(10.10 hodin)
(pokračuje Bartoš)
Student je v současném systému ekonomicky závislý na situaci své rodiny. Důvodem, proč studuje málo studentů z nízkopříjmových rodin, je především neschopnost sociálně slabé rodiny oželet příjem studenta, který je po dobu studia ekonomicky neaktivní, tudíž nebere žádné peníze a ještě jej rodina musí živit z napjatého rodinného rozpočtu. Je spočítáno, že řádově se taková ztráta rodiny projevuje ve výši okolo 10 tis. měsíčně. Rodina přichází o alternativní příjem, ale navíc má zvýšené životní náklady na studium, jako jsou dojíždění, stravování, učební pomůcky, skripta, poplatky za telefon, internet, knihovna. Právě proto, že je student v současném systému ekonomicky závislý na své rodině, proto ho rodina odrazuje z finančních důvodů od dalšího studia, a proto na vysokých školách studuje z nízkopříjmových rodin velmi málo. Mimochodem budu citovat zase Bílou knihu Tonyho Blaira, kde jeden z vážných citátů, který je tam napsán a podtržen, dokonce vyboldován, je to, že cílem Bílé knihy je prosadit takový model, aby se studenti odpoutali od sociálních statusů svých rodin. Právě proto, že je student v současném systému ekonomicky závislý, rodina ho samozřejmě odrazuje od toho, aby studoval, a to je právě základní problém.
Systém financování z veřejných zdrojů jako takový stojí na vybírání daní. Daně platí chudí i bohatí. Bezplatné školství však čerpají spíše ti z vyšších příjmových skupin. Je možné se podívat na studii Sociologického ústavu Akademie věd a tam je možné tato čísla a tato tvrdá data získat, pokud by se kolegové ptali, že si dovoluji něco takového zde říct. Nastává tak situace, že ve státem veřejně financovaném školství zdarma studuje menší procento chudých, než by odpovídalo jejich daňovému zatížení. Tak dochází k čisté redistribuci ve prospěch těch vysoce příjmových. Paradoxní je, že lékem na jakýsi sociální původ je především pokračující proces vzdělávání těchto skupin studentů.
Podle mého názoru zavedení školného také povede k větší odpovědnosti a k racionalizaci chování, volby na straně studentů. To myslím připouštějí všechny strany politického spektra. Zavedení školného také znamená, že vysoké školy budou mít více peněz a příjmů od studentů a mohou přijmout studenty ke studiu ve větším počtu. Školné však také přináší, a to je potřeba říct, konkurenci mezi školami a na této konkurenci vydělají především ti nízkopříjmoví studenti. Tím, že vysoké školy budou mít díky odloženému školnému více prostředků - opakuji více prostředků - ve stipendijních fondech, rozvinou snadno své stipendijní programy, kterými budou vyhledávat chudé talentované studenty, kterým poskytnou stipendium a odpustí jim odložené školné, tak jak se to děje v zahraničí. Není to žádná novinka, jsou státy, kde to takto funguje.
A to ještě není všechno. Díky daňovým úlevám tento druh sociálních stipendií a finanční pomoci studentům budou totiž v budoucnu moci poskytovat také zaměstnavatelé a průmyslníci. Už nyní máme zpětnou vazbu, a pan premiér o tom mluvil ve svém projevu, máme také zájem zaměstnavatelů o podporu právě studentů talentovaných ze sociálně znevýhodněných rodin.
Dámy a pánové, já se dlouhodobě zabývám touto tematikou, musím říct, že mě to velmi baví, a sleduji různé výzkumy a studie na toto téma, tedy přístupu ke vzdělávání, protože v otevřené společnosti musí mít každý možnost studovat bez rozdílu, z jaké rodiny pochází. Informace o výsledcích srovnávací analýzy - to je nová studie, se kterou bych vás rád krátce seznámil. Je to studie, která se zabývá - vyjde v příštím týdnu, možná ve 14 dnech, ještě není veřejná, ale rád vám ji budu věnovat, pokud budete mít zájem - je to informace o výsledcích srovnávací analýzy financování studia na vysoké škole a vývoje nerovností v šancích na dosažení vysokoškolského vzdělávání v ČR a v Nizozemsku, čili jedná o jakousi komparativní studii těchto dvou států.
