(15.50 hodin)
(pokračuje Rath)
Po mém soudu měla znít: "Občanům České republiky jsme to už osladili a teď to osladíme i Evropské unii." Myslím si, že by to byl asi výstižnější popis působení současné vlády.
A teď k těm hlavním argumentům, proč ty poplatky považujeme za zbytečné, nic nepřinášející a svým způsobem jen snižující životní úroveň statisíců lidí, kteří potřebují zdravotní péči v České republice. Co nejvíc zaznívá ze strany vlády na obranu těch poplatků. První co je - klesl počet návštěv u lékařů. Někdo to může považovat a vláda to prezentuje jako jednoznačně pozitivní efekt. Víte, statistika, to jsou holá čísla a nic nehovoří o konkrétních osudech konkrétních lidí. Myslím zase, kdo z nás chodí mezi lidi a vede s nimi debaty, a já jsem skoro každý den ve styku s desítkami, stovkami lidí v rámci předvolební kampaně, a tito lidé mě čím dál více utvrzují v tom, že ty naše poznatky a postřehy jsou správné a pravdivé. To znamená řada těchto lidí říká, že omezili návštěvy u lékařů, přestože jsou vážně nemocní. Například pacienti s vysokým tlakem. Řada lidí starších především si mně stěžuje, že přestali chodit ke svému lékaři na kontroly vysokého krevního tlaku, mnozí z nich dokonce sami - podtrhuji sami - zredukovali léky, které třeba na ten vysoký tlak, případně na onemocnění srdce užívají.
To, že nejde jenom o vyprávění jedna paní povídala, paní Nováková nebo paní Dymáková, ale že jde o reálný problém, tak o tom svědčí jasná statistika spotřeby léků. Za první pololetí tohoto roku klesla spotřeba léků na kardiovaskulární systém, kam patří právě léky na vysoký krevní tlak, právě léky na ischemickou chorobu srdeční, právě léky na srdeční selhání, tedy jistě i z laického pohledu léky, které se neberou zbůhdarma, jen tak, jak občas se snaží vsugerovat ministr Julínek a jeho náměstci, že jde o nějaké paraleny nebo něco takového, tak tyto léky se neberou prosím zbůhdarma. Tyto léky berou vážně, těžce nemocní lidé na smrtelná onemocnění. Takže prostě podle jasné statistiky poklesla spotřeba těchto léků o více než čtyři procenta. Což v tom objemu, protože kardiovaskulární choroby patří mezi nejfrekventovanější onemocnění, je to nejčastější příčina úmrtí českých občanů, tak tady si zaděláváme vskutku na veliký problém. Možná jsme nějaké drobné ušetřili, ale obávám se, že se na nás hrne daleko větší problém. Když opominu ten etický rozměr této věci, že tedy někteří lidé nechodí k lékaři se svojí vážnou chorobou a neberou léky na svoji vážnou chorobu, protože oni říkají, že na to nemají, a já nemám jediný důvod jim nevěřit, tak si s tím zaděláváme i na ekonomický problém, protože samozřejmě je mnohem výhodnější a lacinější léčit vysoký krevní tlak za několik set korun měsíčně než pak se deset let starat o člověka, který je hemiplegický, to znamená ochrnutý, a je plně odkázán na péči svého okolí, potažmo hlavně na péči státu. A ta péče už pak nestojí několik stokorun měsíčně, ale stojí statisíce měsíčně. Takové šetření je skutečně málo prozíravé. Ale to je jeden případ z mnoha.
Víte, pan ministr Julínek i pan premiér strašně rád prezentuje, že vlastně díky těm poplatkům se dostanou pacienti k té drahé léčbě. No, že to říká pan premiér, dobře, je laik. Jak se říká, nevědomost hříchu nečiní. Chápu, že předseda vlády nemůže rozumět všem problémům do hloubky, nicméně neměl by to říkat resortní ministr, který je navíc lékař a má ty informace k dispozici.
Dámy a pánové, na těch poplatcích se vybere několik miliard ročně. Můžeme se přít, jestli to ve finále bude šest nebo osm nebo deset, to konečně na konci roku uvidíme. V pololetí to bylo něco kolem čtyř miliard. Dámy a pánové, pan ministr i pan premiér asi vycházejí ze špatných informací ministra Julínka. Říkají, tyto peníze mohou sloužit na tu péči o ty těžce nemocné. Tak za prvé. Na tu péči o těžce nemocné mají pojišťovny, protože na svých účtech mají zhruba 35 miliard korun. Tolik neměly pojišťovny nikdy. Je to obrovská částka, ze které zaplatíte veškerou onkologickou léčbu několikrát ročně. Čili kdyby se několikrát zmnohonásobila, tak stále ty pojišťovny by měly dost peněz v hotovosti. To je prostě realita. Takže je to asi tak totéž, jako kdybych měl na kontě milion, vybral od někoho pět korun a veřejnosti tvrdil, že si zmrzlinu mohu právě dopřát díky tomu, že jsem od někoho vyžebral pětikorunu. O milionu na svém bankovním kontu taktně pomlčím. V této pozici je argumentace ministra Julínka i premiéra Topolánka.
Ale podívejme se na to ještě z jiné stránky. Víte, já jsem byl teď v Paříži, kde byla na Sorbonně zajímavá konference o evropském zdravotnictví a o ekonomice evropského zdravotnictví.
***