(17.20 hodin)
(pokračuje Nečas)
Ústavní soud… (Řečník hovoří s ministrem vnitra.) Ústavní soud rozhodl, jak jsem již řekl, 23. dubna letošního roku. V té době podle mého hlubokého přesvědčení Ústavní soud musel vědět, že v rámci legislativního procesu nemůže být s účinností od 30. června přijata úprava reagující na jeho nález. Je tedy tím způsobeno, že v krátkém časovém období se musí měnit postup při poskytování nemocenského. (V sále je hluk a neklid!)
Nicméně i toto rozhodnutí Ústavního soudu má určité diskriminační dopady například na příslušníky ozbrojených sborů a také na osoby práce neschopné z důvodu karantény kratší než čtyři dny. Finanční důsledky tohoto rozhodnutí Ústavního soudu, kdy bude poskytováno nemocenské ve výši 60 % denního vyměřovacího základu, zvýší výdaje státního rozpočtu o 160 milionů korun za měsíc v případě, že se pracovní neschopnosti v důsledku poskytování dávky nezvýší, a až o 400 milionů korun za měsíc v případě očekávaného zvýšení pracovní neschopnosti.
Některé problémy samozřejmě zůstávají, to znamená, jak dále řešit problém karenční doby při karanténě, jak řešit nutnost zabezpečení v nemoci a jak uplatnit pojistný princip. Svým nálezem Ústavní soud ponechal u karantény karenční dobu, trvá-li karanténa nejdéle tři kalendářní dny. Tím existenci karenční doby v zásadě Ústavní soud připustil. Mohl karenční dobu zcela zrušit, avšak neučil tak, a to je podle mého názoru nesmírně důležité rozhodnutí Ústavního soudu v této věci.
Podle Listiny základních práv a svobod občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci. Ústavní soud v nálezu deklaruje nutnost zabezpečení v nemoci. "V žádném případě," cituji z odůvodnění, "nesmí dojít k popření toho kterého sociálního práva a zrušení poskytování nemocenského za první tři dny pracovní neschopnosti je v rozporu s právem na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti práce."
Podle Listiny základních práv a svobod je možné se dovolávat tohoto práva, a to je nesmírně důležité, pouze v mezích příslušných zákonů. Já bych tady chtěl uvést přímo citát z Listiny základních práv a svobod: "Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení" - je to článek 30 Listiny základních práv a svobod - "ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele… Podrobnosti stanoví zákon." To je nesmírně důležité ustanovení. To znamená, že karenční doba tři dny, která byla tedy poskytnuta, je-li upravena zákonem, je za určitých okolností přípustná.
Pokud si provedeme mezinárodní komparaci z hlediska ústav jiných států, tak velmi podobné ustanovení má celá řada států Evropské unie. Já jsem již uvedl, že 12 z 15 původních členských zemí Evropské unie má zavedenu karenční lhůtu. Například článek 23 belgické ústavy říká v podstatě analogická slova jako článek 30 Listiny základních práv a svobod v rámci českého ústavního pořádku: Každý má právo na život v souladu s lidskou důstojností. Tato práva zahrnují zejména právo na sociální zabezpečení a na ochranu zdraví a na sociální, lékařskou a právní pomoc. Belgie má zavedenu i při tomto znění ústavy karenční lhůtu.
Další velmi podobné ustanovení má například Finsko. V § 19, právo na sociální jistotu, své ústavy zákon poskytuje každému právo na zajištění základních životních potřeb při nezaměstnanosti, nemoci, pracovní neschopnosti a ve stáří, jakož i při narození dítěte nebo ztrátě živitele - čili takřka totožné ustanovení jako článek 30 naší Listiny základních práv. Přesto je ve Finsku karenční doba 10 dnů, to znamená 9 dnů plus den vzniku nemoci.
V Itálii, článek 38 Ústavy Italské republiky: pracující mají právo, aby jim byly opatřeny a zajištěny prostředky k živobytí v případě úrazu, nemoci, invalidity, stáří a nedobrovolné zaměstnanosti. V souladu s italskou ústavou karenční doba je tři dny.
