(10.10 hodin)
Poslankyně Anna Čurdová: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vaším prostřednictvím panu kolegovi Plevovi a navážu na kolegu Jandáka.
Říká se tomu demokracie, pane kolego Plevo, prostřednictvím pana předsedajícího. To je o respektování těch pravidel, která vy patrně neznáte.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Škromach je další s faktickou přihlášený do diskuse. (V sále je velký neklid.)
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, považuji vystupování pana poslance Plevy za naprosto nepřípustné. O tom, co je obsahem projednávaného bodu, samozřejmě rozhoduje také ministr, který přednese úvodní zprávu, a tady byla diskuse k jeho úvodnímu vystoupení.
Chtěl bych panu poslanci Plevovi vzkázat: Pane poslanče Plevo, prostřednictvím předsedajícího, ještě nemáte v ústavě zakotvenu vedoucí úlohu ODS v této zemi. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď bych požádal pana poslance Hamáčka, který je další řádně… Ještě mě zaskočil pan poslanec Jandák, který vidím, že bude ještě jednou fakticky reagovat. Tak prosím.
Poslanec Vítězslav Jandák: Dámy a pánové. Já nevím, pane kolego Škromachu, čemu se divíte. Copak tato vláda potřebuje Sněmovnu? Nepotřebuje. A dokázala nám to v Senátu. Tam už se vůbec nehlasuje. Tam se hlasuje o tom, že se hlasovat nebude. Tak Senát už vyřadili! To je vlastně výkonná rada ODS! A teď jde o to, aby ta samá situace byla v této Sněmovně!
Bylo to legrační, pane premiére, prostřednictvím předsedajícího? (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Nyní prosím o klid. Pan poslanec Hamáček je řádně připravený. Po něm pak pan poslanec Šeich. Takže pokračujeme v rozpravě. Řádně vystupuje pan poslanec Hamáček.
Poslanec Jan Hamáček: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové, já se pokusím debatu vrátit zpět na věcnou úroveň, a jsem přesvědčen, že vzhledem k tomu, že ministr zahraničních věcí, a já mu za to chci poděkovat, to téma zde otevřel ve svém úvodním slovu, tak nám umožnil se tohoto závažného tématu dotknout v rozpravě. Možná kdybychom na začátku neslyšeli veto ze strany dvou koaličních klubů, tak jsme si toto mohli ušetřit a o tom tématu, které já pokládám za zásadní pro českou zahraniční politiku, jsme mohli debatovat a atmosféra by byla daleko důstojnější tohoto orgánu.
Já bych se chtěl jenom velmi krátce vyjádřit k tomu, co zde padlo. Chtěl bych ocenit to, jak se postavil k celé věci ministr zahraničních věcí. Věřím, že na jednání zahraničního výboru budeme mít možnost tuto věc hlouběji rozebrat. (V sále je velký hluk.)
Nicméně pan místopředseda Zaorálek zde zmínil jisté priority, se kterými Česká republika šla do kandidatury na nestálého člena Rady bezpečnosti OSN. Pan předseda vlády mu tady jaksi zezadu napovídal, že nic takového neřekl.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Promiňte, já bych chtěl požádat kolegy, abychom mohli normálně zasedat. Takže prosím, aby se tu opět nevedly rozhovory jiné než k tématu. Prosím o klid.
Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Hamáček: Děkuji. Abychom to slyšeli všichni, jaké byly priority České republiky, o kterých se bavil předseda vlády s generálním tajemníkem OSN: Vyměnili si názory na situaci v násilím zmítané provincii Dárfúru, o vývoji v Barmě či v jihosrbském Kosovu, řekl Topolánek novinářům. - Cituji agenturní zprávu. - Na řešení těchto problémů a dalších dlouhodobých konfliktů, jako jsou na Haiti či Západní Sahaře, nebo na otázky kolem sporného íránského jaderného programu by se Česká republika zaměřila, pokud by byla do Rady bezpečnosti OSN zvolena, řekl Topolánek. - To je agenturní zpráva, tudíž pan premiér bude asi velmi těžko popírat, že něco takového řekl.
Já ty projekty nezpochybňuji, já si myslím, že je tam řada velmi zajímavých a důležitých témat. Nicméně chci jenom uvést na pravou míru to, co zde padlo.
Pokud chceme znát důvody, které asi vedly k tomu, proč Česká republika toto místo nezískala, akceptuji spoustu z toho, co řekl pan ministr zahraničních věcí. Atmosféra je jiná, Chorvatsko je nový stát, věnoval této věci mnoho práce. Byla to pro chorvatskou diplomacii priorita číslo jedna.
Ale já ty důvody vidím i někde jinde. Důvody jsou v tom, co říkal předseda sociální demokracie Paroubek, v tom, že vláda je pasivní v zahraniční politice. Já jsem zaznamenal dvě zahraniční cesty předsedy vlády - do Jemenu a do Pákistánu. Respektive Jemen byl zrušen. Pardon, úplně jinak - Jemen byl zrušen a do Etiopie místo předsedy vlády jel pan místopředseda vlády Čunek.
