(15.30 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Jinými slovy, pětiprocentní platový nárůst v rozpočtové sféře je faktem, není ovšem pravdou, že se přidává všem stejně. Jsou pracoviště, kde ten nárůst je opravdu jenom o 1,5 %. Jsou pracoviště, kde ten nárůst je výrazně vyšší za předpokladu, že došlo ke snížení počtu pracovníků. Jsou pracoviště, kde nárůst je ještě o něco vyšší tam, kde se do mzdových prostředků zapojují prostředky z technické asistence Evropské unie. Bezkonkurenčně první na pásce jsou samozřejmě pedagogičtí pracovníci základních a středních škol, kde navýšení platu je o 12 %.
Průměrné navýšení tedy činí 5 %. Udělám-li reminiscenci na diskusi s Odborovým svazem zaměstnanců ve státní správě, pak základní výchozí požadavek oproti vládní pozici 1,5 % byla pozice odborů 8 %. Domnívám se, že pětiprocentní platový nárůst je velmi slušným kompromisem.
Výdaje na výzkum a vývoj jsou v tomto rozpočtu absolutní prioritou vlády. Jejich celkový objem činí 32,4 miliardy korun, což oproti roku 2008 představuje zvýšení o 9,3 miliardy korun, tj. na 140 %. O 40 % zvyšujeme výdaje na výzkum a vývoj oproti roku 2008.
Výdaje na společnou zemědělskou politiku jsou rozpočtovány ve výši 26,7 miliardy korun. Největší položku tvoří přímé platby, u nichž je na předfinancování vyčleněna částka 13,6 miliardy korun a na dorovnání přímých plateb z národních zdrojů částka 4 miliardy korun. Tato částka je předmětem poměrně rozsáhlé politické diskuse týkající se konkurenceschopnosti českých zemědělců ve vztahu k jejich zahraniční konkurenci. Domnívám se, že závěrečné jednání premiéra, ministra zemědělství a zástupců zemědělské veřejnosti uspokojivým způsobem tuto otázku uzavřelo.
Vládní rozpočtová rezerva je rozpočtována v minimální výši, kterou předepisuje zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech republiky, tj. 3,5 miliardy korun, což představuje ony tři desetiny procenta navrhovaných výdajů státního rozpočtu.
Státní dluh. Je zajímavou položkou. Jeho očekávaná výše na konci roku 2008 činí 970,3 miliardy korun a vzhledem k navrhované výši deficitu během roku 2009 překročíme magickou hranici 1 bilionu korun. Tady podotýkám, že jenom na úroky, aniž bychom zaplatili 1 korunu jistin, musíme v roce 2009 vyplatit 50 miliard korun.
S tím souvisí také otázka, máme-li, nebo nemáme-li se snažit o snižování deficitu a máme-li, nebo nemáme-li se snažit o mimořádné snižování vládní spotřeby. Kdybychom se totiž v minulosti tak neodpovědně nezadlužovávali a nemuseli jsme platit 50 miliard korun jenom za úroky, pak bychom tyto prostředky buď mohli věnovat na něco užitečnějšího, nebo bychom měli rozpočet vyrovnaný, či dokonce výrazně přebytkový. To je samozřejmě stav, za který neseme svůj díl odpovědnosti všichni.
Já jenom upozorňuji na tyto trendy, protože pokud bychom dál pokračovali v politice neodpovědných deficitů i v době hospodářského růstu, pak se dostaneme do situace, kdy nebudeme platit 50, ale 100 miliard korun. Pak se dostaneme do situace, kdy v zásadě všechny volné prostředky, které bude mít vláda k dispozici, budeme moci věnovat jenom na splácení úroků z úvěrů, jejichž vlastní jistinu nebudeme mít šanci splatit. Říká se tomu dluhová past a vláda je pevně odhodlána touto cestou nepokračovat.
Současně s návrhem rozpočtu na rok 2009 je předkládán návrh střednědobých výdajových rámců na léta 2010 až 2011. Střednědobý výdajový rámec tvoří celkové výdaje státního rozpočtu a státních fondů. Navržené výdajové rámce by měly zajistit postupné snižování podílu deficitu veřejných rozpočtů na hrubém domácím produktu. Byť samozřejmě nikdo z nás si nemůže být jist vývojem ekonomiky, tedy vývojem možných rozpočtových příjmů v následujících měsících a letech, nemůže to vládu odradit od jejího odhodlání postupně snižovat deficity státního rozpočtu.
Nyní dovolte několik vět, které se týkají budoucích příjmů v roce 2009.
Jak už jsem řekl, výdaje se opírají o výdajový limit a jsou přesně na korunu, ani o korunu méně, ani o korunu více, než schválila Poslanecká sněmovna ve svém střednědobém výhledu v roce 2007. Příjmy vycházejí z makroekonomické predikce Ministerstva financí z první poloviny tohoto roku, když začíná legislativní proces přípravy zákona o státním rozpočtu. Jak už je dobrým zvykem Ministerstva financí, jsou stanovovány na indikátory, které jsou spíše konzervativní, nicméně v letošním roce vlivem finanční krize byl ekonomický cyklus a finanční krize výrazně rychlejší než legislativní proces zpracování návrhu zákona o státním rozpočtu.
Již na jaře jsme očekávali jisté ochlazení ekonomiky, proto jsme nepredikovali hospodářský růst ve výši 6,5 %, jako byl v roce 2007 a 2008, ale předvídali jsme ochlazení na výši 4,8 % hrubého domácího produktu. Jak už jsem řekl, finanční krize samozřejmě i z tohoto konzervativního odhadu udělala odhad na hranici či za hranicí optimismu. My jsme dnes v situaci, kdy aktualizovaná makropredikce ze září roku 2009 už neodhaduje 4,8, ale 4 %. Já nevím, rád o tom budu informovat Poslaneckou sněmovnu, jaká predikce bude na konci listopadu, a nevím samozřejmě ani, jaká aktualizovaná predikce bude na začátku příštího rozpočtového roku. Že to nevím já, to ještě není taková tragédie, největší problém je, že to neví prostě vůbec nikdo vzhledem k tomu, že jsme ve fázi výrazných ekonomických turbulencí a ve vnějších podmínkách kolem nás je celá řada neznámých a proměnných, které dnes nejsme schopni jednoznačně odhadnout. Jsou prostě situace, kdy se predikce vývoje ekonomiky na příští rok odhaduje velmi snadno, a situace, kde se odhaduje nesmírně špatně, protože existuje celá řada významných turbulencí, jak už to tedy v současné krizi bývá.
Vláda měla dvě možnosti. Možností číslo 1 bylo aktualizovat příjmy a výdaje státního rozpočtu na aktualizovanou predikci, což by předpokládalo snížení příjmů a výdajů zhruba o 12 až 15 miliard korun, ovšem s tím rizikem, že by na tom byla úplně stejně jako teď, že by nevěděla, do jaké míry je ono aktualizované naplnění příjmů jistější než to, které vám teď do Poslanecké sněmovny předkládám. A že by velmi reálně nejenom hrozilo, ale bylo by velmi pravděpodobné výrazné přehodnocení na začátku příštího rozpočtového roku, ať už vzhledem k tomu, že situace by byla o něco lepší, nebo o něco horší, než teď předpokládáme.
***