(17.40 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Ale to není to nejpodstatnější. On říká, že my jednáme odpovědně. Já se ptám, a už tady byla ta otázka také položena: Myslíme si tedy, že sami, a když říkám my sami, mám na mysli současnou vládní koalici i vládu, že jsme o tolik prozíravější, lepší, odpovědnější vůči svým národům, než je třeba vláda Rakouska - ta není členem NATO, je neutrální, ale nepochybně má také na starosti zájmy a bezpečnost rakouského národa - a stejně tak že se neodpovědně chová současná vláda SR vedená premiérem Ficem? Já zatím nemám žádné pochybnosti o tom, že jejich kvality po mém soudu, aniž se to dá kvantitativně posoudit, ale že nejsou horší, než jsou kvality našich současných představitelů vlády.
Ale zdá se mi, a to je věc důležitá, hovořil o tom kolega Zaorálek dopoledne, respektive v té první části vystoupení, že vláda - a to myslím, že jí je zřejmé - v průběhu té doby, když se o tom začalo jednat, a možná že si vzpomínáte na tu první prezentaci ve Státních aktech za účasti amerických generálů, nebo jednoho generála, že vláda podstatně změnila stanovisko, včetně předsedy vlády. Tehdy skutečně si pamatuji na jeho slova o tom zvláštním středoevropském prostoru, který je mezi Ruskem a Německem, a ruská hrozba tam latentně fungovala jako něco, před čím se musíme střežit. Teď došlo k vývoji a v tomto směru Rusko nepochybně je nějakou součástí jednání o této radarové základně a o této protiraketové obraně. Ale nebylo by tehdy lepší, kdybychom si, když se ta jednání začala, jednali také s našimi sousedy, jaké je jejich stanovisko k této problematice? Vždyť musíme mít zájem na dobrých sousedských vztazích. Na sousedech nám nezáleželo. Že Rakousko, Slovensko i Německo má k tomu, velmi mírně řečeno, rezervovaný postoj, to nás nezajímalo.
Až v průběhu doby se tedy snaha jistým způsobem vázat radarovou základnu s těmi interceptory v Polsku na snad budoucí systém NATO se začala pojednávat a nyní se vážně argumentuje tím, že summit v Bukurešti k tomu přijal významné stanovisko. Já myslím, že to stanovisko - hovořil o tom kolega Hamáček - zdaleka není tak jednoznačné. A samozřejmě dovedu si dobře představit, že v rámci jednání NATO, jehož hlavním článkem, hlavním státem jsou USA, nebude přijat žádný závěr, který by bilaterální akce USA ať už s Českou republikou nebo s Polskem nějakým kritickým způsobem posuzoval, že se tedy nacházejí formulace, které jsou obecně přijatelné, ale z nichž toho tolik praktického neplyne.
Já na rozdíl od svých kolegů nemám kritický postoj k tomu, kdyby tu byla nějaká ruská přítomnost, protože pokud by byla, chápal bych to jako doklad toho, že se tu buduje opravdu systém nejenom americké bezpečnosti, ale systém celoevropské bezpečnosti. V tomto směru samozřejmě by ta jednání musela být vedena jinak, od začátku na té širší základně. Chápu, že když potom Američani v tomto směru s Ruskem jednali, že se tento moment, že se nám dá na vědomí, že by tady případně měla být nějaká ruská přítomnost, jeví jako něco nepřijatelného, protože to ukazuje, že my nejsme těmi, kdo o těch věcech rozhodují. Takže i tenhle ten moment po mém soudu je třeba brát v úvahu. A myslím, že svědčí o tom, že ta jednání opravdu nebyla vedena dostatečně koncepčně v tom smyslu, aby byla tato základna od počátku chápána jako součást celoevropského systému v rámci NATO. Právě ta skutečnost, že to je na té bilaterální bázi, je také důvodem toho, proč značná část české veřejnosti si to nepřeje. Myslím, že kolega Vondra hovořil o tom na té zmiňované konferenci, když uváděl, že je určitý rozpor mezi tím, že lidé se vyslovují pro NATO, pro bezpečnostní systémy v rámci NATO, ale nechtějí radar. Já si myslím, že se to dá vysvětlit, byť chápu, že jednoznačná vysvětlení tady asi nejsou, ale že lidé si přejí bezpečnostní systémy, ale že si přejí, aby Česká republika byla součástí systému celoevropské bezpečnosti, a že si nepřejí jenom jednostrannou vazbu na USA.
