(15.50 hodin)
(pokračuje Gandalovič)
Je ovšem mojí povinností reagovat na tu část vystoupení, kde pan poslanec Paroubek hovořil o tom, že rozsah majetku byl vágně vyjádřen. Já musím říci, že každý hektar, dalo by se možná říci, že každý metr čtvereční pozemku je samozřejmě přesně evidován - já už jsem o tom hovořil ve svém úvodním vystoupení - ať už je to Pozemkový fond České republiky, ať už to jsou Lesy České republiky nebo Vojenské lesy a statky. Každý hektar, který mají tyto státní podniky nebo státní organizace ve své správě, je přesně evidován a je z něj jasně patrné, zda se na něj vztahuje, nebo nevztahuje § 29 o blokaci.
Koneckonců jakýkoliv pokus o nakládání s tímto majetkem vždycky je právě zablokován tím, že ten majetek podléhá tomu paragrafu 29. To znamená, že poslední starosta obce, když chce žádat Pozemkový fond, aby na něj byl převeden pozemek, který chce použít k nějakému rozvojovému projektu, může skutečně narazit (upozornění na čas), protože je takto zablokován.
Takže já jenom chci zdůraznit, že nejde o vágní vyjádření. To vyjádření je velmi přesné.
Pokud se týká toho cenového vyjádření, já už jsem zde ve svém úvodním vystoupení také říkal, jak jsme se k těm cenám dostali. Opět není to nic vágního, je to prostě jednoduchá matematika.
Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Takže s faktickou poznámkou pan poslanec Paroubek.
Poslanec Jiří Paroubek: Tak výborně, pane ministře. Já si myslím, že pokud je to takto jednoduché, tak to předložte v tom rozsahu, jak jsem požadoval. To znamená hektary, katastrální čísla, ceny. Není nic na tom složitého, tak se na to podívejme. A já se domnívám, že budeme schopni potom argumentovat.
Jinak si myslím, že není tak úplně korektní ke každému, kdo má nějaké argumenty, s kterými nesouhlasíme, hned přiřazovat jméno nebo přídavné jméno komunistický. Profesor Hobza přece nebyl členem komunistické strany. Byl členem úplně jiné politické strany.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. S faktickou pan poslanec Hašek a poté pan…
Poslanec Michal Hašek: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážená vládo, já reaguji také fakticky na to poslední sdělení pana ministra Gandaloviče.
Pane ministře, když je to tak jednoduché, proč jste nereagoval na to, že 7. dubna jsem vás požádal jménem našeho poslaneckého klubu, abyste nám poskytl spisový materiál Ministerstva zemědělství, který byl podkladem pro koaliční komisi a poté vládní komisi? Protože to byly především organizace a orgány ve vaší podřízenosti, které fakticky prováděly ocenění toho majetku. Nebudu je tady všechny vyjmenovávat.
Sedmého dubna 2008 jsem vám zaslal dopis na ministerstvo, dneska je 29. dubna, nedostali jsme ani čárku. Nestálo vám to ani za to, odpovědět "nic vám nedáme". Prostě neposlal jste ani odpověď, ani podkladové materiály. Takto si korektní komunikaci, pane ministře, opravdu nepředstavujeme.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. S další faktickou pan ministr Gandalovič. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič Já mám dvě faktické poznámky.
Jednak se samozřejmě omlouvám panu předsedovi Haškovi za to, že nebylo řádně odpovězeno na jeho podnět. My jsme po konzultaci s Ministerstvem kultury jakožto předkladatelem měli za to, že příslušné informace poskytne svodně toto ministerstvo. Ale nechci to samozřejmě na pana ministra házet, to by nebylo fér. Dále jsme samozřejmě předpokládali, že bude toto jednání předmětem právě projednávání zde v Parlamentu, takže jsme se na to připravovali. Ale prosím, přijměte to, pane poslanče, samozřejmě prostřednictvím předsedy, jako omluvu.
K panu poslanci Paroubkovi chci dodat, že jsem nikdy neřekl za celou dobu svého vystoupení, že pan profesor Hobza byl členem komunistické strany. V roce 1919 podle mých základních školních znalostí tato strana snad ani ještě neexistovala. Ale rozhodně je historickou pravdou, že teorie pana profesora Hobzy byly použity v roce 1949 komunistickou mocí jako určité řekněme pláštíkové odůvodnění právě odebrání majetku církví. A proto jsem zde poukazoval na to, že je velmi smutné, že pan poslanec Paroubek touto samou teorií zde argumentuje proti navržené materii.
Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane ministře. A nyní s řádnou přihláškou s přednostním právem pan místopředseda Zaorálek. Připraví se pan místopředseda Filip. Pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, kolegové, dovolte mi, abych tedy upozornil nejdřív, že nevycházím z té analýzy pana profesora Hobzy z roku 1919. Mně jde o úplně jinou rovinu problému, pro který se chci tady vyjádřit nesouhlasně k tomu návrhu, který nám byl předložen. Upozorňuji, že má argumentace je jiná.
Já jsem včera ve své kanceláři přijal pět návštěv a je zajímavé, že dvě z nich se týkaly křivd minulosti. Tou jednou byl člověk, který už dlouho se snaží vést spor o to, že po válce si platil - říkalo se tomu tehdy nalepšení, dneska bychom tomu říkali nějaké připojištění. A on mi popisoval, jak po několika letech, po která si to platil, přišla měnová reforma a nakonec nějakým výnosem z padesátých let o to přišel. Žádnou náhradu za to nikdy nevysoudil.
A ten druhý případ - také včera, nechci teda jmenovat, ale mohu vám to prokázat. Ten druhý, to byl člověk, který sloužil u technických praporů. Podrobně jsem to včera vyslechl. Tady v Mostě pracoval dva a půl roku na dole, popisoval mi ty poměry. A protože to už ale nebylo PTP, ale byly to ty technické prapory, tak prostě není schopen za to on ani ti jeho přátelé, se kterými tam byl, není schopen za to získat žádnou náhradu. Jsou to lidé, kteří - dokonce i díky tomu, on byl zrovna z nějaké katolické rodiny, proto se do těch technických praporů dostal, právě proto, že byl i z tohoto prostředí, tak nemohl vystudovat školu, na kterou se hlásil. A ti lidé potom v tom životě za socialismu byli postiženi nízkými platy samozřejmě. Rozumíte? To jsou opravdové křivdy, škody, které vznikaly v životě tisíců, statisíců lidí, kteří tady žili.
To je moje argumentace. Protože my přece, když se v devadesátých letech tady nebo v této zemi vedla debata o tom, do jaké míry lze napravovat ty křivdy, ke kterým tady došlo v takovém rozsahu, že říkám, že včerejšího dne třetina lidí, kteří u mne byli v kanceláři, byli právě s křivdami z minulosti. To není něco, co už odvál čas. To je tady přítomné. Setsakra přítomné, mezi lidmi, mezi našimi klienty, občany této země.
A rozumíte? Teď jde o to, že když se tehdy debatovalo, co si s tím počít, s tou obrovskou masou křivd, tak se rozhodovalo o principech, podle kterých se to bude dít. Protože se snažilo v té debatě sdělit a apelovalo se na to, ať to všichni pochopí, že prostě nejsme schopni v tomto ty křivdy vracet zpátky, že ty reparace vlastně jsou jenom symbolické. A proto se zvolila i v náhradách forma převážně fyzických restitucí. Pokud vím, tak řekněte, kdy se něco vyplácelo. Možná lidem, kteří byli v kriminále. Mluvil jsem s jedním, který za rok dostal 40 tisíc odškodné. To znamená to byly výjimky a pár korun za ty, kteří seděli třeba i bezprostředně předtím. Ale peníze se nevyplácely. Fyzické restituce - a hlavně se zdůrazňovalo, že to je částečné. To jsou principy, které se zvolily.
A víte, že je řada těch, na které se nedostalo. Vzpomeňte si na zemědělce. Vzpomeňte na restituenty budov. Prostě celá řada těch, kteří zůstali nespravedlivě všichni poškozeni, křivdy, které nikdo neodčiní, a nejsme schopni je odčinit. To je to celé, oč mi jde, že já co jsem si četl ten text, který máme k dispozici jako poslanci, že i tohle je údajně částečné. A dokonce jsou tam argumenty, že i tohle je částečné. Ale dejte si to vedle sebe - tehdejší debatu, tu úroveň nespravedlnosti, kterou jsme nebyli schopni - a muselo to odrážet ty útoky těch, kteří se dovolávají spravedlnosti. A dnes tu přicházíte s návrhem, který jen tak tady spadl před volbou prezidenta, s návrhem 83 miliard a ještě fyzické restituce, jak vím, v rozsahu 50 miliard. Vyplácet církvím přes 4 miliardy ročně. Porovnejte si tuto velkorysost s tím, jak to tehdy ten problém restitucí řešil. A to, co mi vadí - že prostě se tady někdo vytahuje z těch principů, na kterých tehdy tady pracně vznikala dohoda.
A já se prostě ptám - proč chce někdo tyto extrabuřty? Proč má být někdo zvýhodněn? Já vůbec nemluvím proti církvím. To si vůbec netroufám, vést tady debatu o církvích jako takových. Chápu, že jejich role ve společnosti je mimořádná. Rozumím tomu, že život a dynamika života církví je mimořádná. To všechno beru.
***