(18.30 hodin)
(pokračuje Kováčik)
Dokonce si někteří říkáte, jestli tam neexistuje nějaká superduhová koalice. Ne, neexistuje. My samozřejmě, než ta věc opustí zemědělský výbor, tak se o ní tvrdě diskutuje, tvrdě se vznášejí argumenty, ale chováme se, a koneckonců zatím to tak bylo, vždycky tak, aby ono věcné řešení, které má z diskuse vyjít, bylo prospěšné. Je to možná tím, že v zemědělském výboru jsme, a pan kolega Hanuš mi to potvrdí, další z místopředsedů, začasté lidé, kteří prošli provozem, kteří prošli tvrdou praxí a kteří jsou školeni třeba i životem, že i s lidmi v praxi je třeba se dohodnout, je třeba tvrdě vyjednávat, je třeba tu něco nabídnout, tu naopak něco tvrdě požadovat, tak aby konec byl ve prospěch podniku.
Pokud se budeme jako poslanci a poslankyně v této Poslanecké sněmovně řídit například tím principem, o kterém jsem tady mluvil, kterému my sloužíme, to, co opustí Poslaneckou sněmovnu, tedy zákony, které vyprodukujeme, řešení, která zde přijmeme, mají především věci a lidem sloužit, tak nás nemůže potkávat situace, kdy by si někdo chtěl zvyšovat počet členů ve výboru, protože tam ve stávajícím složení těžko něco prosazuje.
Já zde jako místopředseda zemědělského výboru musím prohlásit, že v zemědělském výboru, a tam se té práce zúčastním docela bych řekl velmi pravidelně, není zapotřebí měnit počet členů, protože i většina vládních návrhů, které zemědělským výborem jsou projednávány, také prochází. Pravda, chce to práci, pravda, chce to jednání, pravda, chce to také zvednout se a objet podniky v provozu nebo příslušné instituce, pravda, chce to někdy třeba i donekonečna, nebo téměř donekonečna pořádat semináře, přesvědčovat a pracovat. Je to těžká práce, ale ta práce nese výsledky bez toho, aniž bychom se snažili jeden druhého nějakým způsobem přetlačovat. (V sále je neklid.)
Kolegyně a kolegové, o mně je v této Sněmovně známo, že občas, když už ta atmosféra tady zhoustne příliš anebo to jde příliš do osobních poloh, tak tady vyzývám k práci. Když tady byl Robert Kopecký, tak už předem věděl a smál se mi docela do očí. Ale věřte, i toto je práce. A já bych teď chtěl, aby svůj díl práce odvedla i vládní koalice.
Chtěl bych poprosit, aby neumožňovali nadále tento vývoj situace. Je to docela bezvýchodné. Chtěl bych poprosit o vstřícný krok, aby bod 108, o který teď jde, nebyl nadále předřazován těm ostatním věcným bodům, abychom se k němu třeba v klidu dostávali někdy ke konci jednacího dne. Ale chceme-li tady v této Sněmovně také přijmout nějaké zákony, tak nezbývá, než se jim věnovat. O tom, že je to věc kontroverzní, o tom, že opozice legitimně a legálně použije nástroj obstrukce, jinou možnost ostatně ani nemáme, také nemůže být pochyb. Zachovejme se - nebo pardon, paní a pánové z koalice, zachovejte se také někdy trochu velkoryseji, připusťte si, a my vám to rádi také připustíme, že přece nejde o prohru. Jde o prosazení rozumného přístupu. A zbývá nám jeden a půl týdne minimálně, ve kterém bychom docela mohli i pracovat na zákonech.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Pavlu Kováčikovi. Nyní je řádně přihlášen do rozpravy pan kolega Škromach, poté pan poslanec Jičínský a poté pan poslanec Koníček. Prosím pana poslance Škromacha, aby se ujal slova. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Škromach: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, díky pozornosti pana ministra Nečase doufám, že vydržím déle než předchozí vystoupení.
Já myslím, že řešení situace, která momentálně vzniká a která se týká samozřejmě znovuuspořádání Poslanecké sněmovny, mimořádně v této chvíli na základě řekněme trucpodniku vlády, tak má řešení.
Hodinu a půl jsme dneska řešili, jestli bod vůbec projednávat. Vládní koalice toto blokovala vlastně procedurálními návrhy. V této chvíli projednáváme velmi závažný bod a chápu, že mnozí poslanci a poslankyně se chtějí k této věci vyjádřit, protože cítí, že tady už je to někde na hraně demokracie. Myslím, že docela správně tady vystihl pan poslanec Tlustý to, že určitě vládní koalice nevydělá na tom, když tuhle změnu prosadí, když odvolá některé předsedy, nebo třeba i všechny v rámci opozice.
A mě tedy mrzí, že jsem tady nebyl jmenován, protože by to mohlo vypadat, jako kdyby mě měla vládní koalice ráda, to bych byl nerad. Ale na druhé straně musím říci, že to, co mě bytostně urazilo, bylo srovnávání tady situace s dobami sládkovskými a republikánskými. Myslím si, že mnozí, možná že ne mnozí, ale někteří z poslankyň a poslanců, tu dobu pamatují. Já ji pamatuji taky. A docela bych dal na zváženou, abyste volili slova a i to, co se děje.
Sociální demokracie vždycky hájila demokracii a byla ochotna v zájmu demokracie se zříci třeba i vládních ambicí. Přece, a už jste možná zapomněli, že vláda po volbách v 96. roce mohla vládnout jenom díky toleranci sociální demokracie za situace, kdy v této Poslanecké sněmovně měla většinu sociální demokracie plus KSČM plus republikáni. Kdybychom uvažovali stejně jako možná někteří představitelé této vlády, tak jsme si mohli říci účel světí prostředky a klidně dáme prostor i takovým stranám, jako byli republikáni, extremistickým stranám. Čemu by to pomohlo?
Dneska tady označovat v souvislosti s projednáváním tohoto zákona legitimní a myslím si, že velmi kultivovaný postup opozice v rámci obstrukce, kterou provádí, a je to tak, je to legitimní nástroj opozice, a srovnávat s dobami republikánskými, musím říci opět, že je to urážlivé a neobjektivní. Přehrajte si vystoupení z té doby, ať už to byla otázka Sněmovny, ať už to byly například volby prezidenta, to je obzvláště velmi zajímavé, a srovnejme - já myslím, že dokonce bychom mohli srovnávat nulovou toleranci v dobách vlád sociální demokracie a ODS. Já myslím, že naše dnešní vystupování jako opozice je jenom čajíčkem proti tomu, co tady předváděli mnozí poslanci dnešní ODS, kteří se snaží moralizovat opozici a sociální demokracii.
Páni poslanci a paní poslankyně, je dobré si někdy i pamatovat, a když si nepamatujeme, je dobré si to i připomenout. (Ministr Nečas podal poslanci Škromachovi láhev s pitím.) Děkuji panu ministru Nečasovi za posilu. Je vidět, že už se do role ministra práce a sociálních věcí vžil, že možná už bude i sociální.
Ale vážené paní poslankyně, páni poslanci, doby nebyly jednoduché a bylo i v minulosti potřeba hledat řešení. A velké osobnosti v politice je dokázaly vždycky najít. Ty malé vedly spory a snažily se si vydupat to své, a to za každou cenu. Ale myslím si, že to bylo dobře. Ani sociální demokracie v minulosti nebyla vždycky ideální a vždycky to nebylo nejlepší.
***