(15.00 hodin)
(pokračuje Nečas)
Řešení obsažené v návrhu výboru by přineslo plátcům důchodů velké technické a administrativní problémy, a proto rovněž preferuji řešení navržené paní poslankyní, které zaručuje, že pojištěnec vždy obdrží tento posudek se stanovenými náležitostmi, a to přímo od okresní správy sociálního zabezpečení, tedy orgánu, který invaliditu posuzuje, a nikoli od plátců důchodů, jak navrhuje výbor.
Pan poslanec a předseda výboru pro sociální politiku Škromach přednesl řadu pozměňovacích návrhů. Návrhy pana předsedy Škromacha lze rozdělit na návrhy, které ruší, nebo alespoň významně oslabují opatření obsažená ve vládním návrhu zákona, a na návrhy, které podstatně zvýhodňují postavení některých skupin pojištěnců proti současnému stavu.
Co se týká změn, které ruší či modifikují změny obsažené ve vládním návrhu zákona, to je především vypuštění postupného zvyšování důchodového věku, jde v zásadě o zachování současného stavu s výjimkou změny v oblasti invalidních důchodů, která je ovšem z dlouhodobého pohledu a finanční udržitelnosti důchodového systému nepříliš významná. Akceptace těchto pozměňovacích návrhů by znamenala růst výdajů důchodového systému do roku 2050 na téměř 12 %hrubého domácího produktu, to znamená o polovinu více, než je tomu v současné době ve vazbě k HDP, s tím, že by již okolo roku 2017 a pravděpodobně ještě dříve došlo k převýšení výdajů nad příjmy z pojistného na důchodové pojištění a systém by se dostal do permanentních deficitů, které by v roce 2050 dosáhly úrovně zhruba 4 % hrubého domácího produktu ročně, s tím, že v roce 2050 by v tomto případě byl kumulovaný deficit jenom z důchodového systému ve výši 50 % hrubého domácího produktu. Kompenzační opatření na příjmové straně, to je zrušení maximálního vyměřovacího základu pro pojistné a zvýšení minimálního vyměřovacího základu u osob samostatně výdělečně činných, by měla z tohoto pohledu pouze zanedbatelný efekt, kdy lze odhadovat, že příjmy z pojistného by se zvýšily o méně než 0,2 % hrubého domácího produktu, tedy naprosto zanedbatelně.
Ke zrušení tohoto maximálního vyměřovacího základu, to je vypuštění § 15a ze zákona o pojistném na sociálním zabezpečení, ještě malá poznámka. Nestačí vypustit jen jedno ustanovení. Je třeba pamatovat i na řadu dalších ustanovení, kam je institut maximálního vyměřovacího základu promítnut z legislativního hlediska. Z legislativního hlediska jde tedy o nedůslednou a nepřesnou úpravu, koneckonců tak jak je zvykem u většiny legislativních návrhů napsaných panem doktorem Samkem z centrály ČMKOS. U zvýšení minimálního vyměřovacího základu se navíc jedná o zpětnou účinnost, neboť se tento základ zvyšuje již od roku 2008. Zpětná účinnost je samozřejmě ústavně nepřípustná.
Zvýhodňující opatření navržená panem předsedou Škromachem se týkají některých skupin pojištěnců. Nárok na starobní důchod v 55 letech se navrhuje zavést pro některé horníky. Jde v podstatě o návrat k dřívějším pracovním kategoriím, které byly v roce 1992 zrušeny. To chci velmi zdůraznit - že tento návrh neruší důchodové kategorie, ty v této zemi neexistují již 15 let a byly zrušeny na návrh tehdejšího ministra práce a sociálních věcí Petra Millera od 1. ledna 1993 a žádná česká vláda v jakémkoli politickém složení včetně dvou vlád sociální demokracie nikdy ani na okamžik neuvažovala o znovuzavedení důchodových kategorií. Na toto téma neexistuje ani jeden legislativní návrh, který by například někde na Ministerstvu práce a sociálních věcí ležel v šuplíku a byl využitelný.
V obecném systému, kterým současné důchodové pojištění v České republice je, není místo pro odchylky a zvýhodnění pro některé zvláštní skupiny pojištěnců.