Pokud pan předseda vlády mluví o tom, že se budeme věnovat problematice Dárfúru, tak pro mě je velmi zarážející fakt, že hned v následné větě tiskového prohlášení se mluví o tom, že Česká republika nemůže vyhovět žádosti OSN o poskytnutí šesti vrtulníků do mise OSN v Dárfúru, protože vrtulníky potřebujeme v Afghánistánu. Já chápu, že musíme mít naše jednotky nasazeny tam, kde máme svoje spojenecké závazky, ale samozřejmě pokud odmítneme pomoc Organizaci Spojených národů v Dárfúru, v regionu, který je zmítán konflikty, kde je potřeba nasazení mezinárodního společenství, a odkážeme na to, že naše vrtulníky potřebujeme v Afghánistánu, já věřím, že i toto mělo vliv na rozhodování těch, kteří hlasovali o našem členství.
Další vliv na to hlasování samozřejmě mělo i to, že jsme se rozhodli zavřít zastupitelské úřady v některých zemích. Pokud zavíráme zastupitelské úřady v Latinské Americe, v Africe, v Asii - ty země to velmi citlivě vnímají a samozřejmě toto všechno berou v úvahu.
Takže já bych prosil, abychom se vrátili k meritu věci, abychom takovéto chyby neopakovali v budoucnu. Já si myslím, že za opozici zde můžeme říci, nebo můžu říci, že my jsme připraveni k věcné debatě, ale debata musí probíhat a hlavně nám musí být umožněna.
Děkuji. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď se hlásí o slovo pan poslanec Šeich. Přihlásil se také pan ministr Bursík.
Poslanec David Šeich: Vážené dámy, vážení pánové, když už tedy jsme v tradici, že se nedržíme projednávaného bodu, tak v ní pokračujme.
Já bych chtěl říci několik vysvětlujících vět české veřejnosti a ne spíše členům této Poslanecké sněmovny, kteří tu sedí již nějakou dobu. I ti, co tu nějakou dobu nesedí, samozřejmě prokoukli, že se jedná pouze o politickou hru a že se nejedná o žádné reálné sdělení.
Především je potřeba vyvrátit mýtus, který tady někdo, kdo tu problematiku nesleduje pravidelně, kdo se jí nezabývá, by si mohl myslet, že se skutečně stal. Ten mýtus je, že jsme něco zásadního prohráli, že se stala nějaká tragédie, že Česká republika šla do boje a katastrofálně prohrála a selhala. To je samozřejmě absolutní nesmysl.
Víte, že v době, kdy se sociální demokracie ucházela z pozice vládní strany o členství nestálého člena Rady bezpečnosti, a bylo to v době, kdy v té stejné době po nějakou dobu máme být současně předsedající zemí Evropské unie, velmi vážně jako opoziční ODS jsme říkali, že je třeba zvažovat, jestli vůbec má smysl být v jednu chvíli na dvou židlích. Velmi jsme o tom uvažovali a nakonec mírně převážila strategie kandidovat i na nestálého člena Rady bezpečnosti a kandidovat i na předsednickou zemi Evropské unie.
Řekli jsme, pojďme do toho souboje vždy ve vyváženém poměru s Chorvatskem, které mělo srovnatelné šance, velmi vyrovnané a stejné po celou dobu s Českou republikou, ještě nikdy na rozdíl od nás nestálým členem Rady bezpečnosti nebylo, čili si svým způsobem jako nová země přibližující se Evropské unii to členství zasloužilo. Řekli jsme, zkusme to, pojďme do toho, ale na žádnou sílu a ve chvíli, kdy ta kandidatura bude spíše směřovat někam jinam, tak strategicky podpořme Chorvatsko, tak aby v budoucnu ono podpořilo české zájmy v jiných věcech. Tak byla od počátku kandidatura postavena. Tak se také stalo v těsném, žádném zásadním, fatálním, hrozném rozdílu. V těsném soupeření se nakonec ukázalo - a je to vlivem spousty faktorů, které si myslím, že vůbec se veřejnosti těžko sdělují, faktory, jako že rozvojové země jsou určitým způsobem naštvány, jsou určitým způsobem nazlobeny na bohatou Evropskou unii, na bohatou Ameriku, na bohaté NATO a chtějí to nějakým způsobem ukázat, chtějí nějakým způsobem spíše preferovat z jejich pohledu ještě relativně chudou zemi, jakou je Chorvatsko, zemi, která se teprve snaží stát členem Evropské unie, není členem bohatého klubu Evropské unie a snaží se tuto svou preferenci rozvojových zemí dát najevo. Ten faktor sehrál nesmírnou a nezpochybnitelnou roli.
Samozřejmě to všichni vědí, a proto ti, kdo jsou v této Poslanecké sněmovně, vědí, že se nejedná o nic jiného než o politickou hru a politické čachrování se zahraniční politikou, což je věc velmi nebezpečná. Všichni v této Sněmovně vědí, že tato politická hra není reálná. Všichni to také samozřejmě vědí, samozřejmě to ví i pan předseda sociální demokracie Paroubek, který se nově stal expertem na zahraniční politiku. Samozřejmě i on ví, že celou tu dobu - a to musím férově říci - ke konci vlády sociální demokracie, když jsme věděli o kandidatuře, česká diplomacie, a to pod vedením každé vlády, a samozřejmě po celou dobu této vlády, každý den intenzivně na všech úrovních premiéra, ministra, náměstků ministru pro tu oblast, členů zahraničního výboru Poslanecké sněmovny, na všech úrovních vždy bojovala za naše členství, na mnoha setkáních, bilaterálních jednáních, se všemi státy světa si troufám tvrdit, že bylo jednáno.
***