(15.50 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Česká konsolidační agentura totiž zaniká k poslednímu prosinci 2007 a letos se zaplatí posledních 13 miliard korun na ztrátu České konsolidační agentury. Místo zastavení růstu veřejného dluhu se tedy dočkáme v příštích letech růstu celkového veřejného dluhu.
Myslím, že je důležité, abychom si všichni zapamatovali dvě čísla - 973 miliard veřejného dluhu na konci roku 2006 a 1,3 bilionu korun veřejného dluhu, který se očekává na konci roku 2010. To není zastavení zadlužování veřejných rozpočtů. Je tedy naprosto zřejmé, že ačkoliv ODS postavila svoji předvolební kampaň na slibu, že zastaví zadlužování země, její praktická rozpočtová a daňová politika veřejný dluh dále prohlubuje. Takzvaná reforma veřejných rozpočtů nevede k trvalým kvalitativním a strukturálním změnám našich veřejných financí. Pouze zadlužování dočasně a nepřesvědčivě přibrzďuje.
Shrnuto a podtrženo. Až bude předseda vlády pan Mirek Topolánek v roce 2010 opouštět Strakovu akademii, zůstane po něm 70miliardový deficit státního rozpočtu v roce 2010 a 400 miliard korun nových veřejných dluhů. V důsledku jeho nesmyslné daňové politiky však bude mít příští vláda, která přijde v roce po volbách v roce 2010, daleko menší manévrovací prostor pro to, aby deficit skutečně snížila na hodnoty, jež by umožnily přijetí společné evropské měny.
Jsem přesvědčen o tom, že návrh rozpočtu, který máme před sebou, je špatný návrh. Nepomůže ekonomickému růstu, nezvýší naši konkurenceschopnost a nepřipraví naši zemi na důležité výzvy budoucích let. Je založen na zvyšování daňového zatížení lidí se středními a nízkými příjmy. Šetří zcela nepřiměřeně na učitelích a důchodcích. Přes veškeré nesystémové škrty tento návrh zákona o státním rozpočtu nezastavuje růst veřejného dluhu. Pro takový návrh rozpočtu nelze podle mého přesvědčení hlasovat.
Děkuji. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Nyní vystoupí s přednostním právem pan místopředseda Vojtěch Filip, posléze pan poslanec Milan Urban. Pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní předsedající, pane premiére, členové vlády, paní a pánové, je vždycky otázkou, jakým způsobem přistoupit k projednávání státního rozpočtu. Nejsem povoláním ekonom, přesto jsem se rozpočty dlouhou dobu zabýval a přistupuji k nim většinou podle toho, jak mají naplňovat tu kterou konkrétní politiku, to znamená zájem, který je finančně vyjádřen v rozpočtu. Pokusím se tedy méně používat čísla a více se zamýšlet nad tím, jaký je vlastně návrh, nebo logika státního rozpočtu České republiky na rok 2008 předložená vládou České republiky. Dovolím si to říct na několika údajích, které podle mého soudu jsou dokladem spíše toho, že vláda říká jedno a dělá druhé.
První prioritou vlády České republiky bylo zpomalení tempa růstu zadlužování státu a snížení schodku veřejných financí. Není to citát, je to volná parafráze vládního prohlášení vlády České republiky, když nastupovala k moci, je to citát řady vystoupení předsedy vlády, ministra financí a i místopředsedů vlády. Číslo, které je v rozpočtu, říká, že zadlužení se zvýší o 9,5 %, abych byl přesný o 9,4 % na 990 miliard korun. Čili plní se ten úkol, nebo jsou to prázdná slova?
Druhý úkol, a tady je možné říci ano, vláda si jeden ze svých úkolů řekla, že bude plnit, a to je zvrátit nepříznivý trend nárůstu mandatorních výdajů státního rozpočtu. Ano, vláda snížila mandatorní výdaje o 2 %. Když se podíváme na úkor čeho, tak zjistíme, že na úkor vyššího zadlužení.
Za třetí je úkolem vlády pregnantně definovaným, že na základě ozdravení veřejných financí dosáhne toho, aby státní rozpočet nebyl brzdou úspěšného ekonomického rozvoje, ale naopak jeho oporou pomocí vhodného nastavení daňových sazeb. Opak se stal pravdou, protože k ozdravení veřejných financí nedochází, ať už mluvíme o státním dluhu nebo například o částce, která má sloužit k reprodukci majetku evidovaného v informačním systému ISPROFIN. Tyto výdaje totiž jsou na výši 65,4 miliardy korun a jsou o 21,4 % nižší. Znamená to, že jde jenom o využívání, nebo chcete-li zneužívání majetku až k jeho devastaci. Zato pro podnikatelské subjekty jsou v rozpočtu vyčleněny neinvestiční prostředky v celkové výši 115 miliard korun, ale nevíme, kde skončí, jestli skončí opravdu v oné reprodukci vytvořeného majetku, abychom ze státních prostředků nefinancovali soukromé kapsy a tak se dále nedostávali k systému státní chudoby a řekněme bohatství některých.
Vůbec nevím, jestli mám plakat, nebo se smát - je čtvrtý úkol, který si vláda dala ve svém vládním prohlášení a ve vyjádření státního rozpočtu, a dokonce i v takzvané deformě státních financí, a to je podporovat rodiny s dětmi. Když se podíváte na celkové výdaje, které jsou tam, zjistíte, že proti roku 2007, tedy proti letošnímu roku, se podpora rodin s dětmi snižuje o plných 16 % na 84 % letošní skutečnosti, pokud ta skutečnost bude dosažena. A tak si říkáte, je to prázdné slovo, je to slib, který měl někoho nalákat, a nakonec slova jsou jen slova.
Zajímavý je také pátý úkol, který vláda chce řešit - přistupovat sociálně citlivým způsobem k ekonomicky neaktivní populaci, k důchodcům, studujícím, zdravotně postiženým. Nehodlám tady opakovat čísla, která říkali moji předřečníci. Jenom bych chtěl připomenout, že ona slíbená tisícikoruna se smrskla na jednu pětinu tisícikoruny. A sliby, zase jenom sliby.
Nyní mi dovolte šestý úkol, který si vláda vytkla - dodržovat závazky vůči Evropské unii a maximálně využít prostředky z fondů Evropské unie. Tady konečně se nesetkáváme se slovy, ale i s činy, a děkuji panu předsedovi vlády, že našel dostatek odvahy, aby ministryni, která nebyla schopná zabezpečit čerpání evropských fondů, odvolal, nebo navrhl k odvolání z funkce. Říkám to proto, že tento závazek mi připadá trochu směšný. My nejenže nejsme schopni čerpat, my také nejsme schopni zabezpečit dostatek projektů, které by k čerpání byly schopné. Jak bývá zvykem, ministry vlády České republiky můžou být i ti, kteří v Bruselu netrefí ani po chodbách, natož pro peníze Evropské unie.
To je tedy těch šest hlavních principů, které si vláda vytkla ve vládním prohlášení a které preferovala ve státním rozpočtu. Vzhledem k tomu, že ze šesti úkolů vláda plní jeden, zdá se mi to na slib vlády poměrně málo. Kdyby to bylo fifty fifty, říkal bych si ano, vláda je v těžké situaci, ministři ještě v Bruselu opravdu netrefí, třeba druhý rok na tom budou lépe. Vzhledem k tomu, že to je z šesti jenom jeden úkol, a to jenom o 2 %, myslím si, že ono slíbené reformní plnění úkolů české vlády, úkolů České republiky v Evropské unii, je poněkud trapné.
***