(11.00 hodin)
(pokračuje Doktor)
A věřte, že jsem si velmi dobře vědom toho, že Občanská demokratická strana - a teď vás opravuji, bylo to v září roku 2006, v době, kdy pan kolega Tlustý již byl ministrem financí, a ta atmosféra je tedy velmi zřejmá. Mimo jiné z té sázky, kterou jsem uzavřel s panem ministrem životního prostředí.
Víte, ten návrh byl inspirován úplně něčím jiným. V roce 2006 a v tom září, o kterém mluvíme, se trh pohonných hmot v České republice vyvíjel naprosto anomálním způsobem ve smyslu srovnávání s okolními trhy, tedy trhy evropských zemí. Nic takového se dnes v České republice neděje. Tehdejší vysoká poptávka z logiky věci beroucí se z růstu ekonomiky, ze zvýšené přepravy zboží přes naše území táhla cenu vysoko nad vývoji cen v okolních zemích a v České republice bylo jen velmi málo impulsů, které by vedly k tomu, vyvolat veřejnou debatu o tom, že ceny u nás jsou neúnosné a že prodejci své marže natahují příliš vysoko. Já myslím, že tu debatu si všichni pamatují a je zbytečné se k ní vracet.
Nicméně, ve smyslu toho, co bylo navrženo, prosím vás, to byl návrh s 50 haléři, to byly lékařské váhy. Tohle je decimálka. To je opravdu zásah 18 miliard do bilance státního rozpočtu příští rok. A pokud si pan poslanec Urban nestoupne, až mě bude následovat ve vystoupení, a jménem předkladatelů, případně jménem těch, kteří chtějí jeho návrh podporovat, neuvede výčet 18 miliard výdajů státního rozpočtu na příští rok, tak není o něm skoro možné jednat. Teď přeháním autoritativnost toho názoru v tom, že státní rozpočet v prvním čtení nebyl schválen, tudíž ty parametry nejsou závazné. Ale vy přece velmi dobře víte všichni, kteří ten názor chcete podporovat, že tím rozvracíte bilanci připraveného rozpočtu a že se tím defacto pokoušíte zvrátit připravený rozpočet na příští rok.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji zpravodaji. Dobrý den, dámy a pánové. Po zpravodaji, který měl přednostní právo, zástupce navrhovatele ve svém vystoupení. Prosím kolegu Urbana.
Poslanec Milan Urban: Děkuji, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové. Já jsem nepředkládal ten návrh před volbami, pane premiére, já jsem ho předkládal již na jaře. Že se ocitl v této Sněmovně až teď, to není můj problém, to je možná problém vlády, která ho projednávala dlouho, možná je to problém parlamentních prázdnin. Já nevím, čí to je problém. Můj ne. Ten návrh byl zpracován v době, kdy dramaticky rostly ceny ropy na světových trzích. Ceny zůstaly relativně dramaticky vysoko. Tedy jestli ho chcete spojovat s volbami, tak ho spojte s volbami. Ale můj záměr takový nebyl.
Tady je přece jasná jedna věc a já to zopakuji ještě jednou. Proč máme v České republice platit vyšší spotřební daň na pohonné hmoty, než platí Francouz nebo než platí Němec? Copak v České republice jsou větší výdělky než ve Francii, než v Německu? Jsou menší. A povinná sazba spotřební daně umožňuje bez schvalování v Bruselu, bez jakékoli notifikace, bez jakéhokoli souhlasu, bez jakéhokoli projednání umožňuje tomuto Parlamentu jednoduše snížit sazbu spotřební daně o 2,50 na benzinu, o 2 Kč na jednom litru nafty. Nakonec, že je tu nadvýběr, to tady nezpochybnil nikdo. Já samozřejmě respektuji datum 1. 10. a možné kolize se sazbou 2,50 snížit, nebo 2 Kč. Ale přátelé, když to nebude 2,50, tak to bude 2,45 a ta sazba se podle toho může upravit. Je to jenom o vůli.
