(17.30 hodin)
(pokračuje Hamáček)
Další obavou, která vyvstává v souvislosti s touto smlouvou, je fakt, že tato smlouva může být do jisté míry precedentem pro všechny dohody další, o předávání jakýchsi dalších skupin dat, ať to jsou bankovní transakce nebo záznamy o telekomunikačním provozu.
Já nebudu v této fázi navrhovat návrh na zamítnutí či přerušení. Mám za to, že ta smlouva je důležitá a je potřeba, aby prošla do projednávání ve výboru. Ale věřím pevně, že odpovědní zástupci Ministerstva zahraničních věcí při projednávání ve výboru vezmou v potaz tyto otázky či námitky, které jsem zde přečetl, a že se nám při projednávání ve výboru dostane ze strany Ministerstva zahraničních věcí kvalifikované odpovědi.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Hamáčkovi. Prosím pana kolegu Václava Exnera.
Poslanec Václav Exner: Paní místopředsedkyně, oba dva přítomní členové vlády, dámy a pánové, já se připojuji k celé řadě možných výhrad, které přednesl pan poslanec Hamáček. Tato vynucená dohoda je v mnoha směrech problémová. Na několika místech se v ní hovoří o vzájemnosti, jde ale jasně o jednostrannou záležitost - vyhovět požadavkům vnitřně stanoveným ve Spojených státech amerických, takže z pohledu Spojených států amerických jde, a asi bych to rád dal do uvozovek, o zákonné povinnosti. V některých částech textu se například hovoří o konkrétních orgánech, aniž by bylo uvedeno které země. Prakticky vždy se rozumějí Spojené státy americké, např. v preambuli. Žádné srovnatelné požadavky naštěstí zatím ze strany Evropské unie nejsou.
Proti předchozím dohodám už Úřad pro cla a ochranu hranic nevstupuje, pokud příslušný dopravce splní jeho podmínky a sám uhradí náklady na změnu proti dosavadnímu systému, do informačních systémů dopravců, ale dopravci ve stanovených lhůtách před letem sami předávají stanovené informace. Toto pokládám za jasné zlepšení.
Dohoda je uplatňována od data podpisu, tedy 26. července 2007. Česká republika, jak už připomněl pan ministr, vydala prohlášení připojené k tisku 449, že do splnění svých ústavních předpisů, tedy ratifikace, nebude dohodou vázána. Předpokládám ovšem, a tady bych poprosil, jestli by se pan ministr k tomu mohl vyjádřit, že je z naší strany plněna ode dne podpisu, neboť naše Ministerstvo dopravy vydalo vyjádření, že to je možné, a to na základě Úmluvy o civilním letectví, která vyšla ve Sbírce pod číslem 147/47, která je podle článku 10 ústavy nadřazena vnitrostátním zákonům. Na druhé straně Evropská unie vydala prohlášení, jistě i jménem České republiky, že se tato dohoda neodchyluje od právních předpisů Evropské unie nebo jejích členských států, ani tyto právní předpisy nemění.
Jaké já v ní vidím její hlavní problémy?
Evropský soudní dvůr zrušil rozhodnutí Rady, podle kterého byla uzavřena původní dohoda z 28. května 2004, a to k 30. září 2006. Rada Evropské unie obratem udělila mandát sjednat novou, přechodnou dohodu do 31. října 2007, a to v zásadě stejného obsahu. Ta byla schválena 19. října 2006. V ní nakonec došlo k rozšíření možností americké strany využívat předávané údaje. Tato dohoda nebyla nakonec do vypršení její platnosti u nás ratifikována, ale jistě byla rovněž uplatňována od data podpisu. Nynější dohoda je sjednávána na dobu určitou, na sedm let.
Jak již bylo řečeno, připomínkové řízení v České republice bylo kvůli naléhavosti nahrazeno projednáním ve výboru pro Evropskou unii, který souhlasil. Mnoho aspektů tedy nebylo důkladně odborně posouzeno.
Podle důvodové zprávy se počet předávaných informací snižuje ze 34 na 19. Řada z nich jsou informace složené z řady údajů, některé problémové, ne úplně určené, s tím, že obsah určuje americké Ministerstvo vnitřní bezpečnosti. Konkrétně jde o údaje č. 5, dostupné informace o často cestující osobě a výhodách, například bezplatné letenky, lepší podmínky apod., bez konkrétního určení; údaj č. 7, veškeré dostupné kontaktní informace, včetně informace o původci; údaj č. 11, informace o sdílení kódu; údaj č. 12, rozčleněné nebo rozdělené informace; údaj č. 17, obecné poznámky včetně informací OSI, to jsou další služební informace, SSI, to jsou zvláštní služební informace, a SSR, zvláštní služební požadavek; a údaj č. 18, veškeré informace shromážděné v systému předběžných informací o cestujících, opět bez jakékoli bližší specifikace. To vše je ještě zhoršeno textem v přiloženém vysvětlovacím dopisu Spojených států Evropské unii, kde se píše, že předané citlivé údaje, např. o rasovém či etnickém původu, o politických názorech, náboženském či filozofickém přesvědčení, o členství v odborových svazech a údaje týkající se zdraví či sexuálního života, vytřídí automatizovaný systém amerického Ministerstva vnitřní bezpečnosti, nevyužije je a okamžitě vymaže. Mají ale tedy být předány. Konstatuje se však, že ve výjimečných případech mohou jeho úředníci vyžadovat a využít tyto citlivé údaje i další údaje nad rámec údajů mezi těmi 19 stanovenými.
Navíc má americké ministerstvo možnost sdílet předaná data s dalšími, blíže nevymezenými vládními orgány Spojených států amerických a v některých případech i třetích zemí. Přitom není jasně stanoveno, že by se o takovém sdílení původce informací dověděl.
Pro uchování i citlivých informací je podle dohody rozhodující americké zákonodárství. Doba uchování údajů se v nové smlouvě prodloužila ze 3,5 roku na 7 let. Doba archivace, jak už bylo řečeno, je dalších 8 let a rozhodnutí o zničení dat má být až předmětem dalšího jednání mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými. Tedy není nyní stanoveno.
České znění je zatím stranami neschváleno. Není jasné, jak vlastně bude schváleno, jestli naší ratifikací - důvodová zpráva ani návrh usnesení o tom nehovoří. Dostáváme tedy v této chvíli neoficiální text.
Ministerstvo vnitřní bezpečnosti Spojených států amerických má podle dohody jednostranně právo pozastavit libovolné ustanovení svého dopisu, to "svého" je použito v textu, avšak dávám ho rovněž do uvozovek, protože dopis neposlalo Ministerstvo vnitřní bezpečnosti, ale Spojené státy americké. Americká strana, ministerstvo, má v případě, že Evropská unie zavedla nějaké povinnosti týkající se osobních údajů o cestujících leteckých dopravců, jen povinnost takzvaně podpořit, ne však zajistit spolupráci amerických leteckých společností. Z druhé strany Evropská unie má povinnost zajistit, aby tato dohoda byla všemi leteckými společnostmi dodržována.
Pokud jde o termíny předávání informací Ministerstvu vnitřní bezpečnosti, není leteckým společnostem, jak se píše v textu, poskytnut žádný prostor pro rozhodování. Podle práva Spojených států amerických je toto rozhodnutí v pravomoci jejich ministerstva. To si může vyžádat i mimořádné poskytnutí informací. Evropská unie, její členské státy a letečtí přepravci jsou také povinni předávat americkému Ministerstvu vnitřní bezpečnosti analytické údaje vyplývající z údajů jmenné evidence cestujících, aniž by byly jakkoli určeny.
***