(17.40 hodin)
(pokračuje Bohatec)
Mám u sebe soupis zemí, kde je umožněn výdej veterinárního přípravku na základě veterinárního receptu od distributorů. Jedná se o země, kde je to umožněno: Slovensko, Maďarsko, částečně Itálie, částečně Francie. V případě řešení ozdravovacích nebo preventivních programů v ostatních zemích je to tak, jak předpokládá vládní návrh, například Belgie, Estonsko, Finsko, Irsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Německo, Rakousko, Řecko, Slovinsko, Spojené království Velké Británie a Severního Irska.
Mám zpracovány písemné materiály, protože argumentů je více, během zítřejšího dne vám je rozdám do lavic. V případě, až dojde ke třetímu čtení a hlasování, prosil bych, abyste zvážili všechny ty argumenty, které jsem zde řekl, a podle toho hlasovali tak, jak si myslíte, že je to v pořádku.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Bohatcovi. Dalším přihlášeným je pan kolega Jozef Kochan. Po něm bude hovořit pan poslanec Přemysl Rabas. (V sále je velký hluk.)
Poslanec Jozef Kochan: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Je to trochu paradoxní, protože já vystupuji s trochu obráceným názorem na změnu tohoto zákona, § 77 jsem si dovolil podat já a mám k tomu určité své připomínky a určitou analýzou jsem dospěl k tomuto názoru.
Takže v České republice je zákonem o léčivech postaven veterinární řád do monopolního postavení prodejce veterinárních léčivých přípravků chovatelům, kteří chovají zvířata za účelem podnikání. Dochází tak k provázání služby poskytnutí veterinární péče o zvířata s prodejem veterinárních léčiv. Důsledkem je zvyšování spotřeby a ceny léků, protože veterinární lékař je finančně zainteresován na prodeji léků. Tento stav nemá žádné odborné opodstatnění, protože se vždy jedná o léky, které jsou na lékařský předpis vystaveny veterinárním lékařem. Naopak tento stav je v rozporu s požadavky spotřebitele na zvyšování bezpečnosti potravin.
Při marketingovém průzkumu, který uspořádal Svaz chovatelů holštýnského skotu v České republice, u chovatelů holštýnského plemene bylo zjištěno, že náklady na veterinární léčiva a úkony veterináře činí v průměru 2356 korun na dojnici a rok, plných 70 % této částky jsou náklady na léčiva a pouze 30 % představují náklady na činnost veterináře, veterinární úkony a cestovné veterináře. Průzkumu se zúčastnili chovatelé 96 tisíc dojnic, což představuje téměř 50 % z celkového počtu krav plemene. Na každou dojnici v České republice jsou každoročně spotřebovány léky za 1650 korun, což při celkovém stavu 400 tisíc představuje 660 milionů korun ročně pouze na léky pro dojnice. Z tohoto značnou část tvoří antibiotika. Obdobný stav se dá předpokládat také u ostatních druhů hospodářských zvířat.
Novelou zákona v oblasti distribuce veterinárních léčiv (lze) umožnit chovatelům získávat veterinární léčivé přípravky a veterinární prostředky, které jsou na lékařský předpis, také od distributorů veterinárních léčiv. Současně platný zákon takovouto možnost vylučuje a na jedné straně omezuje chovatele hospodářských zvířat využívat při nákupu veterinárních léků množstevní slevy a dodavatelské bonusy a na druhé straně zvýhodňuje veterinární lékaře při prodeji veterinárních léků, což má za následek neopodstatněné zvyšování spotřeby a ceny veterinárních léčiv.