Já vím, že ODS preferuje toto zvláštní spojenectví s USA. Už jsem o tom hovořil, že já jeho zvláštní smysl nechápu, protože spojenectví mezi nejmocnější mocností světa a malým státem v Evropě nemůže být žádný rovnoprávný vztah. Každému je jasné, že to je prostě vztah velmi zvláštní povahy.
A možná že jste zaznamenali, včera byl rozhovor s Michailem Gorbačovem, který se také podivil, proč tedy od doby skončení studené války - na jejímž skončení má nepochybně značný podíl, protože není to tak jednoznačné, že Reagan Sovětský svaz uzbrojil, bylo možné i jiné řešení. Kdyby v čele Sovětského svazu nestál tehdy Michail Gorbačov a byl tam nějaký pokračovatel Brežněva, tak zdaleka ten vývoj neproběhl v tomto smyslu tak relativně příznivě, jako proběhl. Takže on nechápe, proč tedy od té doby, když studená válka skončila, musely Spojené státy zřídit dalších 150 základen. Takže já myslím, že tady jsou tyto otázky.
Pokud jde o Írán, nepochybně nebezpečí, že Írán začne vyrábět atomové zbraně, existuje. Je tu snaha členských států, stálých členů Rady bezpečnosti plus Německa s Íránem vést jednání a vyvíjet na něj tlak, aby k tomu nedošlo. A není také řečeno, že se to vůbec nepodaří. Podařilo se například v tomto směru zabránit onomu nepříznivému vývoji v Koreji. Čili tady tyto věci nejsou uzavřeny. A oba kandidáti za Demokratickou stranu se vyslovili také v tom smyslu, že jsou ochotni se zástupci Íránu jednat. A je otázka, nakolik tedy ta íránská hrozba se v tomto ohledu nepřeceňuje, protože je zřejmé, že pokud by Írán něco zkusil, tak je to z jeho hlediska sebevražda.
Takže tyhle ty momenty také je třeba brát v úvahu, když o těch rizicích, která nepochybně existují, hovoříme komplexně. Ale ta rizika dneska se dostávají do komplexu mnohem širších rizik, kterým musí lidská společnost čelit začátkem tohoto tisíciletí, která se ještě na jeho začátku nezdála tak velká. Mám na mysli problém demografického vývoje, problém nedostatku potravin, problém nedostatku energetických zdrojů a problém nedostatku vody. A pokud budeme ten problém mezinárodního terorismu i tohle to nebezpečí případného raketového útoku izolovat, tak se dopouštíme po mém soudu vážných chyb.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Schwippel. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Pan poslanec Schwippel je poslední přihlášený do obecné rozpravy.
Poslanec Jan Schwippel: Děkuji, pane předsedo. Já bych chtěl reagovat zejména na jednu část těch námětů a ta se týká působení té případné radarové stanice na zdraví obyvatel, protože to je věc, která jak vím ze zkušeností z několika debat, kterých jsem se zúčastnil, občany zajímá především.
Nejprve dovolte dvě stručné poznámky k tomu, co zde zaznělo.
Pan Paroubek v jednom z televizních pořadů na připomínku, že o této spolupráci v rámci protiraketové obrany začal jednat pan ministr Tvrdík, tehdy odpověděl, že i pan ministr Tvrdík vždy uváděl, že nemá mandát o této věci rozhodnout, ale že rozhodnutí je věcí vlády České republiky a Parlamentu České republiky.
***