(17.30 hodin)
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil Vážený pane předsedající, dámy a pánové, k tomuto tématu již bylo mnoho řečeno. Já tedy za Ministerstvo spravedlnosti, které má na starosti legislativu, jež mimo jiné upravuje působnost české justice, si také dovolím vyjádřit nesouhlas s tímto návrhem.
Ústavněprávní aspekty tohoto návrhu zde byly již řečeny. Ale já se chci zaměřit na tu věc, která zde také byla konstatována a která je velmi důležitá, a to je snaha dát Nejvyššímu správnímu soudu další kompetenci. To považuji za velký problém.
Za prvé proto, protože posuzování mandátu není otázka správního práva. Není jediný důvod, proč by Nejvyšší správní soud měl posuzovat věci týkající se mandátu poslance. To je věc, která spadá do oblasti ústavního práva a nijak nesouvisí se správním právem. Není zde žádný správní akt, který by byl přezkoumáván. Není zde žádný jiný instrument správního práva, jehož zákonnost by se dokazovala. Říkám to záměrně z toho důvodu, že jsme v poslední době svědky snahy z různých míst přenášet na správní soudnictví věci, které přímo se správním soudnictvím nesouvisí a které naše správní soudnictví zaplevelují. Byly to některé věci, které se týkaly zákona o střetu zájmů. O této věci jsme též diskutovali nad novou úpravou zákona o České národní bance atd. Takže velmi varuji, aby se do budoucna, vznikne-li nějaká kompetence a nebude-li jasno, kam s ní, aby se dala pod Nejvyšší správní soud a Nejvyšší správní soud byl do budoucna jakousi popelnicí různých působností a kompetencí, které nebudou chtít jiné orgány státní moci.
Co bylo řečeno a co je také důležité, je to, že v zásadě vůbec není jasno, co by Nejvyšší správní soud v dané věci zkoumal. Není jasno, dámy a pánové, jestli by zkoumal pouhou zákonnost, to znamená, zda byly naplněny zákonné podmínky ztráty mandátu, anebo třeba i věcnou správnost, to znamená, zda by byl plně jurisdikční a jeho činnost by byla mnohem rozsáhlejší. Nezlobte se, dámy a pánové, u takto citlivé věci je evidentní, že musí být vymezeno, jakou že vlastně působnost by případně Nejvyšší správní soud měl. A to v tomto zákonu není. To já vidím jako obrovský problém.
V případě, že by Nejvyšší správní soud měl plnou jurisdikci, přezkoumával by i věcnou správnost, pak chci upozornit na to, co tady někteří kolegové již řekli, že se nám výrazně posiluje postavení moci soudní nad mocí zákonodárnou. Ano, je to tak, dámy a pánové. Tento návrh by vedl k tomu, o čem často diskutujeme, k tzv. soudcokracii, kdy spory, problémy politického procesu a věci, které souvisí s mocí zákonodárnou, by zde rozhodoval orgán moci soudní. To znamená, že by došlo k tomu, co už zde říkal pan ministr Svoboda, k výraznému vychýlení mezi jednotlivými mocemi ve státě, mocí zákonodárnou, mocí výkonnou a mocí soudní. Došlo by k vychýlení ve prospěch moci soudní. To znamená ten dopad tohoto návrhu by byl mnohem výraznější než jenom dílčí úprava určitého problému. Mělo by to vliv na výkon veřejné moci v celé zemi. Podle mého názoru toto je největší nebezpečí tohoto návrhu. Proto velmi varuji, abychom takovýmto způsobem chtěli z orgánu soudní moci udělat rozhodčího nad politickým procesem v České republice. V zásadě by se díky tomuto návrhu Nejvyšší správní soud stal nejmocnějším a nejsilnějším orgánem veřejné moci v zemi, protože by stál ještě de facto nad mandátem poslance, nad mocí zákonodárnou a mohl by ji takto kontrolovat. Takže soudcokracie je problém, který tady chci také zmínit.
Nemá cenu, abych zde upozorňoval na principy vázaného mandátu. Bylo to řečeno. Zmínila to paní kolegyně Jacques ve své perfektní analýze, která byla doplněna i o komparaci. Zkrátka a dobře, vázaný mandát, tak jak je v návrhu upraven, je dneska věcí zcela překonanou, která v zásadě dneska už je úplnou výjimkou. Je to věc, která se neosvědčila, a vracet se k ní je návrat k partiokracii, k vládě stran, k tomu, co zde říkal pan kolega Benda, to znamená nechť předsedové stran mají své "balíky akcií" a podle jejich velikosti, jak to voliči rozdají, nechť potom rozhodují někde v úzkém kolegiu. Před tím bych také varoval.