Návrh je nepřijatelný také z řady právních i věcných důvodů. Odkazy na právní předpisy účinné do 31. prosince 1992 které se tak po 17 letech oživí, je zcela nesprávný. Postupovat podle právních předpisů zrušených v roce 1992 nadále od roku 2010 do budoucna prostě nelze. Navíc tyto předpisy již nejsou aplikovatelné, neboť byly přijaty ještě v 80. letech 20. století za jiné politicko-ekonomické situace. Tzv. resortní seznamy zaměstnání zařazených do první a druhé pracovní kategorie a další předpisy upravující tyto kategorie byly nerozlučně spojeny se socialistickou direktivní ekonomikou a není tajemstvím, že již od roku 1990 s postupující privatizací vznikaly problémy s jejich aplikací. Tyto předpisy byly totiž spjaty s podřízeností zaměstnavatelů, tedy socialistických organizací, příslušnému ústřednímu orgánu, neboť v každém resortu platil jiný resortní seznam. Dále se jednotlivé resortní seznamy odvolávaly na centrální mzdové předpisy, neboť každé zaměstnání bylo přesně popsáno a zaškatulkováno v těchto předpisech. Dnes žádné centrální mzdové předpisy upravující mzdy u jednotlivých zaměstnavatelů nejsou, a proto ani resortní seznamy by dnes již vůbec nemohly být aplikovány. Dnes si totiž mzdový předpis sestavuje každý zaměstnavatel sám, aniž by byl vázán nějakým mzdovým výnosem nějakého ministerstva.
Dovolil jsem si tyto samozřejmosti připomenout jen jako názornou ukázku toho, že ke starým zrušeným předpisům se prostě nelze vracet, a zvláště se nelze vracet k nim po 15 letech. Navíc zavedení nižšího důchodového věku pro některé horníky představuje onen pověstný kamínek, který spustí celou lavinu, lavinu obdobných požadavků ze strany dalších profesí, dříve rovněž zařazených do první pracovní kategorie s nárokem na důchod v 55 letech. Těžko se pak bude zdůvodňovat, že někomu ano a jinému ne.
Pokud jde o horníky, je třeba si uvědomit, že se nejedná o celoživotní zaměstnání a nikdy se již o ně nebude jednat, zvláště ve 21. století. Hornické povolání může být vykonáváno jen do naplnění nejvyšší přípustné expozice jako hygienické normy, která brání nepříznivým dopadům na zdraví a pracovní schopnost horníků. V důsledku této nejvyšší přípustné expozice by po skončení práce v hornictví neměl být již zdravotní stav horníků nepříznivý. Také všechna data, která jsou shromážděna na okresních správách sociálního zabezpečení, ukazují, že z hlediska invalidit, nemocí z povolání a celkové nemocnosti nevybočují horníci z koridoru ostatních manuálně pracujících profesí v České republice. Je-li problém v nastavení této expozice, je třeba otevřít debatu a upravit tuto expozici v případě, že bychom došli k názoru, že tyto expoziční doby dostatečně nechrání horníky. Naším cílem musí být, aby horník byl chráněn z hlediska jeho zdraví, aby to byla prvořadá priorita, aby opouštěl důl ještě v relativně mladém věku nebo mladším středním věku, tak aby byl zdravý a aby byl schopen se rekvalifikovat pro jiná povolání na povrchu.
Další možnost řešení situace starších horníků spočívá ve větším využívání penzijního připojištění, zejména výsluhové penze, a ve vyšším zapojení hornických zaměstnavatelů, kteří jsou, jak známo, vysoce ziskoví - a tady chci podotknout, že zisky jsou v řádech miliard korun ročně. Návrhy na zavedení preferencí jednotlivých skupin pojištěnců, ať se týkají důchodového věku nebo i výše důchodu, tedy z uvedených důvodů zásadně odmítám.
Ještě bych poznamenal, že celkové náklady na všechny pozměňovací návrhy pana poslance Škromacha by ve rovnání s vládní předlohou znamenaly zvýšení výdajů systému základního důchodového pojištění v dlouhodobém horizontu, to je do roku 2050, o 1 až 1,5 % hrubého domácího produktu. Abychom si to promítli na konkrétních číslech z letošního roku, znamená to každoroční zvyšování výdajů o 35 až 55 miliard ročně. Akceptací těchto pozměňovacích návrhů tak problémy nevyřešíme, naopak, problémy a deficitnost důchodového systému jenom prohloubíme. Stanovisko tedy k návrhům pana předsedy Škromacha je negativní.
Další pozměňovací návrh uplatněný v rámci druhého čtení je návrh paní poslankyně Čurdové. Jedná se o pozměňovací návrh na vypuštění jednoho bodu z novely zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, kde se posiluje řídicí úloha Ministerstva práce a sociálních věcí ve vztahu k České správě sociálního zabezpečení, pokud jde o vydávání jejího statutu.
***