V Portugalsku článek 63 ústavy. Systém sociálního zabezpečení chrání občany v případě nemoci, stáří, invalidity, ovdovění a osiření, jakož i při nezaměstnanosti a ve všech ostatních případech, v jejichž důsledku prostředky k zajištění výživy chybí zcela a nebo jsou nedostatečné. Čili opět prakticky totožné ustanovení jako článek 30 Listiny základních práv a svobod. Karenční doba v Portugalsku v souladu s jejich ústavou tři dny.
Pokud se podíváme na možné ohrožení sociálního zabezpečení z důvodu zavedení karenční lhůty, tak je možné doložit konkrétní propočty, které ukazují porovnání čistých příjmů. U zaměstnance například, který má hrubou mzdu 15 tisíc, byl v pracovní neschopnosti jeden týden, je to bezdětný zaměstnanec, v roce 2007 jeho čistý příjem, to znamená mzda a nemocenské, činil podle systému, který byl do konce loňského roku, 11 071 korun. V roce letošním za stejných okolností činil jeho čistý příjem 10 924 korun. To znamená, že v případě týdenní pracovní neschopnosti se jeho příjem snížil v porovnání s loňským rokem všeho všudy o 147 korun. Ten důsledek je ten, že vedle tedy úprav nemocenské samozřejmě došlo i k úpravě v oblasti daní, to znamená, že čistá mzda byla v roce 2008 vyšší o 346 korun a nemocenské se snížilo o 493 korun, kde třídenní karenční lhůta měla vliv všeho všudy 333 korun. To znamená, že nedochází k ohrožení práva na sociální zabezpečení.
Pokud se podíváme na stejného zaměstnance s hrubou mzdou 15 tisíc korun, s týdenní pracovní neschopností a má jedno dítě, tak zde jsou ta čísla ještě zajímavější. V roce 2007 dostal podle tehdejšího systému 11 571 korun, v roce 2008 11 814 korun, to znamená, že jeho čistý příjem se v letošním roce zvýšil o 243 korun, protože čistá mzda byla vyšší o 736 korun a nemocenské se snížilo o 493 korun, z toho vlivem karenční lhůty všeho všudy za tři dny o 333 korun. Znovu opakuji - při téměř dvanáctitisícovém čistém příjmu.
U zaměstnance se dvěma dětmi. Opět za stejných okolností, 15 tisíc hrubého, jeden týden pracovní neschopnosti, čistý příjem v minulém roce podle starého systému byl 12 071 korun, v letošním roce 12 704 korun. To znamená, že čistý příjem se v roce 2008 zvýšil oproti roku 2007 o 633 korun, protože byla vyšší čistá mzda o 1126 korun a nemocenské se snížilo o 493 korun. Opět vliv karenční doby tvořil všeho všudy 333 korun.
Podobně se to dá dokumentovat u zaměstnance s hrubou mzdou 20 tisíc korun jako další případ. Opět za okolností týdenní pracovní neschopnosti v případě bezdětného zaměstnance se příjem v letošním roce snížil o 412 korun, z toho karenční doba o 420 korun a čistá mzda byla vyšší z hlediska daňového o 212 korun. U stejného zaměstnance s dvacetitisícovým platem a jedním dítětem s pracovní neschopností jeden týden se čistý příjem v roce 2008 oproti roku 2007 snížil o 22 korun. Vliv karenční doby byl 420 korun. U zaměstnance se dvěma dětmi při dvacetitisícovém hrubém platu a pracovní neschopnosti jeden týden se čistý příjem v roce 2008 oproti roku 2007 zvýšil o 368 korun, kde vliv karenční doby byl za tři dny dohromady 420 korun při platu okolo 15 500 korun čistého.
Samozřejmě i dnes může občan zůstat bez nemocenského, to je nezbytné zdůraznit, protože nemocenské se v mezích zákona neposkytuje v těchto případech, kdy zaměstnání nezakládá účast na nemocenském pojištění, například v případě dohody o provedení práce. Nebo dalším příkladem je, kdy osoba samostatně výdělečná činná se nepřihlásila k dobrovolné účasti na nemocenském pojištění. Třetím případem je například, kdy nejsou splněny podmínky nároku na nemocenské, například osoba samostatně výdělečně činná nemá splněnou podmínku takzvaně čekací doby.
***