(17.30 hodin)
(pokračuje Šťastný)
Žádá dvacetiprocentní spoluúčast pacienta v ordinacích, poplatek za pobyt v nemocnicích 55 korun za den, žádá, aby si pacienti platili 30 % z převozu sanitkou, 50 korun za využití pohotovosti a 5 korun za recept.
To jsou všechno věci, které najdete v monitoru tisku, to nejsou žádné složité věci nebo zákulisní informace. Stačí, aby si každý z mých kolegů vzal internet, Anopress, Tamtam, jakýkoli monitor tisku, a dal si příslušná hesla a příslušná období.
Pan kolega Rath tehdy tyto návrhy obhajoval velmi srozumitelně. "To není koncepce, ale seznam opatření, k nimž je třeba přistoupit. A všichni nám určitě budou říkat, jak jsme zlí," uvedl tehdy.
Dámy a pánové, dnešní předkladatel návrhu na zrušení nebo omezení regulačních poplatků také podle mě správně podporoval i návrhy ministrů Marie Součkové a Josefa Kubinyiho, kteří proti většinovému názoru sociální demokracie zavedení poplatků ve zdravotnictví sami zvažovali. V té souvislosti v médiích prohlásil: "Do budoucna se poplatkům nevyhneme. Česká republika má nejnižší spoluúčast pacientů na zdravotní péči na světě vůbec." Své přesvědčení potvrdil i 13. října 2005 v rozhovoru s Josefem Kopeckým pro Mladou frontu Dnes: "Jistě všichni zdravotničtí experti včetně mě se shodují, že regulační význam poplatků je veliký. Bez nich ten systém dlouhodobě nemůže fungovat vyrovnaně," řekl tehdy David Rath s tím, že však záleží na programu ČSSD, který bude samozřejmě respektovat.
Dámy a pánové, co říci více? Snad jen že předložený návrh je typickým příkladem aplikace negativní energie v politice. Tady není říkáno, co dělat, aby české zdravotnictví fungovalo, tady se pouze hledají cesty, jak něco, co prokazatelně funguje, zničit. Tady se neříká, jak problémy řešit. Tady se říká, nebo spíše předstírá, jak tuto situaci zkomplikovat.
Vy nepřicházíte, předkladatelé zákona, s řešením, jak fungující systém zlepšit. Vy prosazujete návrh k nefunkčnímu modelu zdravotnictví, které nám vaše vlády zanechaly. Zato však přicházíte s lacinými populistickými gesty, přicházíte se symboly, které mají zapůsobit populistickým způsobem na voliče před krajskými volbami. Víte, politik může občanům leccos slibovat, dokonce se může i předvádět. Můžete nás kritizovat, můžete s námi nesouhlasit. To můžete. Dokonce někteří z vás nás můžete i urážet. Možná i to vám někteří lidé prominou a zasmějí se tomu. Co však nesmíte, je lidem lhát. Musíte věřit nejen svým myšlenkám a vizím, ale co především - musíte si za nimi dlouhodobě stát. Nesmíte dělat veletoče podle pozice, kterou v dané chvíli zastáváte.
Podle všech posledních průzkumů jsou politici ti, kteří lidem nejméně věří, a naopak lidé nevěří politikům. Nevím. Možná je to proto, že jsou mezi námi tací, kteří jsou schopni otočit v názorech o 180 stupňů jen proto, že si převlékli dres a že se jim to zrovna hodí. Velmi mě mrzí, že pan předkladatel zákona David Rath mě neslyší, ale já jsem přesvědčen o tom, že jeho konání je toho exemplárním příkladem.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v lavicích ODS.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní vystoupí poslední písemně přihlášená paní poslankyně Molendová a z místa registruji přihlášku pana poslance Petrů. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Dagmar Molendová: Pane předsedo, dámy a pánové, mně opravdu dneska nedá, abych nereagovala na úvodní vystoupení kolegy Ratha. Ujišťuji vás, že ve fakultní nemocnici jsem každý týden a nikde nevidím nemocné, kteří by bloudili a hledali automat, a zároveň vás ujišťuji, že jejich návštěva opravdu začíná dotazem na jejich zdravotní stav a jejich potíže.