Dámy a pánové, nechci protahovat své vystoupení, protože argumenty, které měly zaznít, zde již zazněly. Já jsem považoval za důležité zdůraznit ten, který se týká postavení a působnosti Nejvyššího správního soudu. A proto si dovolím připojit se k návrhům, které zde padly, to znamená k návrhům na zamítnutí onoho návrhu. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru spravedlnosti Jiřímu Pospíšilovi. Slova se ujme zpravodaj Marek Benda a poté se ujmu slova já. Děkuji. Prosím.
Poslanec Marek Benda: Některé věci byly zodpovězeny.
Panu poslanci Jičínskému. Problematika, proč jsem citoval první republiku, její pětky, sedmičky, samozřejmě nesouvisí se slibem, ale s tím, že stranické sekretariáty, respektive šéfové stran drželi v ruce všechny své poslance. Zažili jsme to ostatně po roce 1990 ještě na Slovensku se slavným případem pana poslance Gebauera, tuším, tak se jmenoval, kterého Mečiarem ovládaná Slovenská národní rada tehdy zbavovala mandátu. To je poznámka první.
K panu poslanci Opálkovi. Kolik členů ODS bylo vyloučeno za spolupráci s KSČM? Nepochybně ze zastupitelstva žádný, protože nikdo nemá možnost někoho vyloučit ze zastupitelstva pro spolupráci s kýmkoliv. To je právě ten problém, ve kterém si tady nerozumíme. Ze strany si vylučujte jak chcete, kdo chcete, to je celkem vaše věc. Ale jedna věc je, jak se kdo vylučuje ze stran, a druhá věc je, jak se zbavuje někdo mandátu, který ten člověk nenabyl od své strany, ale nabyl ho od voličů jako celku.
Poslední poznámka, kterou musím přičinit. Toto otevření ústavy, a já nevím, jestli si to předkladatelé uvědomují, je přece cestou k tomu, že si většina v této Sněmovně může dělat absolutně co bude chtít. Ale absolutně, co bude chtít! Já se zrovna vám divím, že vůbec s takovým nápadem na takový návrh zákona přijdete. Pak je na jednacím řádu, aby jednací řád stanovil, za jakých podmínek bude poslanec zbaven mandátu. A ten jednací řád přece prostou většinou této Sněmovny může stanovit, že například proto, že většině této Sněmovny se jeho hlasování nelíbí, že většina této Sněmovny se usnese na tom, že poslanec XY hlasoval v rozporu se svým volebním programem. (Hlasy ze sálu.) Ano, s přezkumem Nejvyššího správního soudu.
Dokážeme si představit, kam to může vést?
Já jsem opravdu překvapen, že vůbec takovýhle nápad může vzniknout s takhle nevymezeným obsahem toho, co může být důvodem ke ztrátě mandátu. Kdybyste napsali do té ústavy, že poslanec může být rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, pokud opustí svou politickou stranu, zbaven, tak bych řekl, že to je věc, která je hodna alespoň diskuse, že stojí za to se o ní nějakým způsobem bavit. Já budu mít jiný názor, protože poslanci nejsou vlastnictvím svých politických stran, ale rozumím tomu, že vy si myslíte, že poslanci jsou vlastnictvím svých politických stran. Ale takto napsaný návrh je opravdu návrhem, který může znamenat, že do toho jednacího řádu si fakt můžu napsat absolutně cokoliv a většina této Sněmovny pak bude rozhodovat o tom, že poslance XY zbaví mandátu například pro to, jak hlasoval, pro to, jak málo hlasoval, pro to, jak moc hlasoval, že zde byl příliš brzo nebo příliš pozdě. To přece nemůže nikdo myslet vážně.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marku Bendovi. Nyní požádám o to, aby mě na chvíli vystřídala paní kolegyně Miroslava Němcová v řízení, a půjdu říci svůj příspěvek k této věci.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Ano, tedy slovo má nyní místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní předsedající, pane premiére, paní a pánové, já budu poměrně stručný a vyjádřím se jenom k některým věcem.
Nejdříve snad k tomu, co jsou to politické postoje a co to je účelovost. Samozřejmě, že o žádnou účelovost nejde a nejde o hlasování pana kolegy Pohanky a Melčáka. Tento návrh byl předložen v roce 1999 a měl mnohem hlubší kořeny. Byl zamítnut v prvním čtení, ale ve společnosti zanechal onen dojem, který je nesmazatelný, a to je ten dojem, který říká Ústava České republiky, že Česká republika je právním státem, kde vše závisí na vůli lidu a z vůle lidu vychází vládní moc a naše parlamentní demokracie. To znamená, že tím suverénem není poslanec, suverénem je lid - občané České republiky.
***