(18.30 hodin)
(pokračuje Jacques)
Ostatně v návrhu postrádám byť jen popis jakýchkoli závažných důvodů, které by měly tak významnou změnu vyšetřování trestné činnosti policistů a příslušníků BIS a ÚZSI odůvodnit. Veřejnost zásadně kritizuje právě skutečnost, že policista vyšetřuje policistu, a osobně si neumím představit jediný argument, kterým bychom mohli přínosnost takové změny pro občany či pro veřejný zájem vůbec odůvodnit. I pokud by byla inspekce policie objektivně schopna zajistit nestrannost a důsledný postup při vyšetřování trestné činnosti svých kolegů, o čemž ale vážně pochybuji, systém vyšetřování trestné činnosti u bezpečnostních složek státu musí i subjektivně generovat důvěru veřejnosti, která zde jednoduše zohledněna není.
V tomto kontextu nemůže obstát ani argumentace o inspekci stojící mimo kompetenci ministra vnitra a pod kontrolou Poslanecké sněmovny nebo vlády. Jmenování ředitele inspekce vládou podle návrhu je ve srovnání s jinými funkcemi vedoucích ústředních úřadů zcela neadekvátní, stejně jako je neadekvátní významu této instituce. Kromě jiného návrh neřeší ani způsob odvolávání ředitele inspekce, ale to už je detail, který jistě můžeme řešit. Pan ministr kýve, hlavou.
Podle mého názoru není dán žádný právní ani věcný rozumný důvod, proč by inspekce policie jako orgán činný v trestním řízení měla podléhat kontrole orgánů Poslanecké sněmovny. Domnívám se, že inspekce policie má být klasickým orgánem exekutivy, který je zařazen do systému orgánů činných v trestním řízení a jako takový podléhá v rámci trestního řízení dozoru státního zástupce. Navrhovaná úprava navíc zjevně předpokládá, že by kontrolní orgán Poslanecké sněmovny mohl provádět kontrolu i v rámci neskončeného trestního řízení, a zasahoval by tak do pravomoci státního zástupce, případně soudu. Při míře politizace Sněmovny - prosím, odpusťte mi to - považuji takovou možnost pronikání do živých trestních věcí za více než znepokojivou, a i to je jeden z důvodů, proč tento návrh nepodporuji.
To, že Inspekce ministra vnitra ve stávající podobě neplní úlohu, kterou od ní společnost očekává, je všeobecně známo, a dokonce i samotný pan ministr vnitra Ivan Langer s tímto názorem opakovaně souhlasil. Bedlivě se dívám, zda kývá hlavou i teď.
Také během jednání na bezpečnostním výboru jsme se shodli, že právě kvalita vyšetřování deliktního jednání policistů může být jedním z důležitých faktorů, které ovlivní kvalitu policejní práce a následně důvěru, kterou bude mít policie u veřejnosti. To je jednoduché - pokud lidé nemají důvěru v to, že si mohou na práci policie stěžovat na jakýkoli jiný prohřešek, je to špatné a důvěra úměrně tomu pochopitelně klesá.
Dovolte mi, abych zrekapitulovala, jak pracuje inspekce nyní. A uvedu jeden příklad za všechny, kterému se před lety věnoval a kriticky jej hodnotil sám pan ministr. A je to brutální zásah na technoparty CzechTek. Ne, to není zapomenuto a myslím si, že by to ani zapomenuto být nemělo. Vidět ho mohly statisíce lidí na televizních obrazovkách a málokdo se neotřásl nad záběry mladého člověka, který bezbranně leží na zemi, když do něj těžkooděnci brutálně kopou, aniž by se dotyčný mohl bránit. Na zmíněný zásah si během následujících dnů stěžovalo na čtyři a půl tisíce občanů. To prosím není omyl, skutečně 4500 lidí bylo mobilizováno a napsalo písemnou stížnost. Z toho se inspekce zabývala celkem pouhými 128 trestními oznámeními, z nichž většina byla označena za nekonkrétní. Policie podrobně šetřila trestní oznámení v 29 případech zraněných, ani v jednom případě nebyl zjištěn konkrétní policista, resp. když byl, byl jeho zákrok shledán jako zákonný. A tady si opět vzpomeňme na kauzu čtyř chebských policistů, kteří kopali a bili ležícího bezbranného člověka. Za celý zásah na CzechTeku byl kázeňsky potrestán pouze jeden policista, u kterého se prokázalo, že měl falešné identifikační číslo. To je smutná bilance a v situaci, kdy se snažíme mobilizovat veřejnost, snažíme se získat občanskou společnost, aby se aktivně účastnila věcí veřejných, máme-li čtyři a půl tisíce podnětů, které občané a občanky podali, máme-li flagrantní příklad zneužití pravomoci veřejného činitele, brutálního napadání bezbranných lidí, a nedospějeme k uspokojivým závěrům popsání této situace, neřkuli potrestání viníků, je zřejmé, že něco je špatně, a já osobně jsem tímto faktem velmi znepokojena.
