(11.50 hodin)
(pokračuje Filip)
Musím říci, že velmi racionálně jednala Poslanecká sněmovna od chvíle, kdy jsme se odblokovali po ranním střetu, a myslím, že teď pan ministr vnitra může bez problémů uvést tisk 229.
Ještě než začnete, požádal bych pana poslance Tomáše Kladívka, aby zaujal místo u stolku zpravodajů, neb je zpravodajem k tomuto tisku. Zároveň požádám o klid, aby mohl pan ministr vnitra uvést svou zprávu.
Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr vnitra ČR Ivan Langer Děkuji, pane místopředsedo. Pane premiére, kolegyně a kolegové, tato zpráva je standardní zprávou, která je předkládána Poslanecké sněmovně již od roku 1993. Tuto zprávu schválila vláda na svém jednání 2. května 2007 a shrnuje informace a poznatky útvarů Ministerstva vnitra a Policie České republiky, resortů a příslušných institucí v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti v roce 2006.
V roce 2006, a dovolte mi jen několik čísel, neboť ta zpráva je k dispozici každému z vás, policie zaevidovala celkem 336 446 trestných činů, kdy oproti roku 2005 došlo k poklesu zhruba o 2,2 %. V té době v roce 2006 jsme se tak dostali na nejnižší počet trestných činů od roku 1993, nicméně trend, a to avizuji, v roce 2007 při zavedení nových skutkových podstat trestných činů bude opět mírně stoupající a naším úkolem je pečlivě zanalyzovat, jakým dílem se na tomto nárůstu podílejí právě nové skutkové podstaty, jako je domácí násilí, některé trestné činy v souvislosti s dopravou na našich silnicích, a nakolik ten trend má jiné příčiny.
Tak jak to bývá v minulosti tradicí, nejvyšší podíl na celkové kriminalitě zaujímá hlavní město Praha s 27 %. Zajímavé je také číslo pro vás, a to je podíl recidivistů na celkovém počtu pachatelů, který činil 46 % a v případě cizinců jejich podíl dosahuje necelých 6 %.
Z pohledu systémového je důležité si uvědomit, že řada opatření, která jsou realizována v důsledku této zprávy, vychází z reformy policie, kterou jsme představili v Poslanecké sněmovně, resp. výboru pro bezpečnost, a současně - a teď již extenduji směrem k roku 2007 - že se významným způsobem na situaci v oblasti vnitřní bezpečnosti podílel také nový služební zákon příslušníků bezpečnostních sborů, který nabyl účinnosti 1. ledna.
Na tento materiál navazuje Zpráva o plnění úkolů vyplývajících ze Strategie prevence kriminality na léta 2004 až 2007 za rok 2006 a o prioritách Republikového výboru pro prevenci kriminality a resortů v něm zastoupených.
Jsem přesvědčen, že zpráva je zpracována standardně tak, jak tomu bývalo zvykem v minulosti. Zprávu projednal a vzal na vědomí výbor pro bezpečnost Poslanecké sněmovny 13. září tohoto roku a já doporučuji totéž Poslanecké sněmovně.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi vnitra a prosím pana zpravodaje Tomáše Kladívka, aby se ujal své zpravodajské zprávy.
Poslanec Tomáš Kladívko: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, výbor pro bezpečnost projednal na své 14. schůzi dne 13. září 2007 Zprávu o situaci v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti na území České republiky v roce 2006 a Zprávu o plnění úkolů vyplývajících ze Strategie prevence kriminality na léta 2004 až 2007 za rok 2006 a rovněž informaci o prioritách Republikového výboru pro prevenci kriminality a resortů v něm zastoupených na rok 2007, která byla předložena Poslanecké Sněmovně pod sněmovním tiskem 229. Po rozpravě a vystoupení ministra vnitra doporučuje výbor pro bezpečnost Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky vzít tuto zprávu na vědomí. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano, děkuji panu zpravodaji za uvedení zpravodajské zprávy. Zahajuji všeobecnou rozpravu. První písemně přihlášený do všeobecné rozpravy je pan poslanec Zdeněk Maršíček. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Maršíček: Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, součástí zprávy je samostatná příloha Informace o problematice extremismu na území České republiky v roce 2006. Dovolte mi tedy k této příloze několik poznámek.