Studie ukazuje, že ČR a Německo představují země s nízkým podílem soukromých zdrojů, neboť jde o systémy bez školného. V Německu je školné pouze v Bavorsku a Bádensku-Württembersku. Takže Německo jako celek počítejme, že je spíše systém bez školného a s poměrně složitým systémem převážně nepřímé podpory studentů, zatímco v ostatních zemích, jako je Nizozemsko, Norsko, Británie či Španělsko, převažuje přímá finanční podpora nezprostředkovaná výchozí rodinou. Provedené analýzy ukázaly, že systémy finanční podpory zacílené přímo na studenty jsou efektivnější, a to zejména z hlediska vytváření příznivějších finančních podmínek pro studium jedinců pocházejících z rodin s nízkými příjmy. Tyto systémy jsou také celkově citlivější na sociální situaci studenta.
Výsledky analýzy dat z mezinárodního statistického šetření ukázaly, že zatímco v ČR došlo za posledních 20 let k růstu sociálních nerovností v šancích na dosažení vysokoškolského vzdělání, a to zejména v důsledku poklesu relativních šancí dětí s nízkým ekonomickým statusem, v Nizozemsku je tomu přesně naopak. To znamená, že relativní šance dětí pocházejících z rodin s nejnižším sociálním ekonomickým statusem vzrostly. Rozdíly v těchto trendech byly statisticky významné, čili nejedná se o statisticky zanedbatelná čísla, opravdu je v tom výrazný rozdíl.
Studie prokazuje, že systém financování studentů, ve kterém převažuje přímá finanční pomoc studentům, může vést k poklesu nerovností, a to i při existenci, nebo dokonce i když bude školné vzrůstat, zatímco systém bez školného, ve kterém převládá nepřímá sociální pomoc studentům, vede za jiných podobných okolností spíše k nerovnostem a ke snižování šancí určitých skupin studovat. Tento poznatek já osobně považuji za velmi důležitý argument v probíhající diskusi o možných efektech implementace navrhované reformy financování studia na vysoké škole.
A pokud máme vést tuto debatu, dámy a pánové, v této Sněmovně seriózně, je nutné se zmínit, že připravovaná reforma vysokého školství je charakteristická tím, že má komplexní cíl - toho má být dosaženo. Vytahovat z tohoto cíle pouze jednu záležitost, a to je odložené školné, by nebylo dobré a bylo by to vytrhávání jednoho kamene z mozaiky. Myslím, že takhle nemáme postupovat. Cílem je totiž změnit systém, změnit model řízení a financování, kritéria, nástroje, hodnocení a zavést systém finanční podpory studentů.
Zkušenosti z minulých let, tedy od roku 1990, kdy bylo v českých zemích učiněno několik pokusů o reformu vysokého školství, zejména jeho financování, ale též zkušenosti z jiných zemí ukazují, že implementace reforem vzdělávacích systémů naráží na značnou rezistenci, a to jak na straně zájmových skupin, jichž se reformy přímo či nepřímo dotýkají, tak v politické reprezentaci, jejíž určité segmenty se nezřídka stavějí do role obhájců zájmů těch, které reformy blokují nebo se jich jen obávají.
Dosavadní bílé knihy, a chci říct, že bílých knih bylo více, a návrhy reforem školství, které byly předloženy, všechny pokusy změnit financování studia na vysokých školách skončily v pomyslném šuplíku a ztroskotaly především na nízké podpoře zájmových skupin, na nízké podpoře politických aktérů a zatím také na nulové podpoře akademické obce. Jak ukazují zkušenosti z jiných zemí, i poměrně silná vláda potřebuje pro prosazení reformy vzdělávacího systému širokou politickou podporu a stejně silnou oporu veřejnosti. Žádná z těchto podmínek však nemůže být naplněna, chybí-li dostatek důkazů o tom, že reforma je nezbytná, v zásadě uskutečnitelná a že její prosazení přinese prospěch všem, i když v delší časové perspektivě.
Chci říci, dámy a pánové, že žádná z dosavadních vlád - pravicových i levicových -neměla sílu a podporu v předchozím období navrhované změny uskutečnit, a to z toho důvodu, že neměla také podporu lidí, kterých se to týká. Já věřím, že nastává změna, že už nyní víme, že se významní představitelé průmyslu, podnikatelé a zaměstnavatelé s reformními návrhy ztotožňují. Svědčí o tom to, o čem mluvil pna premiér, tedy výsledky kulatého stoku, který před několika dny proběhl a který uspořádali lidé, kteří tuto reformu pro tuto vládu připravují. Výsledkem setkání autorů Bílé knihy nad reformou terciárního vzdělávání s průmyslníky, podnikateli, zaměstnavateli, ale také samozřejmě s rektory vysokých škol bylo společné komuniké jako desatero pro podporu reformy terciárního vzdělávání jako celku.
***