(16.10 hodin)
(pokračuje Rabas)
To je smysl toho zákona! Já chápu, že je to tradice, že je to i pěkné, vidět někde ženu se špičkou anebo muže s doutníkem, může v tom být jistá elegance, ale tato tradice, tu známe a možná to má nějakou příchuť romantiky z 20. let v době, kdy jsme nevěděli o tom, jak kouření škodí. Dneska jsme v situaci, kdy víme, že pasivní kouření doopravdy škodí. A to je smysl zákona! Ochránit lidi, kteří se nechtějí nechat otravovat.
Děkuji. (Potlesk některých poslanců.)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Pane poslanče Rathe, prosím, ujměte se slova.
Poslanec David Rath: Dámy a pánové, je vždycky nesmírně složité najít takovouto hranici mezi ochranou na jedné straně a přílišným zasahováním do soukromí na straně druhé. Ale v podstatě každý stát to dělá dnes a denně.
Alkohol, typický příklad. Přece víme, že určité množství alkoholu vůbec nevadí při řízení motorových vozidel. Stejně jsme dali zákaz a držíme zákaz téměř na absolutní nulu, nebo v ČR na absolutní nulu, protože máme za to, že je to lepší, a přitom je to přece také zasahování do soukromých práv každého, protože objektivně je známo, že třeba do 0,5 promile to řízení nijak neovlivňuje. A tady nám zákaz nevadí a akceptujeme ho. Víme také, že je přece celá řada dalších látek a drog, které rozhodně zdraví neprospívají, ale zase tak zásadně zhoubné následky také nemají, to jsou tzv. lehké drogy. Přesto jsme se dohodli, že je to špatně a že kdo je prodává, případně jich drží větší množství, tak se dopouští trestného činu.
S kouřením je to, bych řekl, o něco složitější, protože tam nám do toho vstupuje jakási dlouhodobá kulturní tradice, tak jsme si na to zvykli. Jinak tabák není o moc méně škodlivý než třeba marihuana. Je to návyková droga se silným návykem a má obrovské zdravotní důsledky. Jistě, můžeme si říkat a každý známe i z historie příklady známých lidí, kteří hodně kouřili, dokonce i pili a dožili se dlouhého věku, ale prosím vás, to nelze brát jako vysvětlení, protože já vám tady ze své lékařské praxe řeknu kazuistiku člověka, který si prostřelil hlavu a přežil to a šel dokonce do nemocnice k ošetření. Prostě stávají se různé kuriozity.
Obdobně je méně časté, že člověk vykouří denně přes 50 cigaret a nedostane rakovinu plic, než opak. Prostě pravdou je, že kouření cigaret způsobuje rakovinu, způsobuje likvidaci tepen; to se projevuje jak infarktem, mrtvicí, tak nedokrevností dolních končetin, které vedou až k amputacím. Je tam vazba na celou řadu nemocí se zhoubným bujením.
Dobře, když lidem dáme tyto informace a oni přesto s vědomím těchto informací kouří, je to jejich svobodné rozhodnutí. I když, prosím vás, je možné brát jako svobodné rozhodnutí závislost? Rozhoduje se člověk, který je závislý na čemkoliv - na alkoholu, nikotinu, marihuaně atd., rozhoduje se svobodně? Je to výraz jeho svobodné vůle, nebo je vůle už výrazně deformována právě tou chemickou látkou? Takže ono tady někdy říci, jestli je to svoboda, nebo už výraz jisté závislosti, je skutečně dost obtížné.
Ale proč to říkám? Zdravotní výbor nakonec po všech diskusích se usnesl na tom restriktivnějším opatření, to znamená říci ne kouření v restauracích. Ano, s vědomím toho, že to může leckde udělat problémy právě díky zvykům, kulturním tradicím - česká hospoda na venkově, jistě to tady všechno zaznívalo. Nicméně my jsme si říkali, že je potřeba do společnosti poslat jasný signál, že kouření je špatně, že to zdraví výrazně ohrožuje a že je to závislost.
