(10.20 hodin)
(pokračuje Julínek)
Při předložení mého senátního návrhu vznikla kritika toho návrhu, dezinterpretace, a protože mi šlo o to, abychom vyřešili tuto situaci, udělal jsem dohodu s odbory. Ti, kteří se zabývali touto záležitostí, vědí, že došlo ke konsensu a v rámci projednávání mého návrhu v Senátu byl tento návrh pozměněn komplexním pozměňovacím návrhem, který je v podstatě totožný jako konkurenční návrh odborů, to znamená přijal jsem tu jejich verzi tak, aby byl v resortu klid a mohli jsme situaci přesčasových hodin vyřešit. Po této anabázi doputoval tento návrh do Sněmovny a já věřím, že zvláště v té situaci, že to je konsensuální návrh a že to je dohoda s odbory, nebude problém, aby tento zákon velmi rychle prošel, nebo tato změna zákona velmi rychle prošla Sněmovnou a mohla platit, a tím pádem mohly být přesčasové hodiny ve zdravotnictví přinejmenším legalizovány, nebo upraveny příslušnými ustanoveními, která máte v tomto tisku. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Požádal bych zpravodajku pro prvé čtení paní poslankyni Alenu Páralovou, jestli by se také nevyjádřila k tomuto návrhu. Prosím.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi přednést zpravodajskou zprávu ke sněmovnímu tisku č. 475. Pod tímto číslem se skrývá senátní návrh zákona, který obsahuje novely dvou zákonů, a sice zákoníku práce a zákona o inspekci práce.
Návrh zákona se týká přesčasové práce. Rozsah pracovní doby včetně přesčasů upravuje směrnice Evropského parlamentu a Rady číslo 2003/88 ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby, která mj. stanoví maximální rozsah týdenní pracovní doby a povinné doby odpočinku. Podle čl. 6 této směrnice by neměla průměrná týdenní pracovní doba překročit 48 hodin. Tento limit náš zákoník práce respektuje a omezení pracovní doby na 48 hodin týdně působí v praxi problémy a ustanovení jsou obcházena, což zákonitě vede ke ztrátě autority pracovního práva.
Na žádost některých států, např. Velké Británie, byl do směrnice o pracovní době zařazen článek povolující výjimky z určitých ustanovení. V našem případě je především důležitý článek č. 22 odst. 1, který členskému státu umožňuje neuplatňovat článek 6 při dodržování obecných zásad ochrany bezpečnosti a zdraví pracovníků za předpokladu, že přijme nezbytná opatření, aby žádný zaměstnavatel nevyžadoval, aby pracovník pracoval déle než 48 hodin v období sedmi dnů bez předchozího souhlasu pracovníka s vykonáváním takové práce. To znamená, že pokud s tím pracovník souhlasí, může být dle směrnice jeho pracovní doba delší než 48 hodin týdně. Navrhovaný zákon tuto skutečnost promítá i do našeho práva tak, že do zákoníku práce vkládá nový § 93a, ve kterém je definována tzv. další dohodnutá práce ve zdravotnictví. Dle návrhu mohou pracovníci ve zdravotnictví pracovat déle než 48 hodin týdně. Je škoda, že výjimka nebyla dosud využita i pro jiné obory.
Směrnice o pracovní době dále požaduje, aby žádnému pracovníkovi nevznikla ze strany zaměstnavatele újma, protože nesouhlasí s takovou prací, a dále, aby zaměstnavatel vedl aktualizované záznamy o všech pracovnících, kteří takovou práci vykonávají. Dle názoru odborníků z Parlamentního institutu jsou výše uvedené požadavky směrnice splněny v § 93a v odst. 1, 2 a 5, a návrh zákona je tedy dle Parlamentního institutu slučitelný s právem Evropských společenství.
Návrh doporučuje Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče České republiky a souhlasí s ním Lékařský odborový klub i lékařská komora. Aby shoda byla dokonalá, dodám, že vláda projednala a posoudila návrh zákona na své schůzi dne 28. dubna 2008 a vyslovila s ním souhlas. V tomto případě se nedá dělat nic jiného, než vám tento návrh zákona vřele doporučit.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji paní poslankyni Páralové a otevírám obecnou rozpravu, do které se mi hlásí jako první pan poslanec David Rath. Prosím.
Poslanec David Rath: Dámy a pánové, já teda musím říci, že asi před deseti sekundami nebo možná dvěma minutami jsem ukončil hovor s prezidentem České lékařské komory a ptal jsem se ho na názor na tuto normu, protože já nevím, jestli tak úplně všichni jsme si vědomi toho, o čem budeme hlasovat. Takže jednoznačně mám potvrzeno, že Česká lékařská komora je zásadně proti, čili nechápu, že tady zaznívá z úst ministra zdravotnictví a zpravodaje, že komora je pro. Aspoň takovou informaci jsem teď před pár desítkami sekund obdržel, a pro není ani Lékařský odborový klub. Pro jsou odbory Schlangera.
Co vede tyto organizace, ale i mě osobně k velkým rozpakům - abychom věděli, o jakou normu jde. Jde o normu, která umožňuje a legalizuje lékařům velké množství přesčasů každý týden, každý měsíc, každý rok. Všichni, kdo se pohybujeme ve zdravotnictví, samozřejmě známe realitu, že lékaři především, méně zdravotní sestry, skutečně slouží velké množství přesčasových hodin.
***