Předložená informace neobsahuje ani pokus o jakoukoliv definici, která by vymezovala, co považují příslušné orgány za tzv. extremismus. Místo toho se odvolává na v minulosti předkládané zprávy, které obsahovaly široké, pružné vymezení extremismu, v němž autoři dospěli až k závěru, že za destruktivní je nutno považovat takové aktivity, které působí destruktivně. To umožňuje, aby pod účelové souhrnné označení extremismu byly podřazeny organizace a skupiny, které ve skutečnosti nemají nic společného, ani pokud jde o program, ani pokud jde o praktickou činnost. Dochází to až k tomu, že pod tzv. extremismus se podřazuje i trestná činnost spjatá s diváckým násilím. Otevírá to však možnost, aby pod záminkou ochrany před extremistickou činností byly přijímány zákony, které mají legalizovat činnost policie, zpravodajských služeb, případně dalších státních orgánů, zaměřenou nejen proti subjektům dopouštějícím se konkrétní trestné činnosti, ale zejména proti tzv. levicovému extremismu, souhrnně zahrnutému pod tzv. marxisticko-leninské a trockistické skupiny.
Tento postup bez jakéhokoliv objektivního podkladu omezuje a prakticky neguje ústavou garantovaná práva a svobody určitých skupin občanů, umožňuje jejich protiústavní diskriminaci, kontrolu a sledování. Pod záminkou ochrany před tzv. extremismem se tak pod ústavními normami rozšiřuje pravomoc mocenských orgánů způsobem, který ohrožuje v ústavě zakotvené demokratické uspořádání společnosti, a objektivně ji posouvá směrem k policejnímu státu. Opatření, jež jsou plně oprávněná při postihu kriminálního jednání, jsou pak v praxi zneužívána i proti organizacím a sdružením souhrnně označovaným za levicově extremistické, jimž jsou protiprávní kriminální metody používané některými pravicovými elementy zcela cizí a jejichž programové zaměření ani praktická činnost nemají s uvedenou činností, trestnou činností, nic společného.
V úvodu zprávy se na několika stránkách všeobecně hovoří o tzv. pravicovém a levicovém extremismu, avšak v dalším textu se toto rozlišování zcela vytrácí. Celá problematika se fakticky zužuje na konkrétní trestnou činnost postihovanou v několika paragrafech trestního zákona, které se, jak vyplývá ze zprávy, dopouštějí organizace a skupiny nebo jejich přívrženci označované ve zprávě jako pravicově extremistické. Účelové směšování pravicového a levicového extremismu s konkrétní v trestním právu postihovanou trestnou činností, praktikované orgány České republiky, není přijato ani mezinárodním společenstvím. Odráží se to v části čtvrté informace na straně 33 a následujících. O extremistickém podtextu této trestné činnosti se zmiňuje jen odstavec o informacích předkládaných orgány České republiky. Všechny další části informují o činnosti různých mezinárodních organizací, které se zabývají zejména různými formami diskriminace, případně jinými formami porušování lidských práv, jako je rasismus, antisemitismus, diskriminace žen, xenofobie a další.
Vykonstruované směšování v podstatě politologického pojmu extremismu a trestné činnosti, ošetřené příslušnými paragrafy trestního zákona, má i zcela konkrétní negativní důsledky. Z právního hlediska ničím nepodložené objasňování či dokazování extremistického podtextu konkrétních trestných činů vede v praxi jen ke komplikacím a zbytečným průtahům i nákladům při postihu jinak z hlediska skutkové podstaty zcela nesporné činnosti.
***