(9.20 hodin)
Poslanec Richard Dolejš: Jak jsem očekával, odpovědi pana premiéra jsem se nedočkal, takže doufám, že někdy příště bude vstřícnější. Myslím si, že to je tak závažný problém, že by si to konkrétní odpovědi zasloužilo.
Takže nesouhlasím s odpovědí pana premiéra a předkládám usnesení, které zní: Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí předsedy vlády České republiky na písemnou interpelaci poslance Richarda Dolejše ve věci budoucího vývoje vojenských záchranných útvarů na území České republiky.
Předám vám to písemně, pane předsedo.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Slyšeli jsme, dámy a pánové, vážené kolegyně a kolegové, návrh usnesení. Nyní o tomto usnesení budeme hlasovat.
Zahajuji hlasování. Kdo s tímto návrhem usnesení souhlasí, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 77 z přítomných 136 poslankyň a poslanců pro návrh 56, proti 46. Toto usnesení nebylo přijato.
Nyní zde mám avizovanou přihlášku - pan poslanec Tomáš Úlehla se přihlásil ještě v tom časovém horizontu 30 minut. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Tomáš Úlehla: Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně a kolegové, omlouvám se, měl jsem trošku pres s parkováním.
Já bych chtěl, tak jak jsme tady avizovali od začátku jednání Sněmovny, zařadit druhé čtení sněmovního tisku 296 - integrovaný registr znečištění. Činím tak po dohodě s ministrem Bursíkem a chtěl bych to, jestli by bylo možné, zařadit na páteční jednání za řádně zařazené body našeho programu. Třetí čtení tohoto vládního návrhu zákona bychom zařadili do bloku třetích čtení. Protože vše, co jsem zde komentoval, včetně toho, jak jsme schválili zkrácenou lhůtu pro projednávání, má ten smysl, abychom legislativně logicky a pragmaticky pro podnikatelskou i úřednickou sféru nachystali ten zákon do takové účinnosti, která je žádána.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Je to jediný návrh.
Nechám hned hlasovat o návrhu, že sněmovní tisk 296 zařadíme do druhého čtení jako druhé čtení v pátek 30. 11. za řádně již zařazené body a třetí čtení do bloku třetích čtení 23. schůze dle času, který je potřeba mezi druhým a třetím čtením.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 78 z přítomných 138 poslankyň a poslanců pro návrh 98, proti 1. Konstatuji, že s tímto návrhem byl vysloven souhlas.
Dále budeme pokračovat v bodu č. 86, jsou to odpovědi na písemné interpelace.
Další odpovědí je odpověď pana předsedy vlády. Pan předseda vlády Mirek Topolánek odpověděl na interpelaci poslance Miroslava Grebeníčka ve věci: k nedůstojnému zaostávání České republiky ve veřejných výdajích na školství a k neospravedlnitelné politice vlády, která pokračuje v podfinancování školství a pod záminkou reformy veřejných financí na straně jedné významně zvyšuje příjmy příjmově nejsilnějších skupin a na straně druhé ostudně usiluje šetřit na platech učitelů a zaměstnanců škol. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 362. Prosím pana poslance Grebeníčka, aby se ujal slova.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Já vám, pane předsedo, děkuji za udělení slova. Obracím se samozřejmě i na vás, dámy a pánové, a pro jistotu připomenu, že věc, ve které jsem písemně interpeloval předsedu vlády, tedy zaostávání České republiky ve veřejných výdajích na školství za průměrem těchto výdajů v zemích Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, je obecně známou skutečností.
Ten ostudný stav trvá už déle než deset let a to, co začalo v období poslední vlády Václava Klause, mám tu na mysli výrazný pokles podílu výdajů na školství na hrubém domácím produktu, pokračuje bez ohledu na proklamativní sliby nápravy vlastně dodnes. Jak mne současně premiér ujistil ve své písemné odpovědi, kterou máte k dispozici, navzdory výraznému růstu, který zaznamenává v posledních letech česká ekonomika, tento neomluvitelný stav podfinancovávání školství by měl podle něj pokračovat.
Dámy a pánové, vedle této závažné mimořádné skutečnosti byla součástí mé interpelace na premiéra Mirka Topolánka také další, s ohledem na perspektivní potřeby České republiky neobhajitelná záležitost, a to rozhodnutí vlády a celé vládní koalice na jedné straně výrazně zvýšit příjmy lidí s platy a příjmy překračujícími hranici 80 tisíc měsíčně, výrazně snížit daně velkým podnikům a současně na druhé straně snížit reálné příjmy a životní úroveň statisíců učitelů a zaměstnanců ve veřejném školstvím tím, že stanovený nominální růst výdajů státního rozpočtu na jejich mzdy v příštích letech pouze 1,5 % ročně je sráží významně proti průměrnému procentu očekávané inflace. Zjednodušeně řečeno, veškeré vládní ekonomickou politikou připravené a nastartované zdražování základních životních potřeb a služeb nemá být učitelům a zaměstnancům školství nijak kompenzováno. Cena kvalifikované i nekvalifikované práce ve školství má podle diktátu vlády klesat. To vše v situaci, kdy je řeč o nedostatku a naléhavé potřebě nových, vysoce kvalifikovaných a vzdělaných pracovních sil na moderním trhu práce a kdy klíčem k řešení tohoto problému je právě kvalitní školství a kvalifikovaný, přiměřeně motivovaný a slušně zaplacený učitel.
Připomínám i ten velmi často zapomínaný fakt, že vedle učitelů jsou v regionálním školství vysoké počty dalších zaměstnanců, kteří patří k příjmově nejslabším, nejhůře placeným skupinám zaměstnancům.
Dámy a pánové, v souvislosti s výše uvedeným kritickým stavem jsem položil premiérovi pět otázek. Na mou první otázku, zda si jsou premiér a vláda vědomi toho, že pokračující podfinancovávání školství a velmi nízké procento hrubého domácího produktu, které jde z veřejných zdrojů do školství a které řadí republiku významně pod průměr zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, ohrožuje postavení republiky v integrující se Evropě a perspektivní rozvoj země, odpověděl předseda vlády Mirek Topolánek, že prý situace v oblasti financování školství v České republice není tak nepříznivá, jak by se dalo z těchto údajů usuzovat. Možná nepostřehl, že dokonce školské odbory chtějí jít do stávky. Jako rozhodující argument zde premiér uvedl, že situace je lepší proto, že klesá počet dětí, žáků a studentů v regionálním školství.
***