(18.10 hodin)
(pokračuje Exner)
Ve správním řízení, jak je konstatováno, bylo vydáno 212 rozhodnutí o uložení pokut. To z těch provedených 484 kontrolních akcí reprezentuje 44 %. Ve 44 % kontrol finanční ředitelství zjistilo problém. Jak máte uvedeno v materiálu a konstatoval pan ministr, tak uložili pokuty v celkové výši skoro 2,5 mld. korun, z nichž ovšem ve 13 případech byly pokuty zrušeny, 199 jich tedy zůstalo platných. Zrušení kontrol reprezentovalo 99,6 % toho, co bylo uloženo. Ano, je tam jeden důležitý případ, který byl zrušen. Výsledek je tedy takový, že nakonec ty, které nebyly zrušeny, tak reprezentují 42 tis. korun pokut na jeden uložený případ a z nich dokonce bylo vymoženo jenom 38,6 tis. korun na jeden případ, to je tři desetiny procenta z toho, jaké pokuty byly uloženy.
Analogicky je možno uvést další případy. Například ve výkonu lékařské péče ve zdravotnickém zařízení jako by absolutně neexistovaly problémy. Za celý rok byl předmětem kontroly provedené v nestátním zdravotnickém zařízení jeden případ, a to na základě stížností. Podobně distributoři a dovozci léčiv a zdravotnických prostředků, na které je celá řada stížností. Byly prověřovány 24 subjekty a z toho u 14 bylo zjištěno nedodržení cenových předpisů, tedy podstatně nad 50 % provedených kontrol. Přesto počet kontrol je jenom 24. Uhrazeno bylo 1 283 000 Kč na všech kontrolách ve 14 případech, to znamená, že to reprezentuje kolem 80 tis. na jeden případ. V podstatě směšná pokuta vzhledem k rozsahu toho, jaký je celkový stav.
Pan ministr si pochvaloval, jak fungují kontroly v Praze. Ale v té problematice, která už představuje Českou republiku pro celý svět, kde, jak se i ve zprávě konstatuje, dochází dlouhodobě k porušování cenových předpisů - v pražské taxislužbě, která je také, jak zpráva správně konstatuje, trvale podrobována velmi ostré kritice, nakonec bylo provedeno 2,2 kontrol taxislužby denně. To znamená, jestliže v Praze je několik tisíc taxíků, že na jednoho taxíka prostě a dobře nevyjde vůbec ani jedna kontrola za rok. Byly uloženy pokuty ve výši přes dva miliony, ale uhrazeno bylo 157 tis. korun při zjištěných 40 případech. Je to v oblasti taxislužby 3413 korun na jeden případ. To je skoro cena jedné poskytnuté služby taxíkem. Přitom předepsáno bylo více než 46 tis. korun na jeden případ.
Analogicky je možné hodnotit prováděné kontroly v lékárnách, směnárnách, servisech, obchodech s obuví, službách, praní atd., kde bylo provedeno 291 kontrol a porušení bylo ve 23 % případů. Byly předepsány pokuty, které reprezentovaly skoro 7 tis. korun na případ, ale uhrazeno bylo jenom něco přes 5 tis. korun na případ.
Vždy to je Praha, která vlastně je hodnocena ve zprávě jako nejlepší. Zbývajících 13 krajů dohromady za celý rok provedlo 942 kontrol, to tedy reprezentuje dvě desetiny případů na kraj a den. Prostě a dobře, kontrola se v podstatě neprovádí. A podobně je to, když už se zjistí problém. V 25 případech z těch všech byl zjištěn problém, tj. 2,7 %, uložená pokuta ovšem byla naprosto směšná, 1400 korun na jeden případ a vybráno přes 1200 korun. Pokračovat tímto způsobem je možné i u dalších případů. O obcích, jak jsem se zmínil, už v podstatě nemá cenu mluvit. Celková výše uložených pokut za všechny obce dohromady byla 9,5 tisíce, za 6300 obcí za rok bylo uloženo 9,5 tis. korun, a to bylo 1500 korun na jeden případ. Opatření k nápravě jsou nedostatečná.
Vláda ovšem na konto toho všeho konstatuje, že výkon cenové kontroly příslušnými orgány je trvale zajišťován, i když upozorňuje, že kapacitní možnosti všech kontrolních orgánů jsou limitujícím prvkem v provádění kontrol. Ale neuvádí ani konkrétní opatření k tomu, aby se situace změnila, ani nakonec, jaké vlastně ty kapacitní kontroly jsou. Vláda také v předloženém materiálu uvádí jenom to, co bylo předepsáno a vybráno, u otázky týkající se nedovybraných peněz konstatuje, že už to vybírají finanční úřady, to znamená jiné orgány než ty, které kontrolují. To znamená, jako by už se o to vláda nezajímala.
Já se domnívám, že vláda by nám měla předložit komplexní materiál.
Konstatuje se také, že by k dalšímu posílení významu cenové kontroly měla přispět dozorová činnost nadřízených orgánů, ale není uvedeno, jak se vykonává, ani žádné opatření k nápravě. Já se domnívám, že Parlament by velmi rezignoval na svou činnost, kdyby se spokojil s takovou úrovní cenové kontroly v oblasti cen, která je pro naše občany ta nejdůležitější. Já samozřejmě vím, že to, co je součástí zprávy o cenové kontrole, se netýká toho, jak ceny kontroluje Česká obchodní inspekce, případně potravinářská inspekce a jiné orgány, kde je celá řada dalších problémů. Ale domnívám se, že i tak je potřeba nějaké důslednější opatření k nápravě.
Upozorním, že při projednávání podobné zprávy o cenové kontrole v roce 2005, bylo to 25. března, bylo navrženo usnesení, že Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vyslovuje nespokojenost s úrovní cenové kontroly. Tehdy podobně jako dneska při projednávání této otázky bylo přítomno 109 poslanců, z toho 54 hlasovalo pro takové usnesení, 34 bylo proti. Potřeba k přijetí usnesení bylo 55 poslanců. Tedy jeden poslanec chyběl k tomu, aby usnesení bylo přijato. Další část usnesení, která se týkala požadavku na přijetí opatření ke zvýšení úrovně cenové kontroly, potom v důsledku nepřijetí toho prvního bodu už byla podpořena jenom zhruba třetinou poslanců.
Domnívám se, že je správné, abychom se k této věci znovu vrátili. Proto si dovolím v podrobné rozpravě navrhnout usnesení, kterým bychom konstatovali nedostatečnou úroveň provádění cenové kontroly v naší zemi a požádali vládu, aby konečně přijala opatření k nápravě.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Hlásí se někdo další do rozpravy? Není tomu tak. Obecnou rozpravu končím. Ptám se na případná závěrečná slova. Vždyť jsem zatím uzavřel jenom obecnou rozpravu. Ptám se na závěrečná slova pana předkladatele, pana zpravodaje. Nechtějí vystoupit.
Přistoupíme k rozpravě podrobné, do které nemám žádné písemné přihlášky. Z místa se hlásí pan poslanec Exner. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
***