(15.30 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Já bych rád, kdybychom si tedy, když to děláme a zvedáme ruce, abychom si popsali tu situaci, jak stojí. A já tady pokládám za nutné říci, že ve skutečnosti ani nejde jenom o Afghánistán. Ten problém není vojenský, ten problém je také zahraničněpolitický. Tady přece nemůžeme ani Afghánistán řešit samostatně. To je otázka celého Blízkého východu, to je také otázka Íránu, to je otázka Iráku, Pákistánu. Všechny tyto země vstupují do toho, co si počít s tímto regionem. A já se prostě musím ptát, jestliže my se na něčem takovém podílíme, jak je to se strategií. Vlastně pro celý tento region, a nejenom pro Afghánistán. Já prostě musím konstatovat, a to říkám jen z hlediska přesnosti, ne že bych chtěl někoho napadat, že v této chvíli nemáme strategii, jak situaci řešit v tom regionu, a že dokonce ani nevíme, jak se z té šlamastyky dostat. A že bychom se měli jako Česká republika snažit iniciovat a účastnit se debaty, jak si s tou situací poradit.
Neříkám to, abych tady někoho napadal. Já si myslím, že je třeba to tady konstatovat a mluvit přesně. Taková situace je, ta situace je špatná, naši vojáci, byť sebelepší, to tam nevyřeší a je třeba si klást otázku smyslu poslání této jednotky. A tuto otázku si, přátelé, musíme klást. S každým dalším ztraceným lidským životem si musíme tuto otázku dát. Naprosto nepopulisticky, naprosto věcně, protože zvedáme ruce a lidi tam půjdou a to riziko bude v této akci velké.
(Slabý potlesk z levé části jednacího sálu Sněmovny.)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Nyní s přednostním právem pan ministr Cyril Svoboda. Vážený pane ministře, máte slovo.
Ministr vlády ČR Cyril Svoboda Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, mám možná výhodu nebo nevýhodu, že si pamatuji priority minulé vlády, a to priority zahraniční politiky. Po dlouhých debatách jsem chtěl, aby prioritou číslo 1 byl Irák. Nakonec vláda definovala priority takto: Balkán, Afghánistán, Irák. To znamená máme-li budovat to dobré jméno České republiky, znamená, že máme být konzistentní i v té bezpečnostní strategii v zahraniční politice, a to dlouhodobě. Dobré jméno je také, že se neutíká z boje. A já nechci, abychom utekli.
Děkuji. (Slabý potlesk z pravé části jednacího sálu Sněmovny.)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Pan poslanec Paroubek, ovšem bez práva přednostního, a řádně přihlášený pan poslanec Wolf. Dá-li pan poslanec Wolf přednost panu poslanci Paroubkovi, v tom případě pořadí bude takovéto.
Ještě jedna komplikace - s faktickou poznámkou pan místopředseda Sněmovny Zaorálek s právem přednosti absolutním. Pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já jsem jenom chtěl krátce reagovat na Cyrila Svobodu. V roce 2003 jsem tady schválili poslední podobu bezpečnostní strategie České republiky. Mně připadá, že je chyba, že dokonce už naše vláda v roce 2005 nepracovala více na aktualizaci, a domnívám se, že dneska už dávno tady měla být debata nad novou bezpečnostní strategií. My jsme se právě měli bavit o tom, kde jsou priority České republiky. Ne proto, abychom rychle utíkali z bojiště, ale abychom rozhodovali se znalostí věci. Já si myslím, že tady nejde o to, abychom vzdávali včerejší závazky. Tady jde o to, abychom věděli, co děláme, a podíleli se na tom, abychom, rozumíte, situaci, kdy akce, které včera začaly... Tam jsme přece šest sedm let v tom Afghánistánu. Nemáme výsledky. Tak bychom se měli o tom bavit, a ne se tvářit, že se nás to netýká.
