(14.50 hodin)
(pokračuje Vlček)
Projednávání tohoto bodu jsme zahájili ve čtvrtek 25. října, kdy jsme přerušili všeobecnou rozpravu. Budeme v přerušené všeobecné rozpravě pokračovat. Zatím další přihlášky do všeobecné rozpravy nemám. Ptám se, jestli se někdo hlásí z místa. První se hlásí pan poslanec Exner, poté pan poslanec Tlustý. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, členové vlády, dámy a pánové, především prosím, jestli by bylo možné udělat si pořádek v té proceduře, protože při přerušeném jednání jsem byl dokonce už ohlášen jako vystupující poslanec, ale potom technické poznámky a přednostní hlasy vedly k tomu, že bod byl přerušen dříve, než jsem dostal slovo. A nyní to vypadá, jako by nebyl nikdo přihlášen. Takže si myslím, že by se taková věc stávat neměla.
Pan předseda vlády Mirek Topolánek při předchozí části debaty prohlásil, že reformní smlouva vlastně nepředstavuje příliš nového, a zdůvodnil to mezi jiným tím, že zástupci Francie a Holandska se nemohli vrátit domů, aby přinesli stejnou smlouvu. Myslím si, že v zásadě má pravdu. I podle našeho názoru reformní smlouva nepředstavuje příliš nového a vidíme ji jako snahu pod jiný názvem zachovat stejný obsah zděděný z evropské ústavní smlouvy.
Máme k ní celou řadu výhrad. Ty podstatné jsou ale ty, že to není cesta k Evropě národů, budovaná zdola na základě stálé konzultace s evropským veřejným míněním. Zatímco evropská ústavní smlouva byla nakonec navržena za účasti takzvaného Konventu, ve kterém aspoň byly zastoupeny parlamenty a vlády členských zemí, reformní smlouva z tohoto hlediska je stvořena jenom prací úředníků a na základě jednání Evropské rady, aniž by veřejnost byla do této záležitosti zahrnuta.
Chtěl bych také zcela jednoznačné prohlásit, že trvalým požadavkem celé komunistické radikální levice v Evropě je, aby občané o této smlouvě rozhodli v referendu, a také tento náš názor dále trvá, i pokud jde o ratifikaci smlouvy v České republice.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Tlustý, další přihlášku nemám. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo vlády, dámy a pánové, dovolte mi výlučně zcela za sebe se vyjádřit k projednávanému tématu a doufám, že to nebude zcela jenom za mě, ale že podobný názor bude mít značná část občanů České republiky.
Slyšeli jsme zde v dosud probíhající rozpravě, a to z nejrůznějších politických stran, názor, dokonce bych řekl, že se mi zdálo dominující názor, že takzvanou lisabonskou neboli reformní smlouvu je možné v České republice ratifikovat parlamentní cestou a není třeba ji podrobit všelidovému hlasování. Dovolil bych si vyjádřit názor opačný, a to zejména proto, že mi neselhává paměť a že si vybavuji, co tady říkali představitelé jednotlivých politických stran v minulosti o takzvané ústavní smlouvě. To, že takzvaná reformní smlouva je fakticky totéž jako ona tehdy diskutovaná smlouva ústavní, je evidentní. A nechť to případně, pokud by o tom byly pochybnosti, posoudí odborníci. Stručný názor k tomu ještě vyjádřím.
Nyní důvody, proč si myslím, že by veřejnosti slibované všelidové hlasování neboli referendum mělo v tomto velmi významném případě býti uspořádáno.
První důvod, a to souvisí s tou pamětí, možná je to pro někoho nepodstatné, ale přinejmenším obě dvě největší politické strany, tedy ČSSD a ODS, před volbami takovéto referendum o takhle zásadním dokumentu slibovaly. To je první důvod.
Druhý, který s tím úzce souvisí, je ten, že se od sebe zásadním způsobem tyto dokumenty neliší. A pokud přineslo České republice zásadní rozhodnutí referendum při vstupu do Evropské unie, je evidentní, že stejně významný krok, jako je přijetí takzvané reformní smlouvy, by měl být schvalován cestou analogickou, to znamená opět referendem. To je jakási logika, která říká, že prošla-li jedna vážná věc referendem, není důvod podobnou a stejně vážnou věc schvalovat jiným způsobem.
Třetí důvod už jsem naznačil a uvedu k němu detail, a to je srovnání smlouvy ústavní se smlouvou reformní. Podle mého názoru s jedinou výjimkou, a to je článek I/8, který obsahoval právní zakotvení už dnes používaných symbolů unie, je totiž všechno ostatní identické.
Čtvrtý důvod, a to bylo uváděno mnohokrát, principem této takzvané reformní smlouvy je zrušení rotačního předsednictví a tím pro každý členský stát alespoň částečně spoluurčovat priority.
Pátý důvod, také v minulosti často diskutovaný a uváděný, je model hlasování. Je evidentní, že reformní smlouva navrhuje pro Českou republiku model méně výhodný, než je model, který je obsažen ve Smlouvě z Nice.
Důvod šestý je nemožnost od oné reformní smlouvy běžným způsobem odstoupit, viz ustanovení o vystoupení z Evropské unie. Co je ale ještě důležitější, že pomocí takzvané pasarely mohou samotné orgány Evropské unie schvalovat další změny smluv, aniž by to vyžadovalo standardní postup ratifikace. To je u běžných mezinárodních smluv něco zcela nevídaného.
Konečně důvod sedmý - a to se týká v uvozovkách takzvané červené karty. Podmínka schválení námitek většiny národních parlamentů 55 procenty členů Rady a většinou v Evropském parlamentu, aby zastavila nový legislativní návrh, snižuje jejich praktický dopad. Zapojení Rady navíc limituje možnosti národních parlamentů postupovat nezávisle na exekutivě.
A jeden důvod navíc. V některých jiných významných členských zemích Evropské unie již proběhly průzkumy veřejného mínění a ty ukazují, že právo vyjádřit se k takto zásadnímu dokumentu požadují v zemích, jako je Británie, Francie, Německo, Itálie, Španělsko, většiny dotázaných. Nevidím důvod, proč by tomu mělo být jinak v České republice.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Dále se o slovo přihlásil pan poslanec Hamáček. Máte slovo, pane poslanče. Dále se připraví pan poslanec Jičínský.
Poslanec Jan Hamáček: Děkuji, pane předsedo. Vážený pane místopředsedo vlády, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych na začátek zareagoval na vystoupení pana kolegy Tlustého. My se dostáváme do trošku paradoxní situace, kdy zástupce ODS tady horuje pro referendum. Já bych samozřejmě mohl obdobně odůvodnit, proč si myslím, že to referendum potřebné není, v čem se smlouva dojednaná v Lisabonu liší od smlouvy ústavní, že podle mého názoru je to pouze novelizace smluv, o kterých již občané v České republice v referendu hlasovali.
***