Dále bych se chtěla ohradit vůči jeho řeči, z které mi vyplývá, že léčba onkologicky nemocných, resp. prostředky na jejich léčbu jsou podle něj plýtvání. Jako onkolog s 25letou praxí se proti tomu ohrazuji. Já musím říci ano, používáme drahé léky, ano, používáme nejmodernější léky, ale vždycky léky, které jsou plně indikované, a léčba je přísně stanovena doporučeními, tzv. guideliny, a výsledky, ty jsou opravdu viditelné. Není tomu tak, že se těmi léky mrhá. A pokud se chcete přesvědčit o tom, že výsledky tady opravdu jsou, není nic jednoduššího než si nalistovat stránky onkologické společnosti. A věřte mi, že před 25 lety u některých onemocnění, když nebyly tyto takzvaně drahé a neúčinné léky, byly prognózy nemocných, kteří by mohli pracovat, na několik měsíců. Dneska jsou tyto prognózy na pět let a více, protože přežívání se opravdu v onkologii hodnotí po pěti letech a účinnost léčby taktéž. Myslím si, že onkologicky nemocní mají plné právo na prostředky z veřejného zdravotního pojištění a že je nemůže omezovat to, že mají maligní diagnózu.
Děkuji. (Potlesk vpravo.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásil pan ministr Julínek, poté pan poslanec Petrů. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek Omlouvám se panu poslanci, já jen technickou poznámku. Jenom upozorňuji poslance za sociální demokracii, aby si přečetli návrh řešení českého zdravotnictví, které vyšlo v Tempus Medicorum, protože nikde jinde jsem jej neviděl. Je to chvályhodné, že alespoň dvě stránky za osm let vládnutí se vyplodily.
Ale chci vás upozornit na něco jiného. Tam je stať, kde se vlastně v ambulanci nenápadně zavádí pokladenský systém a je tam určená dvacetiprocentní i větší spoluúčast. Dobře si to přečtěte, abyste věděli, co váš - nejde mi to - odborník na zdravotnictví, ale budiž, váš, tak co tam napsal, abyste věděli, že máte ve svém volebním programu daleko větší spoluúčast, než plánuje ODS.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane ministře. Nyní vystoupí pan poslanec Petrů. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Petrů: Vážený pane předsedo, kolegové, kolegyně, já budu velmi konkrétní. 13. září letošního roku jsem jel z Prahy a zastihl mě telefonát mé ženy, abych vyzvedl dceru ve Strážnici, že jí je špatně. Vzal jsem ji tedy ve Strážnici a zavezl ji do nemocnice v Břeclavi na pohotovost. Tady jsme byli hotovi velmi rychle, zhruba za deset minut, protože tam nikdo nebyl, nicméně zaplatili jsme 90 korun. Pan doktor mi sdělil, že musíme jít na chirurgickou ambulanci, aby se provedl odběr krve a moči. Přišli jsme tam a první, co bylo - bylo tam asi 12 nebo 13 lidí - samozřejmě to, že sestřička se zeptala, jestli máme zaplacený poplatek. Já říkám: Už jsme platili a pan doktor říkal, že už nebudeme dále platit. Ne, musíte si zaplatit. Zaplatili jsme dalších 90 korun. Provedli odběr krve, provedli odběr moči. Mezitím přijela lékařská služba rychlé pomoci, přivezla tam zváleného, alkoholem zmoženého člověka, kterého vzali do ordinace a všech těch 12 lidí tam čekalo. Byl tam i muž, který měl zlomený prst, byla tam maminka s dvěma dětmi atd. Čekali jsme zhruba dvacet minut. Tohoto muže odvezl zřízenec potom na nějakou lůžkovou část a za deset minut se vraceli zpátky. Onen muž už byl na nohách, byl sprostý, vulgární, urážel tam i ty pacienty apod. Nakonec museli tři lidé včetně těch z lékařské pomoci vyvést tohoto muže ven s pohrůžkou, že bude předán policii.
Mluvím o tom proto, že bylo hovořeno o tom, že pakliže budeme platit poplatky, budeme mít jakýsi komfort. Ten komfort vypadá tak, že i ředitelka této nemocnice před dvěma měsíci vypsala veřejnou sbírku na lůžka. Na lůžka, protože nemá finanční prostředky na lůžka, a uvedla také v tisku to, že nemá finanční prostředky proto, že tyto poplatky nestačí, že stačí pouze na zvýšené náklady na provoz této nemocnice.
Takže ptám se, jak tedy tyto poplatky pomohly nebo zlepšily luxus pacientů v nemocnicích. Já říkám, že nijak.
***