(12.40 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Neboť nižší daně z příjmu právnických osob zvyšují jejich konkurenceschopnost, dovolují jim navyšovat mzdové náklady a tím příjmy obyvatelstva, a promítají se tak pozitivně do koupěschopnosti obyvatelstva. Vypouštět z té bilance tuto daň není zcela korektní. A já tedy musím znovu připomenout, že daně snižujeme, a to v přímých odvodech, a částečně zvyšujeme zátěž u daní nepřímých.
A dovolte, abych ještě jednou s Janem Švejnarem zopakoval: Méně trestáme úspěch a více necháváme lidi v obchodech přemýšlet o míře svého zdanění. Obojí pokládáme za správné, a proto se domníváme, že tento návrh jako krok zpátky musí být zamítnut.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Já děkuji, pane ministře. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Doktor. Přeje si pan poslanec Sobotka vystoupit s procedurálním nebo jiným návrhem? Nikoli. Pane poslanče Doktore, máte slovo.
Poslanec Michal Doktor: Vážené kolegyně a kolegové, já bych chtěl ve svém vystoupení reagovat na některé argumenty, které zazněly ve vystoupení pana poslance Bohuslava Sobotky, a začal bych své vystoupení, přestože jsem měl tu strukturu v poznámkách připravenou opačně, od konce, tedy i ze stejného místa, kde začínal své vystoupení pan ministr financí.
Já jsem se utkal ve veřejné debatě s bývalým místopředsedou vlády panem doktorem Havlem a bylo to v té době, kdy se měl vést mediální spor o to, koho že je vítězstvím výsledek rozpočtu za rok 2007, kdo za to více či méně může. A zda ta vláda v tuto chvíli vládnoucí se vůbec nějakou měrou přičinila za to, že ten výsledek je takový.
Já stejně jako pan ministr financí nejsem schopen považovat za vítězství deficit nižší téměř o 50 % nežli ten, který byl schválený, a ten, který byl i verifikovaný při jednání s Evropskou komisí, resp. s evropskou administrativou. Já bych opravdu za vítězství považoval nulu, případně přebytek. Vzhledem k tomu, že tempo růstu hrubého domácího produktu bylo 5,9 %. Ale když už ten výsledek je takový a vede se spor o to, jestli ta dispozice, ta výsledná suma, to výsledné saldo znamená to či ono, tak je také důležité říkat, jakou měrou je ten výsledek složen, kdo všechno se účastní na tom výsledném čísle. A to tady ve svém vystoupení pan Bohuslav Sobotka, pan poslanec, zamlčel a obávám se, že spíše záměrně. Zčásti platí věta, že soustava veřejných rozpočtů vydělala na růstu ekonomiky, na zvýšeném výběru daní, který byl dán tím, že občané více utráceli, více odevzdávali na daních ve spotřebě. Více ale také platili díky tomu, že mzdy rostly od roku 1993 daleko nejrychleji než kdy v minulosti. A tak dále. Samozřejmě odvozeně rostly i odvody na sociálním zabezpečení.
Ale potud jevy, které nastaly samy. A všechno ostatní už je výsledkem nějaké změny atmosféry, výsledkem vědomého konání těch, kteří se na tom rozhodování účastnili. Na jedné straně rozhodování vlády, která přijala velmi přísnou regulaci v zacházení právě s penězi, které leží v rezervních fondech. A to už tady bylo zmíněno a o tom ani tak mluvit nechci. Ale také vědomé změny chování obcí a krajů, kde oproti plánovanému deficitu, který oznamovaly v době, kdy byl sestavován rozpočet na rok 2007, byl nižší o 8,9 miliardy, nižšího deficitu státních fondů. A takto sečteno jsme došli k výsledku, který je zhruba o 61 miliard lepší, nežli schválený byl.