Opakuji, to základní, co bych požadoval, je nová strategická koncepce a debata o ní. To tady při vysílání jednotek nenahradíme.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Nyní pan poslanec Paroubek. Vážený pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Paroubek: Dámy a pánové, já si myslím, že mnohé řekl velmi výstižně teď Luboš Zaorálek, to znamená určitou novou strategickou koncepci. Protože málo platné, od roku 2003 se uskutečnilo mnoho věcí a mnoho věcí se také změnilo. Koneckonců to všichni chápeme, že v politice se nepohybují jenom sochy, ale všechno ostatní plyne.
Já se soustředím jenom na několik málo tezí, které jsem si poznamenal, protože nemá smysl se myslím pouštět do hlubokých rozborů. To tady učinili jiní, možná že ne za velkého zájmu publika, ale to už tak někdy bývá.
Především bych chtěl zdůraznit, alespoň pokud jde o pohled sociálních demokratů, že se z našeho hlediska, a to je asi objektivní charakteristika, jedná o velice riskantní operaci. zkrátka v té operaci mohou být ztráty. Čeští vojáci, s tím všichni souhlasíme, na tom se shodneme napříč spektrem, jsou vynikající, možná nejlepší, nebo alespoň jedni z nejlepších. Ale přeci nechceme žádné ztráty. Česká společnost není na ztráty vojáků prostě připravena. Česká společnost není britská, francouzská nebo americká, kde je to určitá součást jejich, řekněme, pohledu na zahraniční politiku. Je to prostě u nás jiné. My si myslíme, že to není zkrátka správný směr úvah vlády, poslat další vojáky do Afganistanu.
Pan poslanec Dub, prostřednictvím předsedajícího, tady použil velmi optimistickou formulaci: musíme vyhrát. Já jsem realista. Snad bych jenom připomněl, možná pro zvýšení zájmu nebo možná spíš pro edukaci, dva výroky dvou vynikajících francouzských státníků: "Národy nemají rády ozbrojené misionáře." To je ten první citát a ten druhý: "Na bodácích se dlouho nedá sedět." Zkrátka, váš optimismus vám závidím.
Chci říci, že sociální demokracie přes všechny výhrady chápe zájmy svých spojenců, spojenců tedy této země. Nicméně rizika jsou vysoká, vojenská i politická. Proto ta určitá rezervovanost, řekl bych značná rezervovanost klubu sociální demokracie v této věci. Chtěl bych také říci, že pokud někdo ze sociálních demokratů, ze sociálně demokratických poslanců, podpoří tuto misi, bude to možná naposledy a bude dobré, aby to tato vláda také vnímala.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost. (Ojedinělý potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Nyní prosím pana poslance Petra Wolfa. Prosím, vážený pane poslanče, ujměte se slova. Ještě si dovolím oznámit, že pan poslanec Wolf je zatím posledním přihlášeným do této rozpravy.
Poslanec Petr Wolf: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, kolegové, svým hlasováním záhy rozhodneme, zda pošleme sto našich chlapců do války. Chtěl bych říci, že sto výborně vycvičených a vybavených vojáků, příslušníků speciálních sil. Jak paní ministryně, tak pan brigádní generál Páleník nám objasnili důvody. Já bych se do té debaty o relevantnosti těch důvodů více nechtěl pouštět. Myslím si, že toho bylo hodně řečeno. Bylo velmi dobré, že paní ministryně přislíbila, že ještě v tomto pololetí nám předá vyhodnocení této mise. Já si myslím, že to může být první krok k tomu, co tady říkali mí předřečníci ve smyslu změn bezpečnostní politiky či setrvání. Z toho jsem pochopil, nebo udělalo to na mě celkem věrohodný dojem, i přes vyjádření některých jiných kolegů koalice. Myslím si, že v této operaci, pokud se pro ni rozhodneme, víme, co je naším cílem, a víme, co děláme. Bůh dá a ti chlapi se vrátí ve zdraví zpět a vrátí se všichni.
Proto na závěr bych chtěl na vás apelovat, abyste každý z vás dobře zvážili, jak budete hlasovat. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já děkuji. Nyní prosím pana poslance Miroslava Svobodu. Pane poslanče, máte slovo.
***