(15.50 hodin)
(pokračuje Topolánek)
Druhým problémem bylo, že inovační řetězec od vzdělávání nebo vědy obecně přes výzkum, dejme tomu základní, potom aplikovaný nebo technologický až po vlastní výrobek je příliš dlouhá doba. V podstatě v tom řetězci jsou takové díry, že někdy k technologickému růstu a uvedení výrobku na trh, případně inovovaného výrobku, vůbec nedochází. To znamená podpora celého řetězce je součástí projektu VIVAT, který beru za svůj. Není to poslední z pěti, ale jedna z pěti priorit, bez udání pořadí. Já bych osobně řekl, že ta nejvyšší.
Jestli chceme dělat prorůstová opatření a jestli chceme dělat opatření do budoucna, tak nám nezbývá nic jiného a i s omezenými zdroji, které máme k dispozici, to dělat musíme, tak musíme podporovat výstavbu infrastruktury a investice do vědy, vzdělávání a výzkumu. Myslím, že na tom se shodneme. Jaké jsou nástroje, tam už se úplně neshodujeme. To musí být předmětem diskuse.
My jsme chtěli zahájit diskusi, která je i v koalici komplikovaná a není to žádná novinka, a to je hovořit dejme tomu o britském labouristickém modelu odložených plateb a půjček na studium, což samozřejmě nevylučuje přímou platbu školného, nevylučuje spoření, jaké mám jako instrument u životní pojišťovny už asi dvanáct let pro svého syna, to nevylučuje žádné jiné nástroje včetně stipendií, ale umožňuje to mimo jiné to, že dostáváte do škol motivaci a určité omezené zdroje, kterými mohou školy samy bez vlivu ministerstva nebo vlády určovat a prioritizovat svoji školu.
Myslím si, že jestli chceme - a to je také, řekl bych, hlavní náplň sdružení, o kterém zde také už dnes byla řeč, Becario - dostat děti na studium technických škol, nemáme jinou možnost než takový typ stimulace a motivace, jako je třeba v tomto případě odpuštění školného, snížení školného, stipendia poskytovaná podniky apod.
Teď jsem několikrát navštívil podniky a i na výstavách, kde se evidentně prokázalo, že spolupráce firmy, spolupráce výzkumného ústavu nebo univerzitního výzkumu, týmu specializovaného na transfer technologií a dalších souvisejících organizací v řetězci musí být cílená, musí být podporovaná, a to jak daňově, tak samozřejmě i z veřejných zdrojů. Ideální by bylo, kdyby speciálně a primárně z privátních zdrojů.
Pokud to chceme nastartovat, doporučuji, abychom tomuto věnovali obecnou pozornost. Já nemám pocit, že to je pravolevé téma. Mám pocit, že to je jediná šance, jak nahradit střednědobě ty výroby, které dnes tady budou za pět, deset, maximálně patnáct let končit, a nahradit je takovým typem služeb a výrob, které zajistí střednědobě prosperitu České republiky. Pokud na tom chcete spolupracovat, jsem opět k dispozici.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: To je vše od pana poslance Novotného? Ano. Můžeme ukončit tuto interpelaci.
Další má poslanec Jan Látka ve věci etiky v politice. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Látka: Děkuji za slovo. Vážený pane premiére, možná jste opravdu nečetl Kubiceho zprávu, ale evidentně jste z ní citoval ještě před jejím zveřejněním. Ale k věci. (Předseda vlády mimo mikrofon: Kouzlo nechtěného.) Dobrá, ale prosím, využijte svého pětiminutového času, až bude na vás řada.
V pondělí 13. srpna jsem na ČT1 zhlédl pořad Reportéři, který byl věnován vašemu příteli, věrnému příteli Marku Dalíkovi. I tento pořad ukázal, jací lidé se točí kolem vás, pane premiére. Lidé, kteří se na reformě veřejných financí podíleli a kterými se vlastně tato pochybná reforma dělala.
Čtrnáctého srpna, pane premiére, jste na schůzi Poslanecké sněmovny prohlásil: Nestal jsem se premiérem České republiky, abych občanům lhal. Vaše vystupování ve věci radaru v Brdech a reakce místních starostů bohužel dokazují opak. Překvapuje mě, s jakým klidem nazýváte mediální prostředí žumpou a novináře podezříváte z vydírání a korupce. Co mě však velice znepokojuje, jsou vaše úvahy o přísnějším tiskovém zákonu a regulaci svobody slova. Když ti námi zatracovaní novináři píší o verbálních úletech premiéra Topolánka či jeho výletu za lyžovačkou za peníze daňových poplatníků, o vašem příteli Dalíkovi, vicepremiérovi Čunkovi nebo o věcech kolem ODS, jsou to podle vás, pane premiére, agenti Paroubka a Lidového domu. Když však píší kolem Grosse, Ratha, Paroubka a ČSSD, pak jsou agenty koho, vážený pane premiére?