Pan ministr financí říká, že ten návrh je škodlivý svým přístupem, obecně špatný, že snad máme pak něco dotovat a podobně. Já to samozřejmě respektuji. Každý ministr financí je žába, která hlídá ty peníze, a čím víc tím líp, takže to je stanovisko asi pochopitelné od ministrů financí. Prostě čím víc vybereme, tím víc budeme rozdělovat, a bohužel to platí i pro stávajícího ministra financí, přestože říká pořád něco jiného. Že stát by měl vybrat méně, ať to zůstane v ekonomickém systému. Tady ta příležitost je, ale vy ty peníze prostě chcete.
Dopady na státní rozpočet prosím berme korektně. Berme je tak, že skutečně počítejme to, kolik stát už dávno amorálně vybral na dani z přidané hodnoty při zvýšení cen pohonných hmot. Já snad připomenu, ale myslím, že to všichni víte, že cena se skládá z ceny, kterou účtují rafinérie, marže těch obchodníků, spotřební daně, a z toho celého ještě se platí 19 procent daně z přidané hodnoty státu. Tedy jestliže cena litru benzinu byla 25 Kč, tak z toho je nějaké inkaso státu, a jestliže dneska je cena 33 Kč, tak inkaso státu je samozřejmě mnohem větší. Čili stát už to dávno vybral. Já vám kašlu na horizonty fiskálního roku. Prostě ty peníze stát získal od lidí navíc tím, že cena vzrostla. A nevzrostla cena jen benzinu a nafty, vaše sedmiprocentní inflace je svým způsobem blaho pro příjmy státního rozpočtu.
Tedy já myslím, že když budeme korektní, tak přátelé, já nevím, jestli to víte, ale spotřební daň na jeden litr benzinu je 13,71 Kč. Spotřební daň na jeden litr nafty je dnes 11,84 Kč. Když tady byla řeč o Spojených státech, tak víte, kolik tam dělá daňová zátěž na jeden litr benzinu nebo nafty v přepočtu na českou korunu? Tři koruny! Zvedla se cena nafty ve Spojených státech a málem to způsobilo dopravní kolaps, protože všichni tam protestovali. Při daňové zátěži tři koruny. Tady spočítejte, jen spotřební daň je 13, připočtěte si k tomu celkovou sazbu s 19procentní DPH. Dobře, já to chápu, je to nějaké evropské pravidlo, nějaký evropský záměr, ale ten není tak vysoký. To není 13 Kč, ke kterým jsme se zavázali, když jsme vstupovali do Evropské unie. To je mnohem méně. A my to můžeme snížit, když tady bude k tomu vůle.
Tedy pane ministře financí, ten návrh není veskrze škodlivý svým přístupem. Ten návrh je veskrze pozitivní svým přístupem. Nikdo tady o žádných dotacích nemluví. Tady mluvíme jen o tom, plaťme spotřební daň v České republice jen tolik, kolik musíme, jen tolik, k jakému číslu jsme se zavázali, a nenuťme české podniky, nenuťme lidi v této zemi platit víc, protože oni si opravdu nevydělávají víc než ti z vyspělých členských zemí Evropské unie. Já myslím, že ten princip je docela jednoduchý. Já tomu dost dobře nerozumím, proč se bráníte debatě o podobné možnosti. Tady přece nikdo nelpí fanaticky na čísle 2,50 nebo na čísle 2 Kč. Když to spočítáte a budete to chtít spočítat a bude to 2,48 a bude to seriózní výpočet, já se na vás zlobit nebudu. Když to navrhnete ve druhém čtení, podložíte to výpočty, tak já to připustím. Já nejsem fanatik, který se točí kolem čísla 2,50 nebo 2 Kč.
Ale vy to udělat nechcete. Vy to nechcete snížit ani o jeden halíř! A argumenty, které tu používáte, no tak dobře, možná máte pocit, že to někdo pochopí, možná to tak i bude, ale já tomu prostě nerozumím a myslím si, že to je špatně. Myslím si, že tady vyprávět o tom, že to je před volbami, o tom, že to je nějaký obrácený gard a že jsem se zbláznil - tehdy jsem to nechtěl a teď to chci. Já to samozřejmě můžu tady prokázat, proč to tehdy nebylo možné. Protože tehdy nebyla tak silná koruna, tehdy jsme neměli ten polštář, který jsme mohli využít, jako to můžeme udělat teď.
***