(13.20 hodin)
(pokračuje Urban)
Myslím, že o usnesení může Sněmovna hlasovat kdykoliv. Neříkám, že to je doprovodné usnesení. Já jsem řekl, že to je podmíněné usnesení, které budeme hlasovat za předpokladu, že bude tento návrh zákona zamítnut.
Teď se těším na ty procedurální specialisty, jak musí za každou cenu rozbít tuto moji argumentaci.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou pan poslanec Pleva, poté pan místopředseda Filip.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, domnívám, že o doprovodném usnesení je možno hlasovat, pokud bude zákon přijat. Toto nebylo doprovodné usnesení, jak říkal sám pan kolega Urban. Pak je o něm možno hlasovat, ano, ale v nově zařazeném bodě, nikoliv samostatně, aniž by tento bod přijetím usnesení Poslanecké sněmovny byl zařazen.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Pan místopředseda Filip.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, paní a pánové, já myslím, že nechme těch teoretických koncepcí, protože já jsem tady byl sice nedávno obviněn z toho, jakým způsobem čtu jednací řád, ale to je dáno tím, že ti, kteří například vyznávají pana profesora Weyra, ale potom postupují úplně jinak, než je právně pozitivistická škola, tak já se právně pozitivisticky zase k tomu postavím.
Ocituji vám § 63, nechci se splést, odstavec 6 písmeno a). "Návrh eventuální, dodatečný, podmíněný." Tento návrh jako podmíněný pan kolega Urban přednesl. "Dodatečným návrhem se rozšiřuje nebo doplňuje původní návrh, pokud tak nelze učit návrhem pozměňovacím." Tady to nelze udělat návrhem pozměňovacím, protože o tom zákonu nehlasujeme. "Schválením podmíněného návrhu se podmiňuje platnost usnesení splněním nebo nesplněním určité podmínky. Podmíněný návrh nelze přijmout při schvalování návrhů zákonů." To znamená, že nelze ten podmíněný návrh vztahovat dovnitř zákona, ale lze ho podmínit například tím, že zákon nebude přijat, nebo že bude přijato usnesení o tom, že se návrh zamítá. V tomto ohledu odkazuji na učebnici profesora Weyra z brněnské právnické fakulty. Nechci se splést, ale myslím z roku 1932.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane místopředsedo. O slovo se přihlásil pan poslanec Benda, jestli jsem dobře zaregistroval. Ano, zaregistroval. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, myslím, že vystoupení pana navrhovatele kolegy Urbana bylo typické. Můžeme přijmout cokoliv. Vydáváme se na cestu do pekel, pokud přijmeme argumentaci, která byla teď řečena. Není možné si vymyslet v jakémkoliv bodě jakékoliv usnesení a navrhnout ho Sněmovně. Od toho máme body programu. Já myslím, že to, co citoval pan místopředseda Filip, je přesně jasné. Podmíněný návrh nelze přijmout při schvalování návrhů zákonů. Je zcela jasné, že se to nemůže dít, jestliže projednáváme návrh zákona. Nevím, jestli tomu někdo nerozumí nebo rozumí tak, že je to jenom při schvalování a při neschvalování je to jinak. Ale to tedy pokládám za naprosto mylnou interpretaci.
Čili buďme opatrní. Přijmeme-li tuto tezi, která tady teď byla navržena, můžeme navrhnout k čemukoliv cokoliv. Nikdy v této Sněmovně nebudeme vědět, jaký máme program. Buďme na to opatrní. Navrhněte to jako bod příští schůze, nedělejte to dnes.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Pan místopředseda Kasal. Nechce? Já jsem myslel, že pohybem ze svého místa jdete k mikrofonu.
Ještě pan místopředseda Filip. Já jsem chtěl rozhodnout a čekat na námitku, ale pan místopředseda Filip. Prosím.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já si myslím, že právě to čtení textu - proto jsem to četl až do konce. Ten problém, který tady je, je skutečně: při schvalování nelze udělat, ale při neschválení samozřejmě může být jiné rozhodnutí Sněmovny. (Veselost v pravé části sálu.) Ano, proto tam ta věta je. Jestli to dneska vysvětluje pan kolega Benda, který byl u tvorby jednacího řádu, jinak, tak prosím, nechť neobrací své věci způsobem, který není korektní.