Víte, ideální asi by bylo, kdyby šlo - a to já jsem si myslel, že se toho někdo ujme; já sám, přiznám se, neměl jsem k tomu kapacity, abych to takto zpracoval, určité nové myšlenky, jak k tomu přistoupit. Prostě rozdělit třeba restaurace na dva druhy: na kuřácké -striktně a nekuřácké - striktně. Ne žádné prostory. Kouř prostě proniká, takže když máte jednu místnost takovou a druhou onakou, tak to moc nefunguje. Nejabsurdnější je, když máte jeden stůl kuřácký a vedle stůl nekuřácký a máte pocit, že tam nekuřáky chráníte. Dokonce si myslím, že by bylo možné si na kuřácké - abychom to znevýhodnili - restaurace kupovat licenci, třeba každoročně. Byl by to příjem stejně jako hazardní hry, jsou také špatně, je to také závislost, města z toho dostávají určité peníze. Proč by nemohly z licence na kuřáckou restauraci města dostávat peníze právě za nákup licence? A restaurace by měly povinnost to mít třeba hned v názvu, to znamená ve štítě by to bylo: kuřácká restaurace, aby každý nekuřák věděl, že se jí vyhne obloukem. A naopak, byly by ostatní povinně nekuřácké. Prostě tak aby ten, který přes znalost, že to škodí zdraví, že kouření je špatně, přece jenom si mohl vybrat čistě kuřáckou restauraci.
Bohužel toto nebylo dotaženo, nebylo zpracováno, tak jsme došli k závěru, že je skutečně asi lepší zkusit v ČR dát absolutní zákaz právě proto, že kouření v restauracích výrazně omezuje nekuřáky. Navíc, to tady také zaznělo, jak k tomu přijdou ti zaměstnanci v restauracích? Jistě někdo může říct: mohou jít pracovat jinam, ale s touto logikou bychom nemuseli ani nikde dávat ochranné pracovní pomůcky, protože bychom mohli říct: tak proč rozdávat přilby, boty a pevné montérky, vždyť zranění jsou vlastně součástí výkonu profese, a tudíž komu se to nelíbí, ať jde pracovat jinam. Bohužel proti kouři neexistují pracovní ochranné prostředky a lidem nic jiného nezbývá.
Čili věřím tomu, že to bude rozhodování velmi složité. Já sám osobně o těchto problémech hodně uvažuji, hodně diskutuji, ale ve finále nakonec jsem dospěl k závěru, že asi lepší pro ochranu veřejného zdraví, pro ochranu lidí je jít cestou striktně povinně nekuřáckých restaurací.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já děkuji. Pan poslanec Rath byl posledním přihlášeným do rozpravy obecné. Táži se, zdali ještě někdo chce přispět k tomuto tématu. Není tomu tak. Obecnou rozpravu končím.
Zahajuji rozpravu podrobnou, do které mám následující přihlášky. Jsou to přihlášky paní poslankyně Rujbrové, Rybínové a Fialové. Prosím tedy paní poslankyni Rujbrovou, aby se ujala svého slova.
Poslankyně Zuzka Bebarová-Rujbrová: Před třinácti lety jsem byla jako turista ve Spojených státech amerických a v jednom z krásných národních parků jsem si sedla na otevřeném prostranství venku před stánkem, dala jsem si limonádu a po chvíli, přestože kolem mě byla celá řada volných stolů, přisedl mladý Američan s dítětem a vytkl mně, že kouřím, když baby papá. Říkala jsem si, to je Amerika. Američané se tehdy koupali v riflích a v tričku a láhve od piva schovávali do papírových sáčků, aby nebylo vidět, jaké nemravnosti se dopouštějí. Ale on od té doby se trend boje proti jakýmkoliv závislostem posunul do Evropy a začíná doléhat i na nás.
Na rozdíl od svých předřečníků v souladu se zákonem o střetu zájmů uvádím, že jsem 35 let silný kuřák. Poslední tři týdny se pokouším přestat kouřit. Opravdu, není to jednoduché, je to silná závislost. Nevím, jestli se mně to podaří, a proto se za nekuřáka v tuto chvíli neoznačuji.
Můj pozměňovací návrh pramení z pozice kuřáka, který by rád kouřit přestal, který ví, že kouření škodí, že by mladí lidé kouřit neměli začít a že nekuřáci mají právo na naše ohledy.
***