Současná právní úprava nepřináší větší bezpečnost při nakládání s veterinárními léčivy, protože chovatelé hospodářských zvířat mohou získávat veterinární léky pouze na veterinární předpis a aplikovat je jen se souhlasem a podle pokynů veterinárního lékaře, což říká veterinární zákon 166 z roku 1999. Není tedy podstatné, od koho chovatel hospodářských zvířat veterinární léčiva získá při dodržování zásad dobré farmářské praxe. Tento systém se po zavedení prodeje léčiv distributory chovatelům nezmění. Celý systém je podrobně legislativně upraven a je dobře kontrolovatelný. Chovatel má za povinnost o zvířata řádně pečovat, sledovat jejich zdravotní stav a v případě potřeby zajistit léčení dle § 4 zákona 166/1999 Sb., to je ten veterinární zákon. Pokud tak neučiní, hrozí mu postih podle tohoto zákona a dále podle zákona na ochranu proti týrání zvířat, což je zákon 246. O použití léčivého přípravku rozhoduje veterinární lékař, který také na základě svého uvážení rozhodne o tom, zda přípravek předepíše či vydá chovateli, nebo ho bude podávat sám. Pokud ho předepíše či vydá, je chovatel povinen lék aplikovat podle pokynů veterinárního lékaře. Je to v § 4 zákona 166/1999 Sb.
Vyhláška 325 z roku 2003 stanovuje jasně povinnosti chovatele o evidenci veterinárního přípravku. Evidován je název přípravku, datum použití, druh a kategorie zvířat, počet a identifikace zvířat, důvod použití, dávka, množství a stanovená ochranná lhůta. Záznamy musí být uloženy nejméně tři roky, nově je zaváděno pět let. Podrobný evidenční systém ústřední evidence označování zvířat, označování masa, umožňuje dohledat každého dodavatele živočišných produktů a majitele zvířat.
Chovatel může koupit lék jen na základě předpisu vystaveného veterinárním lékařem a získat může pouze takové množství, které je na předpisu uvedeno. Veterinární zákon podrobně definuje podmínky, které musí splňovat zvířata a živočišné produkty z nich získané. Živočišné produkty musí být zdravotně nezávadné a bezpečné z hlediska ochrany zdraví lidí, nesmějí obsahovat rezidua a kontaminující látky. To je § 18 až 22 veterinárního zákona. Tyto podmínky jsou shodné pro celoevropský trh. V případě pochybení hrozí chovateli nebo majiteli zvířat v rámci správního řízení tvrdý postih.
Proč tedy tolik povyku k tomuto § 77? Já si myslím, že pravým důvodem jsou marže, které veterinární lékaři mají z prodeje léčiv. Nejde tedy o nic méně než o peníze z marží, o které veterináři touto novelou mohou částečně přijít. Novela má za cíl rozšířit konkurenci na trhu s veterinárními léčivými přípravky.
Děkuji za pozornost. (V sále je stále velký hluk.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Prosím nyní o slovo pana kolegu Přemysla Rabase. Po něm je zde přihlášen pan poslanec Josef Řihák.
Poslanec Přemysl Rabas: Dobrý den, já už jsem tady dlouho nebyl, tak si to musím užít.
Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážení kolegové, já bych chtěl plně podpořit po těch všech číslech a tabulkách, které tady odezněly, všechno to, co sdělil Poslanecké sněmovně pan kolega Bohatec, tedy to podepisuji. Jenom bych chtěl zdůraznit, že doopravdy nejde o byznys, ale o to, abychom nepřijetím návrhu, který vzešel z výboru pro zdravotnictví, nezvýšili riziku vstupu cizorodých látek do lidského potravinového řetězce. To je to nadřazení všemu a rozhodně tady nejde o byznys a o marže, protože ti chovatelé nebudou platit míň nebo víc, veterináři mají nějaké marže, a pokud to bude kupovat chovatel, tak nedosáhne takových marží, to znamená, že tam je to v podstatě pro něj, pro toho chovatele téměř, to samé. Jestliže bude nakupovat v menším množství než veterinář, bude platit větší marže, a výsledek je stejný. Ničeho nedosáhne, ale zmizí kontrola veterinárního lékaře. Neříkám, že zmizí zcela, ale zvýší se riziko vstupu cizorodých látek do lidského potravinového řetězce a tomu bychom měli zabránit.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane kolego. Prosím tedy nyní o vystoupení pana poslance Josefa Řiháka. Další přihlášku podal pan poslanec Boris Šťastný.
***