A proto musím říci, že bez opuštění reinkarnované představy vyšetřování trestné činnosti policistů samotnými policisty nebudu moci návrh podpořit. A mrzí mě, že takto zásadní problém návrhu budeme řešit ve chvíli, kdy je zákon hotov a měl by pokud možno rychle projít legislativním procesem tak, aby mohl co nejdříve pomáhat a chránit. Popravdě ale musím říci, že jsem nepředpokládala, že pan ministr tuto kruciální a tak často opakovanou výhradu nezohlední. Pro pořádek připomínám, že tuto věc řeší dokonce i programové prohlášení vlády.
Beru na vědomí vystoupení pana ministra a slib, který zde veřejně dal, že bude tento problém řešit samostatným zákonem. Dokonce si zde stanovil i jasný termín a na druhou misku vah položil možnost přímo popravy. Pan ministr slíbil, že podá demisi, pokud tento svůj závazek nesplní. To si myslím, že je potěšující zpráva. Zároveň však říkám, že mezikrok, který je navržen, nepovažuji za vhodný z důvodů, které jsem předeslala, a skutečně také se domnívám, že celá tato pasáž by měla být buď ze zákona vypuštěna a řešena tímto samostatným návrhem, anebo by měly být skutečně lhůty prodlouženy tak, aby měl pan ministr dostatek času tuto věc řešit. To už záleží na dohodě.
Na závěr si dovolím obecnou poznámku k předkládané reformě. Domnívám se a mrzí mě, že tomu tak je, že návrh zákona je celý prodchnut logikou toho, co chápeme pod fenoménem policejní uvažování, o jehož změnu právě usilujeme. Co tím myslím? Návrh vykazuje výraznou dominanci práv policisty a jakýsi despekt k základním právům svobodného občana. Je v něm velmi čitelný rukopis struktur ministerstva, které jej připravily. Ustanovení, která se týkají práv a povinností policisty stejně jako práv a povinností občana, budou vyžadovat důkladnou revizi vedenou primátem práv svobodného jedince a také řádného občana. Já věřím, že s panem ministrem najdeme společnou řeč.
Dosažení změn ve výše popsaných problematických oblastech považuji za prvořadý úkol právě Poslanecké sněmovny jako orgánu voleného lidem, nebyl-li toho schopen aparát předkladatele, a zároveň podotýkám, že pokud k těmto změnám během projednávání zákona nedojde, tak od něj nemůžeme očekávat efekt, který nám předkladatel slibuje a který si jistě přejeme všichni. V takovém případě zůstane heslo Pomáhat a chránit jen zbožným přáním. Zároveň ale zdůrazňuji, že nepodpořím návrh na zamítnutí této předlohy, protože věřím, že můžeme, třeba i v prodloužené lhůtě, která bude navržena, zákon upravit tak, aby předpokládaný efekt splnil.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dalším přihlášeným je pan poslanec Pavel Severa a připraví se Zdeněk Jičínský, pak tu mám ještě Františka Bublana. Prosím, nyní Pavel Severa.
Poslanec Pavel Severa: Dámy a pánové, začnu jedním výrokem policisty, který byl pronesen v roce 2006 a který dokumentuje nezbytnost reforem, které se v tuto chvíli připravují. Tento policista řekl: Po třiceti letech u policie byl pro mě konec služby poslední léta otřesným zážitkem. A věděl, o čem mluví. Já osobně, protože vývoj policie mám možnost sledovat několik let, musím říci, že jsem měl za to, že po různých dohadech a různých tlacích, které policie přestála v době opoziční smlouvy, tak jsem měl za to, že nemůže být v horší situaci policie už v následujících letech. Bohužel, ony tlaky a ony určité řekl bych snahy o ovlivňování policie bez určitého smyslu, jenom účelově, byly nahrazeny naprostou bezmocností, bezkoncepčností v následujících letech. A to bylo možná ještě to horší, co mohlo policii potkat.
Nechci říci, že nemůže být hůř, vždycky asi může být hůř, ale každopádně to, co chci v tuto chvíli ocenit, je, že pan ministr vnitra začal systémově řešit - to, co potkalo armádu, začal stejným modelem řešit i u policie.
***