K té poznámce, která se týkala změn zákonů a změny zákona o dani z přidané hodnoty, která proběhla v roce 2004. Sama o sobě byla ta operace velmi zvláštní a málo obratná v tom, že probíhala na začátku roku 2004. Parlament ji projednával v únoru, v březnu. Bylo to přijato v dubnu a snad poprvé za nové období České republiky, nové období ve smyslu platných daní, protože ty byly v té struktuře zavedeny v roce 1993, byl změněn zákon o dani z přidané hodnoty, takto zásadně změněn, v polovině roku toho daňového období, kterého se týkal. My jsme změnili, Parlament odsouhlasil změnu, velmi zásadní změnu zákona o dani z přidané hodnoty v dubnu, v květnu, a 1. července téhož roku jsme to daňové prostředí takto zásadně proměnili. To bylo naprosto unikátní, velmi zmatečné, vyvolalo to spoustu nejasností a zbytečných dohadů, ale i daňových kolizí.
Jestliže ovšem bylo řečeno, že pouze na základě tlaku bruselské administrativy byla provedena operace, která se týkala přeskupení služeb a položek v těch jednotlivých sazbách, v té základní a snížené, tak to, pane kolego, není pravda. A já myslím, že všichni, jak tu sedíme, jsme minimálně v tomto volebním období a právě teď byli svědky toho, kdy poslanci sociální demokracie ve dvou případech, a teď nejde o ty jednotlivosti, na které já bych si i vzpomněl, a navíc jsem je jako zpravodaj těch předloh podporoval, předkládali změny zařazení některých položek z té základní sazby do té snížené, protože přišli na to, že v roce 2004 vláda sociální demokracie zbytečně zařadila některé položky do té základní sazby, přestože mohly být vzhledem k té kvalitě evropského prostředí v té snížené sazbě. A tu proměnu prováděli až teď v běhu s účinností od 1. 1. 2008. Stala se spousta omylů, spousta zbytečností, o nichž jsme tady vedli spor. A chceme-li vést korektní debatu, tak je třeba toto říkat.
To, co strážíme jako sledovaný argument, je složená daňová kvóta. A já nemohu reagovat jinak než určitou výtkou, která samozřejmě vyplývá z vystoupení předřečníka pana poslance Bohuslava Sobotky, protože je-li uváděna část argumentace, která se týká změny daně z přidané hodnoty a vyvolávaných efektů, a vy jste tady uváděl zdražování, pak platí to, co tady zaznělo, že v oblasti zdanění práce je Česká republika na sedmém nejhorším místě, resp. sedmé nejvyšší zdanění práce. To je argument, který je nevyvratitelný. To tak je. A my jsme nikdy neskrývali fakt, že chceme zdanění práce ulevit, a ve smyslu i vašich výhrad týkajících se fiskální balance toho rozpočtu nemohlo dojít k ničemu jinému než k tomu, k čemu docházelo.
Sledujeme-li ovšem součet složené daňové kvóty, pak žádná z operací, kterou prováděla minulá vláda, vyjma snížení daní přímých a zavedení společného zdanění manželů, žádná daňová operace, kterou jste provedli od roku 2000, neznamenala snížení celkové složené daňové kvóty. To je prostě jednoznačné. Teprve až na přelomu roku 2005 a 2006 se vám podařilo srazit složenou daňovou kvótu o 0,5 procentního bodu a bylo to jen a jen díky zavedení společného zdanění manželů.
To, co já jsem vám vždy vytýkal a budu vytýkat znovu a znovu, je fakt, že jste tu stáli jako předkladatelé zákona, říkali jste a odhadovali jste ten impuls do veřejných rozpočtů jako výpad výběru ve výši zhruba půl miliardy korun, a ve skutečnosti to bylo v prvním roce čtyři a půl a ve druhém šest. Nicméně nic z toho, co tady pan Bohuslav Sobotka obhajoval, neznamenalo impuls ve smyslu snížení daňové zátěže.
A debata o přeskupení… Vy nám vyčítáte, že jsme provedli operaci, kterou jsme provedli. Jenom říkám, že to, co jste prováděli vy ve smyslu úprav daně z přidané hodnoty, mělo spoustu vad na kráse a rozhodně, rozhodně nepřinášelo ta negativa jenom z toho pohledu, že by nám to nařizovalo prostředí Evropské unie a dojednaná přístupová dohoda.
***