(14.40 hodin)
(pokračuje Čurdová)
Předložený návrh zákona nás spolu s již schváleným zákonem o reformě veřejných financí od těchto cílů, které jsou v humánní společnosti samozřejmostí, vrací zpět do doby, kdy stát na uvedené funkce rezignoval, a neúprosná logika trhu vytěsňuje děti a péči o ně z hlav mladých lidí a vede naši společnost k další demografické krizi. Přednost před rodinami s dětmi mají v politice této vlády úspory za každou cenu. A tak se z přehledu mandatorních výdajů uvedeného v příloze navrhovaného zákona dovídáme, že výdaje na dávky nemocenského pojištění, v jehož rámci je mimo jiné poskytována peněžitá pomoc v mateřství, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství a podpora při ošetřování člena rodiny, poklesnou v roce 2008 oproti roku 2007 o více než 11 %. A výdaje na státní sociální podporu, jejímž prostřednictvím stát přispívá především rodinám s nezaopatřenými dětmi v případě uznané sociální situace, na jejíž řešení rodina vlastními silami a vlastními prostředky nestačí, poklesnou meziročně více než o 16 %.
Je tedy sice hezké, že máme ministra práce a sociálních věcí fešáka, který má image strážce rodiny ve svém vývěsním štítu, nicméně z těchto údajů vyplývá, že se o rodinu příliš nestará.
Pane premiére, prostřednictvím paní předsedající, vy už zásluhu na demografickém vývoji máte, takže vám je možné i blahopřát, ale nejde jenom o vás.
Náklady související se založením rodiny, narozením dítěte a péčí o toto dítě nemohou být velmi často kryty ani úsporami, ani vlastním příjmem rodičů, a to tím spíše, že příjem je omezen společensky žádoucí péčí o děti.
Systém státní sociální podpory je dnes založen na principu solidarity mezi vysokopříjmovými rodinami a rodinami s nízkými příjmy v kombinaci s principem solidarity bezdětných rodin s rodinami s dětmi. A já si myslím, že tento princip solidarity vláda naprosto popírá a odstupuje od něj, protože na prvním místě podporuje individualismus se všemi jeho důsledky, které mohou ve společnosti vzniknout. Je smutné, že předloženým návrhem zákona se stvrzuje opuštění těchto hodnot, hodnot sociální solidarity. Připomínám, že v důsledku změn v systému státní sociální podpory zaměřených na snížení výše poskytovaných sociálních dávek a omezení jejich výplaty bude zejména rodinám s dětmi vyplaceno zhruba o 10 mld. Kč ročně méně než v roce 2007. Výše porodného, přídavku na dítě i rodičovského příspěvku se bude v důsledku stanovení jejich výše pevnými částkami a očekávané vyšší inflace reálně znehodnocovat. Omezí se okruh osob, kterým bude poskytován sociální příplatek, a sníží se i jeho výše, podstatně se sníží výše porodného, ale i přídavku na děti, který již nebude vyplácen ani s rodinám se středními příjmy. Ty mají údajně předplaceno podle pana premiéra. Zrušen bude i příspěvek na školní pomůcky za cenu zanedbatelné úspory ve státním rozpočtu. To vše ve jménu tlusté peněženky vyvolených, větších dividend nadnárodních společností a slepé víry, že nízké daně jsou poukázkou na cestu do ráje. Bohužel nejsou. A předložený návrh zákona o státním rozpočtu je jen dalším důkazem, že tato vláda rodinám s dětmi nefandí a že jí na větším počtu narozených dětí v dalších letech a na podmínkách, v nichž budou žít ty letos narozené, vůbec nezáleží.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji. Nyní vystoupí přihlášený pan poslanec Antonín Seďa, připraví se pan poslanec Jiří Dolejš. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, paní předsedající. Vážený pane premiére, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové. Vládní návrh zákona o státním rozpočtu bývá nejdůležitějším zákonem roku a měl by vycházet z priorit, které si vláda vytyčila ve svém programovém prohlášení. Podrobný pohled na rozpočet Ministerstva obrany na rok 2008, včetně rozpočtových výhledů na roky 2009 a 2010, svědčí o neprovázanosti cílů daných současnou bezpečnostní strategií České republiky, zamýšlených kroků ještě vládou neschválené transformace resortu Ministerstva obrany a operačních schopností naší armády. Když k tomu připočteme předložený, vládou odložený a ministryní za pochodu měněný návrh působení sil a prostředků Armády České republiky v zahraničních operacích v roce 2008, nelze o návrhu kapitoly 307 hovořit jinak než jako o rozpočtu destabilizačním. Rozpočet není zacílen na dosažení strategických cílů, je předkládán bez vládou odsouhlasených finančních, personálních a časových konsekvencí transformace Ministerstva obrany a bez střednědobého zámyslu vysílání našich vojáků do zahraničních misí. Návrh rozpočtu na rok 2008, ač je nominálně vyšší oproti roku 2007, nevytváří dostatečné podmínky pro realizaci stávajících závazků stanovených v rámci politicko-vojenských ambicí stanovených strategickými dokumenty a obsahuje riziko utlumení dynamiky dosahování cílových operačních schopností. Zároveň je zde riziko postupného snižování již dosažených operačních schopností.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, klíčovou otázkou je, jakou hodnotu vybuduje Ministerstvo obrany za rozpočet v rámci obrany naší země. A kolik vojenských útvarů bude doplněno vycvičeným personálem a technikou na alianční úroveň a připraveno k nasazení, ať již na území České republiky či v zahraničních operacích. Odpovědi na tyto otázky nám může dát rozbor kapitoly 307 Ministerstva obrany.
