(16.40 hodin)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu. Písemné přihlášky nemám, proto se ptám na vaše přihlášky z místa. Nehlásí se nikdo, končím tedy obecnou rozpravu a budeme nyní rozhodovat, zda podle § 90 odst. 5 budeme pokračovat v projednávání tohoto návrhu.
Přednesu návrh usnesení, který zní takto: "Poslanecká sněmovna souhlasí s pokračováním jednání o sněmovním tisku 260 tak, aby s ním mohl být vysloven souhlas již v prvém čtení."
O tomto návrhu usnesení rozhodneme v hlasování s pořadovým číslem 23. Já ještě chvíli počkám, protože vidím, že kolegové přicházejí. Registruji vaši žádost o odhlášení, proto prosím, abyste se všichni znovu zaregistrovali.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 23. Táži se, kdo je pro? Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 23 přítomno 155, pro 149, proti 2. Tento návrh byl přijat a já zahajuji podrobnou rozpravu.
Opět oznamuji, že nemám žádnou písemnou přihlášku, a proto se vás ptám na vaše případná vystoupení. (Nikdo se nehlásí.) Končím podrobnou rozpravu a můžeme přikročit k hlasování o celém návrhu zákona.
Přednesu vám návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s vládním návrhem zákona o poskytnutí státní záruky České republiky na zajištění úvěru poskytnutého společností EUROFIMA za účelem financování nákupu železničních kolejových vozidel, podle sněmovního tisku 260."
O tomto návrhu rozhodneme v hlasování pořadové číslo 24. Zahajuji toto hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 24 přítomno 163, pro 159, proti nikdo. Návrh byl přijat. Konstatuji tedy, že s návrhem zákona byl vysloven souhlas.
Gratuluji panu ministrovi a děkuji panu zpravodaji. Končím projednávání bodu č. 8, sněmovního tisku 260.
Dalším bodem, kterým se budeme zabývat, je bod č. 9. Je to
9.
Návrh poslanců Radko Martínka, Bohuslava Sobotky, Josefa Smýkala,
Hany Orgoníkové, Antonína Sedi, Zdeňka Škromacha, Petra Rafaje,
Miloslava Vlčka, Miloslava Kaly, Michala Haška a dalších na vydání zákona,
kterým se mění zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů
některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům
(zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 210/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 210/1. Požádám o úvodní slovo pana poslance Radko Martínka za navrhovatele.
Poslanec Radko Martínek: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, rozpočtové určení daní pro obce je zajisté záležitost, která je nesmírně významná, protože zajišťuje téměř 60 % veškerých příjmů měst a obcí v České republice. Jistě jste všichni stejně jako já sledovali bouřlivou diskusi, která probíhá prakticky od počátku tohoto roku až do dnes a směřovala k tomu, jakým způsobem bude obcím a městům v České republice kompenzováno to, že se mění systém daní, výběru daní, že se mění systém rozdělování daní. Myslím si, že bohužel tahle diskuse ne vždy se vedla ve věcném režimu a ne vždycky jsme přistupovali k tomuto problému tak, že se skutečně počítalo. Jedná se o příliš vážnou věc na to, abychom řešili tento problém podle dojmů, ale je myslím zcela evidentní, že rozpočtové určení daní se musí především spočítat, jaké jsou konkrétní dopady pro jednotlivé skupiny měst a obcí. Je to důležité zejména proto, že, jak jsem říkal, rozpočtové určení daní, resp. daňová část, představuje prakticky 60 % veškerých příjmů obcí a měst v republice.
V této diskusi se vedla celá řada polemik o tom, co je spravedlivé a co není spravedlivé. Přistupujeme-li k tomuto problému, je potřeba říci, že tento systém nikdy nemůže být absolutně spravedlivý a nikdy nemůže uspokojit absolutně všechny. To znamená každé rozpočtové určení je určitým kompromisem. Otázkou je, aby ten kompromis byl takový, aby zajistil rozvoj měst a obcí v České republice.
Ta diskuse se soustřeďovala do celé řady problémů. Jeden problém se týkal mimo jiné toho, jakým způsobem jsou vlastně daně v České republice zajišťovány. Když si vezmete daňový vývoj v České republice od roku 2000 do současnosti, vidíte, že od roku 2000 až do roku 2005 města a obce získávaly na rozpočtovém určení nárůst průměrně 10 % každý rok. Tento nárůst znamenal, že města a obce mohly investovat, že se mohly rozvíjet a že mohly postupně negovat tu obrovskou, zejména infrastrukturní zanedbanost, která v jednotlivých městech a obcích České republiky přetrvává z minulého období.
Rok 2006 byl v tomto vývoji výjimkou, protože v tomto roce začaly působit daňové změny, které jsme zde přijali, v této Poslanecké sněmovně, a které se týkaly mimo jiné a zejména tedy tzv. společného zdanění manželů, ale i některých dalších změn daní právnických osob, např. také paušálů pro živnostníky. Já bych si dovolil upozornit, že tyto relativně malé daňové změny znamenaly po letech růstu stagnaci rozpočtů, protože jestliže v předcházejícím období se zvyšovaly daně zhruba o 10 miliard ročně, tak mezi lety 2005 a 2006 došlo k nárůstu o pouhých 800 milionů korun. Tento trend ve své podstatě přetrvává i v letošním roce, protože se prakticky nestalo nic, pokud se týká rozdělování daní. Zatímco státní rozpočet si jisté ztráty kompenzoval na spotřebních daních, tak protože v tom portfoliu měst a obcí spotřební daně nefigurují, tato kompenzace nemohla nastat. Myslím si, že bez ohledu na to, že jsme přijali další, a tentokrát velmi razantní daňové změny, je potřeba už jenom z tohoto důvodu se daňovým rozdělením zabývat.
Další věc, která se velmi diskutovala, byla spravedlnost nebo nespravedlnost toho minulého systému. Zase musím konstatovat to, že každý starosta každé obce - a protože velká část z vás, vážené kolegyně a kolegové, prošla komunální politikou, tak ví, že bez ohledu na to, kolik obec získá finančních prostředků na příjmech, tak potřebné výdaje vždycky převyšují tuto částku, a myslím si, že je krajně nešťastné, jestliže diskuse se nakonec odehrávala v tom, kdo je na tom lépe a kdo je na tom hůře. Je to ten příslušný a příznačný boj slepého s jednookým anebo chudého s ještě chudším, kdo je z nich na tom nejhůř.
***