(10.40 hodin)
(pokračuje Urban)
Tedy v čem spočívá ten jednoduchý návrh, jak snížit cenu jednoho litru benzinu a jednoho litru nafty? Je to celkem jednoduché. Ten návrh snižuje spotřební daň benzinu o 2,50 Kč, na naftě o 2 Kč. Je to návrh, který je možné udělat v rámci Evropské unie, a to proto, protože v České republice, přestože nejsme nejbohatší zemí, že lidé nemají největší platy, tak platíme nejvyšší daň, spotřební daň, z benzinu a z nafty. V Evropě existuje takzvaná povinná minimální sazba spotřební daně. V České republice, jak už jsem řekl, platíme mnohem víc, než k čemu jsme se zavázali jako členská země Evropské unie, tedy máme prostor pro samostatné, suverénní rozhodnutí tuto sazbu snížit.
Proč ne ve chvíli, kdy je tu 7procentní inflace? Proč ne, když firmy jsou zatíženy vysokými náklady na jiné druhy energií? Proč ne ve chvíli, kdy firmy zatěžuje posilující koruna? Proč ne, když už stát dávno nemorálně tyto prostředky do svých příjmů vybral formou DPH? Já myslím, že není jediný důvod, proč bránit tomuto snížení spotřební daně, neboť jde skutečně o snížení daňové zátěže.
Já tedy myslím, že to není v konfliktu ani s žádným programem politické strany napravo, nalevo, není to v konfliktu s dopady do státního rozpočtu, není to v konfliktu s Evropskou unií, protože jak jsem řekl, sami vybíráme mnohem víc, než musíme. Myslím, že to je celkem rozumný návrh. Tedy vás prosím a žádám, pojďme udělat něco pro všechny tentokrát skutečně. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já děkuji a prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Michal Doktor. Vážený pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Michal Doktor: Vážené dámy, vážení pánové, kolegyně a kolegové, dovolte, abych naplnil svou roli zpravodaje Sněmovny k tomuto tisku tím, že z vystoupení pana předkladatele je zřejmé, že návrh obsahuje snížení spotřebních daní u pohonných hmot, tak jak je uvedeno. To je ten korunový ekvivalent - 2,50 Kč u benzinu a 2 Kč u nafty, jak bylo řečeno velmi jasně.
Už ve svém včerejším vystoupení jsem vyjádřil velkou potřebu a velké nutkání napomoci Poslanecké sněmovně ke korektní rozpravě a k návratu fair play, a v tomto smyslu musím vytknout svému předřečníku pouze jednu jedinou věc u vědomí toho, že jako předkladatel předkládané věci musel vystoupit tak, jak vystoupil. Zapomněl totiž říci, že ty vysoké daně, nad kterými pláče, tady zavedl on jako ministr. Ty daně zavedla vláda sociální demokracie. To je jediný argument, který v tom vystoupení chyběl.
S lítostí ovšem musím, aniž bych překračoval rámec sněmovního zpravodaje, konstatovat, že i důvodová zpráva předkladatelů se pohybuje v kontextu odůvodnění záměru a skrývání některých velmi důležitých věcí.
Tou první a nejvážnější výhradou je fakt, že v části, která se zabývá souladem s předpisy evropského práva, je uvedena mylná argumentace - a doufám, že to není argumentace záměrná, směřující k matení veřejnosti. Ten záměr předkladatelů totiž vychází z mylného předpokladu, že lze v průběhu roku volně přepočítávat minimální daně stanovené právem Evropského společenství podle průběžného kursu. Ono tomu tak není. Platí pro daně fiskálního roku vždy a výhradně pouze kurs, bilanční kurs, z 1. října předcházejícího roku. Koneckonců ti z vás, kteří si pamatují rozpravu z roku 2006, možná mají ještě před očima - tedy samozřejmě za podmínky, že to tady připomenu - mou sázku s panem ministrem životního prostředí v téže věci. A právě absence tohoto nepřekročitelného limitu dovolila předkladatelům konstruovat onen soulad s právem Evropského společenství. Ten návrh poslanců na snížení spotřební daně je v rozporu s právem Evropského společenství. Tento rozpor zmizí v první říjnový den. V tomto ohledu jaksi, počkáme-li v projednávání, alespoň tento konflikt vyprší a můžeme o této věci jednat, a v první říjnový den roku 2008 bude stanoven bilanční kurs pro přepočet všech závazků, ke kterým jsme se při vstupu do Evropské unie, resp. v průběhu přijetí dalších průběžných závazků zavázali.
Chtěl bych také připomenout, že ten výrazně deformující faktor, deformující zejména ceny ve smyslu jejich růstu, jsou minimálně ekologické daně. A vy přece, kolegové a kolegyně ze sociální demokracie, musíte vědět, že evropská procedura v tuto chvíli projednává další zpřísnění a další návrhy, které minimálně do roku 2015 povedou k dalšímu zdražení pohonných hmot a fosilních energií, řečeno velmi lapidárně, velmi zjednodušeně. V tomto ohledu tedy vytýkám předkladatelům, že zamlčují fakt, že nás svým návrhem vplétají do eventuální kolize s právem Evropského společenství, a minimálně z těchto důvodů musel poslanecký klub ODS zrychlené projednávání tohoto návrhu zavetovat. Podotýkám - minimálně.
Uvedu však důvod i druhý, a obávám se, že daleko závažnější.
Každý z poslaneckých návrhů, respektive každý z návrhů zákonů má obsahovat část, která uvádí vazbu navrhované věci, projednávané věci, k soustavě veřejných rozpočtů a dopady na soustavu veřejných rozpočtů, v tomto ohledu daleko nejspíše na státní rozpočet České republiky. Předpokládám, že víte, že tím míním zejména rok 2009, a léta další. Tuto vazbu a tento parametr důvodová zpráva nejen že nepopisuje zcela korektně, pregnantně, ale opisuje jakýmsi odvoláním se na vyšší výběr DPH v roce 2007, tedy fiskálně naprosto nesouvisejícím roce, a říká, že výpadek ze sníženého, případně sníženého výběru spotřební daně bude nahrazen vyšším výběrem v oblasti daní z přidané hodnoty. Je zde uvedena i částka 7 miliard korun. Budiž, odpovídají za ni předkladatelé.
Chtěl bych vás ujistit, ujistit se vší vážností, že dopad projednávané věci, tak jak ji máme před sebou, bude-li přijata, to znamená bude-li snížena spotřební daň, tak jak navrhují předkladatelé, znamená pro bilanci státního rozpočtu roku 2009 výpadek v intervalu od 16 do 17,5 miliardy Kč. Tu výhradu obsahuje i stanovisko vlády. Já jsem to přepočítával podle vzorců, které jsme používali v roce 2006 a 2005, a dostal jsem se až k tomu intervalu vyššímu. A zdůrazňuji fakt, že státní rozpočet schválený vládou a připravovaný k projednávání v Poslanecké sněmovně pro rok 2009, s takovýmto výpadkem nejen že nepočítá, ale i ve smyslu připraveného deficitu, nebo spočteného deficitu, se s ním nedokáže vyrovnat jinak, než že budeme muset projít procedurou vyškrtávání 19, resp. 17 miliard korun výdajů na výdajové straně, budeme-li chtít, aby celková bilance státního rozpočtu skončila ve smyslu toho výsledného salda stejně, stejným deficitem.
***