinci je přání, ke kterému jsem dospěl buď díky vlastnímu myšlenkovému vývoji, ale ještě spíše díky tomu, co vidím činit "pravici", a jakou politiku a řešení nabízíte vy.
Svět se potýká s finanční krizí. Nepotvrdila se tak prohlášení současné vlády z doby tzv. krize hypotečního trhu v USA o tom, že americký problém se nás a Evropy nedotkne. Evropy se dotkl razantně, nás také. Pokles růstu HDP je očekáván nejen z důvodu poklesu světové poptávky, ale také z důvodu úrovně směnného kursu české koruny.
Příčinou celosvětové krize a jejího přelivu na české prostředí není fundamentální důvod surovinový či ekonomického cyklu, ale důvod spekulativní. Když to zjednoduším, tak příčinou světové krize finanční je v prvopočátku pochopitelná motivace finančníků získáním hmotných statků - prostá hamižnost. Na tom není nic zlého, ale i hamižnost by měla mít své meze. Pokud se banky - hypoteční, komerční, investiční či pojišťovny - ženou za vyššími zisky a od nich odvozují bonusy pro klíčové zaměstnance, pak i tito zaměstnanci lépe akceptují vyšší riziko ztráty.
Ovšem zákony ekonomiky jsou neúprosné. Můžeme nafukovat neproduktivní výnosy, ale ten podkladový materiál - ekonomika sama - si jednoho dne řekne dost, neproduktivní výnosy prasknou, zřítí se k zemi a s nimi se zřítí pyramida finančního systému. Lék je prostý: léčit i medikovat musí zase základní prvek ekonomiky - produkce a na ni navázaná spotřeba.
Ačkoli jinak odmítám státní zásahy do ekonomiky, v současné době, s pudem sebezáchovy, bych vřele doporučoval i za cenu navýšení schodku rozpočtu rozjet poptávku státními zakázkami, případně jinak stimulovat produkci. I když se považuji za konzervativního ekonoma, dnes bych takovýto zásah považoval za konzervativní. Přinejmenším. Je s podivem, že naše vláda tak nečiní. Vlastně s podivem - vždyť ani v době hypoteční krize jsme se nebáli, tak co se báti teď...
Finanční systém by si měl pomoci víceméně sám - nést ztráty způsobené vybráním zisků v minulosti a realizací ztráty nyní. Důsledky krize by tak měli nést ti, kteří svým profitem krizi způsobili. Ovšem v důsledku je třeba nastavit systém kontroly tak, aby nadále "hamižnost" měla své hranice. Vždyť ony padající banky vykazovaly v minulých letech nejen nekřesťanské, ale přímo neslušné zisky. Jejich reálnou úroveň zaplatili klienti, jejich nereálnou úroveň zaplatí klienti zase, teď v roli daňových poplatníků.
Ať se nám to líbí nebo ne, zdroje se samy nenafouknou. Když rozpočet nasměrujeme na záchranu finančního systému, budou zdroje chybět na investicích do produkce a to je dlouhodobě špatně. Klasický spekulant hledá možnosti pro dosažení zisku. Jestliže v moři eura existuje ostrov s korunou a tento ostrov je ekonomicky zdráv, nabízí takovou možnost. Spekulativní kapitál tak zvýší poptávku po české koruně, ta posiluje a drtí proexportně zaměřenou ekonomiku. Ona opěvovaná samostatnost české koruny tak paradoxně přitahuje finanční krizi jako magnet. Jen se zpožděním. Nerozumím tedy stanovisku vlády, že euro není na pořadu dne. Euro na pořadu dne již bylo. Že jsme neměli vstup do eurozóny za prioritu v minulosti, bylo zřejmě chybou, ale daleko větší chybou je v omylu zůstávat.
Lékem na současnou krizi tak samozřejmě bude: podpora ekonomické základny ze strany státního rozpočtu i za cenu deficitu, záchrana lidské základny ekonomiky, podobně poskytnutí alespoň nějakých finančních jistot, injekce do finančního systému podmíněná její návratností v budoucnu.
***