(16.20 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Pak ovšem priority, které mají být kryty z těchto privatizačních příjmů, ať už se jedná o penzijní reformu, likvidace ekologických zátěží či financování infrastruktury, by logicky musely být kryty z jiných zdrojů, než jsou privatizační příjmy. Opět deficitně, opět dluhopisy, s náklady na dluhovou službu mnohem vyššími, než je šedesátileté splácení s úrokem 4,85 %.
Opět se dostáváme k tomu, že tato varianta je pořád nejméně nákladná, samozřejmě přijmeme-li částku 83 miliard. Je legitimní, když řeknete - my nepřijímáme tuto částku, nám vadí. To ano. Ale, prosím pěkně, co se týče způsobu financování a délky splácení úvěru, nedostanete se k výhodnější variantě. Každý podnikatel, každá firma vám řekne, že čím dlouhodobější úvěr, tím samozřejmě logicky výhodnější pro její cash flow, čím krátkodobější úvěr, tím náročnější.
Proč, probůh, výkřiky o tom, jak je to nepřijatelně dlouhodobé a jak by to mělo být kratší? Chcete zhoršit státní cash flow? Jestliže se podařilo vyjednat s partnery, tedy s církvemi, že budeme splácet 60 let, přičemž 30 let, 20 let, jakákoliv kratší doba by samozřejmě byla méně výhodná pro státní cash flow, proč vám to vadí v okamžiku, kdy samozřejmě každý podnikatel v případě vzetí úvěru či půjčky bojuje o co nejdelší dobu splatnosti? Šedesátiletá splátka s touto úrokovou mírou je tím nejlevnějším způsobem - znovu opakuji, za předpokladu, že 83 miliard přijmete jako férovou částku. Proto vás prosím, za předpokladu, že vám vadí 83 miliard jako férová částka, tak to řekněte, řekněte - pro nás to není férová částka. Pak je to legitimní, pak o tom diskutujme. Ale není korektní, když zpochybňujete zástupnými argumenty výhodnost či nevýhodnost délky splácení a výši úročení. Jakákoliv jiná varianta vyplacení 83 miliard je prostě dražší pro veřejné rozpočty. Je možné to jakkoliv a kdykoliv doložit.
Že se jedná o 83 miliard, nikoliv o 270, je nejenom můj názor, ale i názor Eurostatu. Pan poslanec Paroubek tady pravil, že pokud by to bylo přijato, vyletí deficit podle metodiky ESA 95 během jednoho rozpočtového období o více než 5 %. Není tomu tak. My jsme samozřejmě předběžně notifikovali s Eurostatem účetní, nikoliv cashové dopady tohoto zákona do metodiky ESA 95 a mám potvrzenou pozici Eurostatu, že se nikterak nepromítá vydání naturálního majetku, že se nikterak nepromítají úroky, to znamená nikdo příčetný nepracuje s částkou 270 miliard, protože úroky logicky nezapočítává. Logicky započítává do jednoho rozpočtového období částku 83 miliard korun, což 83 miliard korun pro rok 2009 představuje průměr do deficitu ve výši 2,1 % hrubého domácího produktu.
Jednal jsem na toto téma několikrát s Evropskou komisí. Jsou připraveni na tuto skutečnost. Jsou připraveni označit to jako jednorázový účetní, nikoliv cashový výkyv a jsou připraveni konstatovat spolu s námi, že tento jednorázový účetní, nikoliv cashový výkyv nijak neohrožuje dlouhodobou stabilitu veřejných rozpočtů. Ohrožovat nemůže, protože skutečně v nominále, v hotovostní metodice se bavíme o tom, že budeme ročně vyplácet první rok pět a pak každý rok méně miliard na výdajové straně bilance státního rozpočtu. To, že jeden rok se tam promítne 83 miliard, vyplývá z akruální, nikoliv hotovostní metodiky, jejímž podrobným výkladem vás nebudu obtěžovat. Ale zrovna tak jako každý příčetný ví, že to není 270, ale 83, tak rovněž každý příčetný ví, že tento jednorázový účetní výkaz nijak nemůže ohrozit dlouhodobou stabilizaci veřejných rozpočtů. Nerealizace penzijní reformy ano. Nerealizace penzijní reformy, nerealizace zdravotního systému dlouhodobě rozvrátí bilanci veřejných rozpočtů. Tento jednorázový krok nikoliv. Tam žádné riziko nehrozí. A nejenom my, ale i naši partneři v Evropské unii, jsou si této skutečnosti dostatečně vědomi.
Dovolte, abych to shrnul do několika závěrečných vět. Dlouhodobější půjčka je výhodnější než krátkodobější půjčka. Nejedná se a nikdy se nemůže jednat o 270 miliard. Jedná se pouze a výlučně o 83 miliard korun.
A nyní, jak jsme se dostali k částce 4,85, což souvisí i s jistou úvahou paní místopředsedkyně Němcové, co bude za 60 let a jak si tím může být tato společnost jista.
Když jsme hovořili se zástupci církví o tom, že je potřeba splácet tuto částku poměrně dlouho, a čím déle, tím výhodnější pro veřejné rozpočty, a když náš partner při jednání si byl vědom, že svými požadavky nemůže ohrozit stabilitu veřejných rozpočtů, pak ovšem upozorňovali na to, že během let peníze ztrácejí svoji hodnotu a že by měly být nějakým způsobem úročeny. A hledali jsme číslo, které by nebylo jenom politickou dohodou, ale které by mělo oporu v nějakém férovém tržním ukazateli. A nalezli jsme oporu v emisi dluhopisů, které Ministerstvo financí vydalo ve druhé polovině loňského roku, kdy jsme vydali osmimiliardovou tranši padesátiletých dluhopisů, kdy jsme měli obavu, a já se přiznám, že já jsem měl velkou obavu v duchu argumentace paní místopředsedkyně Němcové, zda finanční skupiny na kapitálovém trhu si neřeknou: No, za 50 let, co to bude s tou Českou republikou? Zaplatí nám tu jistinu? To my si radši papíry nekoupíme, anebo když si je koupíme, tak si je koupíme za obrovskou úrokovou míru, protože tam je obrovská míra rizika. Příjemně nás překvapilo, že jsme byli v této, zdůrazňuji, osmimiliardové tranši jenom o něco méně horší nebo rizikovější než Německo. Německo emitovalo zhruba za 4,25 % a Česká republika prodala své zahraniční padesátileté dluhopisy za úrokovou míru 4,85 %.
Prosím pěkně, já si uvědomuji, že model dluhopisů, každoroční splácení úvěru a splátka jistiny na konci doby je něco poněkud jiného než anuitní splátka, což je konstrukce navržená v této předloze, nicméně to, co chci říct - jestliže věří České republice zahraniční investoři, kteří do toho vloží své peníze a jsou si jisti, že za 50 let jistinu dostanou a každý rok během těch 50 let dostanou své úroky, pak by bylo mírně zvláštní, kdyby tomu nevěřili sami reprezentanti České republiky, která v tomto případě je věřitelem.
Číslo 4,85 nám připadalo férové, byť si samozřejmě naši smluvní partneři, tedy zástupci církví, uvědomovali, že kdyby se jednalo o větší tranši, kdyby se nejednalo o osmimiliardovou tranši dluhopisů, ale osmdesátimiliardovou, tak by logicky úroková míra byla někde úplně jinde, nebyla by mezi 4 až 5 %, ale byla by někde mezi 9 a 10. Ale znovu říkám, dohodu doprovázela dobrá vůle a snaha se dohodnout na kompromisu, který bude výhodný především pro dohodu samotnou, ale také pro české veřejné rozpočty.
***