(16.20 hodin)
Poslanec František Laudát: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, nebudu dlouho zdržovat, jenom několik poznámek.
K tomu, co tady zaznělo z řad opozice. Je to samozřejmě naprosto legitimní, chápu je, je to levicový pohled na řešení tak klíčové problematiky, jako jsou záležitosti spojené s nezaměstnaností, trhem práce apod. Nicméně zažili jsme si pokus o takzvaně sociální stát v socialistickém podání, a pokud dál budeme pokračovat v naivitě, že všichni, kdo nemají práci - a skutečně přijít o práci není hříchem, hříchem je ovšem potom zneužívat záchytnou síť ať už státu nebo vůbec veřejného sektoru. Já jsem se zajímal o to, a nevím, zda je vám to číslo známo, ale roční výpočty nákladů na to, kolik stojí stát jeden nezaměstnaný, byly zhruba asi před třemi roky plus minus - nechytejte mě za slovo - asi 183 nebo něco takového tisíc korun. Jiné odhady mluví až o ztrátách 250 tisíc korun na jednoho nezaměstnaného. A ty prostředky samozřejmě hradí lidé, kteří pracují, odvádějí daně, odvádějí dávky do sociálního systému. Proto se domnívám, že je na hranici nebo za hranicí nemravnosti, jestliže tito lidé by měli byť jednomu nezaměstnanému, který má neskutečnou chuť odpočinout si dříve, než se unaví, což je podle ideologa pražského jara Jana Procházky definice lenosti, tak máme povinnost v každém případě se pokusit omezit tuto skupinu lidí, už jenom proto, aby nám zbylo více peněz na ty naše spoluobčany, kteří se ocitnou ne vlastní vinou v nezáviděníhodné situaci, a sice že jsou bez práce.
Pokud se týká zelených karet, domnívám se, že pořád je lepší vymýšlet systémy, které dají vstupu cizích státních příslušníků na náš pracovní trh jakési regule, pravidla, a budou kontrolovány. Pan premiér tady zmínil, že se nevyhneme, podobně jako je tomu dneska i např. v ekonomicky superúspěšných zemích typu Norska, hladu pracovního trhu po pracovních silách. A pokud my jim neumožníme legálním logisticky a ekonomicky přijatelným způsobem si tyto pracovníky obstarat, logicky se bude dál rozvíjet šedá ekonomika, a jestliže někde hrozí obchodování s lidmi, tak právě jestliže tady nebudou pravidla např. podle zelených karet.
Veřejně prospěšné práce. Navážu na vstupní část svého povídání. Domnívám se, že pokud si budeme dělat naivní představy, že někteří lidé budou pracovat a budou skutečně přínosem pro obce a budou využívat možnosti alespoň část nám nebo lidem, kteří odvádějí daně a sociální dávky, splácet to, co jim dáváme v době nezaměstnanosti, domnívám se, že je to skutečně naivita. Zničené sekačky by byly ještě to menší zlo, kterou jsou schopni vyprodukovat.
Proto se domnívám, že v každém případě si nemyslím, že ten zákon je dokonalý, život přináší tisíce různých variant a pokusů o obcházení, nicméně v každém případě by měl být propuštěn, tak aby se problematika diskutovala ve výborech, komisích, a možná že se tam najdou nějaké věci, kde může dojít ke změnám, ale v tuto chvíli považuji za klíčové skutečně tento zákon pustit dál do dalšího projednávání.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já děkuji a prosím pana poslance Davida Ratha, který je dalším přihlášeným do diskuse. Prosím, vážený pane poslanče, máte slovo.
Poslanec David Rath: Děkuji. Paní předsedající, dámy a pánové, já bych se věnoval jedné věci z tohoto předkládaného zákona a tou je otázka zelených karet. V podstatě, když to zjednoduším, tak vládní návrh přichází s určitou filozofií, že půjde jednodušším způsobem získat zelené karty, tedy možnost pracovat v České republice.
Když se podíváme vůbec na to, kde termín zelená karta se objevil, tak pokud mě mé znalosti neklamou, je to termín přejatý ze Spojených států, kde ten systém funguje už velmi dlouho. Ovšem je nutno říci, že máloco je skutečně tak obtížné jako získat ve Spojených státech zelenou kartu. Často se to nedaří ani špičkově vyškoleným pracovníkům, vysokoškolákům, kteří mají i velmi dobré místo ve Spojených státech, např. lékařům. Řada lékařů, hlavně třeba z bývalých socialistických států, působila ve Spojených státech a dlouhou dobu měli problém získat třeba zelenou kartu. Tudíž paralela s tou nově zaváděnou zelenou kartou ministra Nečase a této vlády hodně pokulhává.
Samozřejmě Česká republika jako rozvíjející se ekonomika, jako ekonomika relativně vyspělé země, by měla mít možnost a má tu možnost získávat špičkové pracovníky, kterých se v České republice nedostává. Takový počin vlády je samozřejmě pozitivní. Takový počin ale už dávno je nastaven, bohužel není využíván tak často, jak bychom si asi my všichni představovali. Při té příležitosti člověka napadá, jak je možné nebo kde se děje chyba, a to nemyslím jen této vlády, ale všech zatím dosavadních vlád, že Česká republika není cílovou zemí pro velké množství vysoce kvalifikovaných a zkušených pracovníků, především tedy vysokoškoláků.
Ovšem když se podíváme na ten vládní návrh, zjistíme, že těmi zelenými kartami chce především nalákat málo kvalifikované - málo kvalifikované - osoby. Do značné míry každá ekonomika i tuto skupinu potřebuje. Nicméně je potřeba se při takových rozhodnutích vždycky zamyslet a podívat se do ciziny na tamní zkušenosti. Byly doby, kdy německá ekonomika potřebovala málo kvalifikované pracovní síly a otevřela svůj pracovní trh, hlavně třeba Turecku. Dnes je z toho v řadě regionů Německa poměrně závažný problém. To rozhodnutí Německo udělalo před nějakými dvaceti třiceti lety, ale problém je dnes. Obdobu najdeme třeba v Holandsku. Holandský trh se také nechal otevřít před nějakými třiceti lety, ovšem problém je z toho opět dnes. Takto bychom mohli ještě citovat třeba Francii a možná další země. Česká republika tedy je na určité hranici důležitého rozhodnutí, jakou cestou se má vydat.
Česká republika, já nevím, jestli to víte, ale je v podstatě snad nejprůmyslovější zemí na světě, což nevím, jestli je takové plus, ale je to zajímavost určitě. Podíl průmyslové výroby na hrubém domácím produktu je v České republice v podstatě jeden z nejvyšších na světě. Z toho také plyne, že v tuto chvíli řada podnikatelských subjektů, hlavně v oblasti průmyslové výroby, se potýká s větším či menším nedostatkem pracovních sil všech stupňů, jak kvalifikovaných, ale především nejvíc potřebují ty málo kvalifikované nebo nekvalifikované. Tím myslím na počet těch, které hledají.
***