(17.40 hodin)
Poslankyně Ivana Levá: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, tisk č. 533, kterým se mění zákon č. 582/1991 Sb., přináší některé změny, a to velmi významné. Jak už bylo řečeno, první změna se týká převedení lékařské posudkové služby z úřadů práce a druhá zásadní změna - zavedení námitkového řízení ve věcech důchodového pojištění. Obě změny považuji za potřebné, a proto doporučuji, aby zákon prošel do druhého čtení.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní zpravodajce. Prosím, abyste zaujala své místo u stolku k tomu určenému, a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy nemám žádnou písemnou přihlášku, ale z místa se hlásí o slovo pan kolega Opálka. Má tedy slovo jako první.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní místopředsedkyně. Kolegyně, kolegové, je to jeden z návrhů zákonů vlády, jehož platnost částečně má být od 1. 7. 2009 a zbytek od 1. 1. 2010, takže nevím, čím si zasloužil tu čest dostat se do programu této v uvozovkách mimořádné schůze. Ale k meritu věci.
Nemyslím si, že systémově zrovna bylo špatné rozdělení v lékařské posudkové službě, neboť náklady šly prostě tím směrem, kde byl výkon. Čili to, co spravovala Česká správa sociálního zabezpečení, tak vlastně zajišťovala režijně svoji posudkovou službou, a to, co bylo v kompetenci úřadu práce, státní sociální podpory, ale také pro obce, zajišťovaly úřady práce. Možná by nedošlo ke kolapsu, kdyby zákon o sociálních službách měl delší náběhovou křivku, kdybychom dokázali napříč politickým spektrem při schvalování zákona odhadnout, kolik máme v ústavech klientů, kteří nejsou poživateli dávek, tehdy samozřejmě to šlo z dotací na tyto ústavy, a dneska žádali ve velkém počtu tyto dávky a navíc jsou odvolání atd.
Čili problém samozřejmě vnímám a myslím si, že není o ničem, jestli se to spojí, ale předpokládám, že je to mezikrok k veřejné posudkové službě či posudkovému úřadu, který by pravděpodobně fungoval jako samostatné zařízení a vykonával činnost pro obce, pro úřady práce, pro Českou správu sociálního zabezpečení. Možná by to tak bylo i průzračně čisté, co se týká nákladů, potřeby atd. Možná. Ale kde je ta jistota, že zůstane veřejnou posudkovou službou, že ta vidina Velké Británie nepovede k privatizaci tohoto úřadu, že to nebude stejný folklor, tak jak je dneska kolem zdravotních pojišťoven a převodu na akciové společnosti? Čili to je jediné, co mi dělá problémy.
A proč o tom tak hovořím? Ono totiž v článku jedna odstavec římská jedna je věta: "Vedoucího organizační jednotky České správy sociálního zabezpečení pro posuzování zdravotního stavu jmenuje a odvolává ministr práce a sociálních věcí." Dámy a pánové, my jsme tady nedávno diskutovali, jestli statut České správy sociálního zabezpečení bude v kompetenci ředitele správy, či ministra. Schválili jsme tedy centralizaci, statut určuje ministr. Dneska už jdeme tak daleko, že vnitřní organizační jednotku jedné ze státní správy nebude jmenovat ten ředitel, který odpovídá za chod správy, ale přímo ministr. Takže si kladu otázku: Je to nedůvěra vůči vedení České správy sociálního zabezpečení, anebo opravdu už ten krok k postupnému vyčlenění posudkové služby mimo Českou správu sociálního zabezpečení? Musím říci, že to je zřejmě jediný paragraf v tomto návrhu zákona, který mi dělá docela velký problém. Týká se to dneska 210 pracovníků - 155 lékařů, 55 dalších pracovníků. Není to nic velkého, jde o určitou administrativu. Možná že to do budoucna poslouží. Problém je, že v celém systému je přes tisíc smluvních lékařů. Systém samozřejmě má problémy s odměňováním lékařů atd. a to určitě tento zákon nevyřeší.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Opálkovi. O slovo se nyní hlásí pan kolega Zdeněk Škromach. Doufám, že jsem nikoho nepřehlédla, kdo by se hlásil ještě před ním, ale asi ne, takže máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, já bych se chtěl krátce vyjádřit k návrhu tohoto zákona v tom smyslu, že jsem přesvědčen, že toto není opět koncepční řešení a že na jedné straně samozřejmě tady byl určitý dost ostrý náběh zákona o sociálních službách, který znamenal i zvýšené nároky na úřady práce, které vlastně tuto kompetenci dostaly. Dneska rozumím tomu, že samozřejmě jsou tady tlaky některých úřadů práce se této činnosti zbavit. Pravda ale také je, že koncepčně a kompetenčně tato činnost nenáleží České správě. To je prostě realita a myslím si, že by bylo dobré právě i v rámci druhého čtení o této věci hovořit, protože vlastně jsou to služby, které obsahem práce - to znamená víceméně Česká správa se zabývá důchody, nikoliv zdravotně postiženými, a navíc je to řešení, které nepřinese ani jednoho posudkového lékaře navíc. Ani jednoho posudkového lékaře navíc! a bude znamenat opět přechod pravomocí, což může způsobit další rok dva, než si to zase, jak se říká lidově, sedne.
Proto jsem přesvědčen, že se by se měla v tuto chvíli vést debata. Je otázka, jestli prodlužovat lhůtu na projednání - nenavrhuji to v tuto chvíli, ale bude otázkou zvážení po diskusi ve výboru, jak v tom dál pokračovat. Myslím si, že zajímavá myšlenka je vytvořit samostatný úřad, který by tyto služby poskytoval pro příslušné instituce. A dobré by bylo asi skutečně tuto věc řešit s klidnou hlavou, i s vědomím toho, a možná že by bylo dobré, kdyby pan ministr potom připravil aktuální informace o počtu případů, jak se to vyvíjí, protože podle posledních informací, které jsem měl možnost získat na úřadech práce, tak takovéto hektické zatížení a útoky lidí na tyto posudkáře, zdaleka to takto není. Počet nevyřízených případů se výrazně snížil a v některých případech je to fakticky už fungující. Je pravda, že to je individuální okres od okresu, ale v zásadě asi toto není úplně to ideální.
Pokud jde o některé další věci, o těch je samozřejmě možné hovořit v rámci kompetencí, a myslím si, že není zcela ideální právě řešit otázku kompetencí v této novelizaci zákona. Mělo by to být zřejmě řešeno v jiném zákoně, který by vlastně se zabýval vůbec kompetencemi ústředních orgánů jako takových.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Škromachovi. Zeptám se, kdo se hlásí dále do rozpravy v prvém čtení. Nehlásí se nikdo, proto obecnou rozpravu končím.
Zeptám se na případná závěrečná slova, nejprve pan ministr - nechce vystoupit se závěrečným slovem. Paní zpravodajka také ne.
Nezazněl návrh ani na vrácení, ani na zamítnutí této normy, budeme se tedy zabývat návrhem na přikázání. Organizační výbor navrhuje přikázat předložený návrh k projednání výboru pro sociální politiku. Chce někdo vznést jiný návrh na přikázání? Nechce. Budeme se tedy zabývat pouze tímto jedním jediným návrhem.
Musím chvíli počkat, než se na mé volání pomocí gongu dostaví naši kolegové do sněmovny. Až teprve poté požádám, aby byl zjištěn počet přítomných.
***