Porovnáme-li navrhované obranné výdaje v letech 2008, 2009 a 2010, pak jejich podíl na hrubém domácím produktu bude představovat 1,43 % v roce 2008 a 1,36 % v letech následujících. Daleko horší srovnání obranných výdajů je při porovnání ve stálých cenách z roku 2003, tj. z roku schválené koncepce reformy armády, kdy index meziročního propadu mezi roky 2007 a 2008 činí 97 %. A jestliže zároveň narůstají příjmy resortu, pak výsledné saldo rozpočtu Ministerstva obrany ve stálých cenách klesá ještě znatelněji. Poprvé v historii klesá podíl výdajů kapitoly 307 na celkovém státním rozpočtu pod 5 %, přesně na hodnotu 4,89 %. A to představuje podíl pouhých 94 % ve srovnání let 2007 a 2008.
Prostě po dosažení počátečních operačních schopností naší armády nejsou vytvořeny dostatečné podmínky pro realizaci druhého kroku koncepce výstavby profesionální Armády české republiky, kterým je dosažení cílových operačních schopností, a to v původně zamýšlených termínech.
Co to máme za vládu, která neplní své vlastní programové prohlášení, ve kterém se zavázala, že výdaje na obranu v letech 2008 a 2009 neklesnou pod hodnotu 1,55 % hrubého domácího produktu? Co to máme za vedení Ministerstva obrany, které není schopno předložit vládě transformaci resortu, není schopno či ochotno předložit střednědobý výhled vysílání jednotek a prostředků do zahraničí, a to přesto, že o tento výhled bylo opakovaně výborem pro obranu žádáno?
Paní ministryně tvrdí, že zvýší počet bojovníků v naší armádě. V návrhu rozpočtu na rok 2008 k ničemu takovému nedojde, dokonce se nemění počty dané schválenou koncepcí reformy Armády České republiky. Paní ministryně začala špatně, a to plánovanou reorganizací a rušením vojenských záchranných praporů.
Paní ministryně, uvědomujete si vůbec, že tito vojáci jsou nasazováni do operací na záchranu životů a majetku našich občanů?
Ale pojďme trochu k číslům. Na příští rok má mít resort obrany celkem 37 766 lidí, z toho 26 418 profesionálních vojáků. Podíváme-li se však na počty reálně nasaditelných vojáků, pak tento počet klesne na hodnotu 12 000. Vedení Ministerstva obrany totiž konzervuje negativní stav naplněnosti jednotlivých útvarů, což při nevyváženém závazku na vysílání jednotek naší armády do zahraničních misí může znamenat ohrožení zdraví a životů vojáků v důsledku opakovaných rotací. Česká republika potřebuje ročně podle bezpečnostní a vojenské strategie cca 4250 vojáků do různých rotací a dalších 3000 osob jako zálohu pro jednorázové akce v rámci jednotek rychlé reakce. Návrh zahraničních misí na rok 2008 počítá s minimálním počtem 4700 vojáků a v následujícím roce překročí 5000 osob.
Jste přesvědčena, chybějící paní ministryně, že je naše armáda schopna vytvořit potřebnou kapacitu odpovídající standardům NATO? Opravdu vámi navržený rozpočet odpovídá tolik potřebnému rozvoji operačních schopností?
***