Kdy už se, pane premiére, začnete chovat tak, jak si vaše funkce žádá?
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: To byla interpelace pana poslance Látky. Prosím premiéra, aby na ni reagoval v čase, který zbývá.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: To je typ interpelace, na který se samozřejmě reaguje složitě, protože tam žádná otázka fakticky není. Je to snůška invektiv, které jenom uzavírají kruh. Něco do médií pošlu - neříkám, že vy - média s tím nějak pracují. Vy pak mediálních výstupů využíváte pro svou interpelaci. Ejhle, kruh se uzavřel! Jakým způsobem na to mohu odpovědět? To tedy opravdu nevím, protože já neznám ty lidi z reportáží, které běží v České televizi. Kromě Marka Dalíka, kterého si berete do pusy tak často, že kdyby podával žaloby, tak nedělá 24 hodin denně nic jiného. Asi by je vyhrával. Takové ty řeči o dalíkovštinách jsou opravdu velice urážlivé. Já ho musím bránit. To je jedna věc.
Nemám nic proti novinářům, oni to i dokonce vědí. Ti, kteří se chovají slušně, k těm se chovám celý život slušně já.
Když mluvíme o vydírání, tak tím naznačuji, že není možné, aby novinář poslal jakémukoli politikovi větu, to je jedno jestli SMS nebo mailem: Pokud mi nezačnete odpovídat na mé dotazy, tak se potom nedivte, co napíšu. Není to snad vydírání?
Jestliže se jedná o věci, kdy všude je zveřejněno číslo vašeho domu, číslo vašeho auta, vaše děti... Jak by vám to bylo příjemné, kdybyste permanentně kolem sebe způsoboval zkázu jenom tím, že děláte politiku, jste premiérem, a všichni lidé, které v životě potkáte, jsou napadáni, jsou vyšetřováni, jsou skandalizováni? To je samozřejmě role vrcholových politiků, ale to ještě neznamená, že s tím musím souhlasit.
Nikdy jsem, pane poslanče, neřekl, že chci změnu tiskového zákona. Já jsem pouze řekl, že v současné situaci a v nastavených poměrech mediokracie není možné se jakýmkoli způsobem bránit. A já se také nebráním. Já nevolám do České televize, nestěžuji si na Radě pro vysílání České televize, nestěžuji si a nepodávám trestní oznámení za nepravdivé, neověřené informace v novinách, protože je to, pane poslanče, zbytečné. Jestliže jsem takto rezignoval na svá ústavní práva, tak by to minimálně u nás zákonodárce mělo vést aspoň k zamyšlení.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ptám se pana poslance Látky, jestli ještě využije času, který zbývá. Prosím.
Poslanec Jan Látka: Určitě využiji. Děkuji. Pane premiére, já jsem čekal, že se zastanete Marka Dalíka. To se dalo očekávat. Víte, mě trochu mrzí, že jste se nezastal v této věci Jiřího Paroubka, který byl stejně novináři stíhán a stejně odkrývána jeho situace bytová a vůbec ať už v době, kdy by premiérem, či v době, kdy již premiérem nebyl. Ono přece jen když se to děje někomu jinému, člověku se to lépe snáší.
Vy jste přece jenom opomněl tu jednu pro mne zásadní, na konci položenou otázku. Kdy už se stanete premiérem této republiky, tak jak si všichni zasloužíme? Já si totiž nemyslím, že bychom měli my do Sněmovny a občané venku se za vaše výroky, za vaše některé chování stydět. Já myslím, že tato republika si to nezaslouží. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím, pane premiére, máte slovo.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Nechci být ústnatý. Nevím, jestli vůbec máte představu, jaký má být premiér, když jste zažil ty čtyři své.
Ono je to trochu složité. Já se snažím dělat svoji práci, jak nejlépe umím. Snažím se nenechat se vytočit. Myslím si, že vůbec není jednoduché dělat vrcholovou politiku a čelit útokům, nemyslím od poslanců, ale mediálním, které pokládám za neoprávněné a už se jim nebráním. Je to z mé strany jistá rezignace.
***