Věřte mi nebo ne. My projednáváme bod, my neschválíme návrh zákona. Zamítneme ho v prvním čtení a Sněmovna se může rozhodnout pro usnesení, které bude svým způsobem, protože nebude přijat zákon, motivovat něco dalšího. To je realita.
Problém, který tady nastal, je, že pan předseda Sněmovny řekl, že ukončil ten bod. To je realita. S tím já se neumím vypořádat podle jednacího řádu. Pokud někdo nevznese námitku proti postupu předsedajícího, já ji nevznesu, tak samozřejmě už o tom hlasovat nelze.
Je jenom na pováženou, že když mi tady někdo řekne z vládní koalice: zařaďte si to na příští schůzi jako bod, tak se vám musím vysmát, protože vy jste tady za dobu působení roku a devíti měsíců zamítli tolik bodů k projednání, že je mi z toho úplně zle!
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane místopředsedo. O slovo se přihlásil pan poslanec Pleva. Já bych vám neměl udělit slovo. Já bych nejraději navrhl řešení, ať tady nedochází k nějakým zbytečným sporům, a pojďme dál. Pane poslanče, krátce.
Poslanec Petr Pleva: Jenom krátce. Jen bych chtěl říci, vzkázat vaším prostřednictvím panu místopředsedovi Filipovi, že čeština je jazyk, který má dva vidy, vid dokonavý a vid nedokonavý. Nedokonavý vid označuje proces, který ještě nebyl ukončen. Tady se mluví o schvalování, nikoliv o schválení, tudíž je tady použit vid nedokonavý, tudíž proces schvalování zákona. V tomto celém procesu, ať už je výsledek jakýkoliv, nelze navrhnout onen podmíněný pozměňovací návrh. Prosím, je to jednoznačně tak, pokud skutečně se chceme držet pravidel českého pravopisu.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Dobře, děkuji. Já tedy navrhnu postup. Já jsem bod 24 ukončil, tedy ho končím. Jestli je proti tomuto postupu nějaká námitka, prosím vzneste ji. Pokud ne, budeme pokračovat dalším bodem. Končím bod 24.
Zahájím bod
25.
Návrh poslanců Jiřího Dolejše, Petra Braného, Pavla Kováčika, Vojtěcha Filipa,
Miloslavy Vostré a dalších na vydání zákona o přiznání k majetku a o změně
zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů
(zákon o přiznání k majetku)
/sněmovní tisk 531/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jste obdrželi jako sněmovní tisk 531/1. Prosím, aby za navrhovatele předložený návrh uvedl poslanec Jiří Dolejš. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo, pane předsedo. Při vědomí pátečního odpoledne a vaší nezpochybnitelné chuti dokončit dnešní jednání budu velice sevřený při prezentaci našeho poslaneckého návrhu.
Tento návrh, zjednodušeně řečeno, uzákoňuje povinnost podat majetkové přiznání, a to tak, aby každá fyzická osoba, jejíž majetek překročí limit 10 milionů, toto přiznání tedy podala. Nezatěžuje nemajetné poplatníky, kterých, jak jistě tušíte, je v této zemi většina. Nejde ani o populistický exces, ani o nadbytečnost. Doložit se to dá prostým způsobem, a to tak, že vedle daňového přiznání majetkové přiznání existuje i jinde ve světě, například v Japonsku, Indii, Norsku, Řecku, a vzpomněl bych, že za Masarykovy republiky, na kterou tady tak často vzpomínáme, bylo toto majetkové přiznání vymáháno minimálně do roku 1929. (V sále je velký hluk a neklid.)
Pane předsedo, možná já sám sebe slyším, ale nejsem si jist, jestli kolegové mě slyší.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Já bych poprosil, aby se kolegové uklidnili, pokud se nechtějí uklidnit, aby své hovory přenesli mimo tuto jednací síň.
Prosím, pane poslanče, pokračujte.
***